Anna proletářka

Hlavní linie: Příběh o vyšukání KSČ v ČSSD. Vedlejší linie: Když neměla Anička co šukat u Rubešů, šukala s bolševikem Toníkem po Praze. Po nějaké době společného pošukávání , pak v sobě vyšukali lásku k sobě a k lidu. Po zhlédnutí filmu jsem měl pocit, že bych si měl taky zašukat, když čumím na takovýhle pičoviny. (02.11.2012)

Ukázkově pojatá stupidita tehdejšího filmu, kde i s výrazného a nepochybně kvalitního autora je uzmut jeden instruující kus, velkolepé obludárium. On Steklý vždy moc dobře věděl, kudy vykročit... Jako režisér si neví rady s obřími kulisami a naočkovanou masou, co se řídí "pouze a jedině dle třetí internacionály..." Je to nemyslící dav, právě ten, co vždy napáchá nejvíc škody, takže z tohoto pohledu je Steklého film průhledný, jenže scénář i znudění herci nenabízí argumentaci. Jste buď anebo. Střední cesta není. Právě s tohoto morálního pohledu jde Steklého film do pekel definitivně. (23.12.2006)

Literární předloha i její filmové ztvárnění varovně odpozují již svým názvem. Skutečnost, že ANNU PROLETÁŘKU někdejší sociálně demokratický redaktor a spisovatel Ivan Obracht psal více či méně na zakázku tzv. marxistické levice jako ospravedlnění jejího zkrachovalého pokusu o převzetí moci v průběhu roku 1920, se na kvalitě díla nejblaze podepsala. Je to snad první kniha tzv. socialistického realismu u nás. Karel Steklý - osobnost stejně rozporuplná jako Olbracht s uměleckým rozpětím od SIRÉNY až po normalizační průjem HROCH - vložil do díla více než jeho tvůrce. Jaksi mimochodem před zraky tehdejší supercenzury proklouzly do filmu vcelku věrně osobnosti druhého křídla tehdejší československé sociální demokracie v čele s Vlastimilem Tusarem - velmi slušně zahraným Františkem Vnoučkem - a byť v karikované podobě tu získaly prostor pro vyjádření svých, Masarykem plně sdílených názorů, zejména myšlenky na uhájení demokratické mladé republiky ryze demokratickými prostředky; zajímavé jsou i záběry zřejmě ještě původních sociálně demokratických prostor Lidového domu předtím, než se stal Muzeem V. I. Lenina. Zřejmě poprvé a naposledy je tu filmovou postavou dr. Přemysl Šámal, velká osobnost obou našich odbojů, oběť nacistické perzekuce. Pozoruhodná je i skutečnost, že hlavním koryfejem prvních komunistů je ve filmu vlastně výhradně kladně traktovaný Bohumír Šmeral (opět obstojně v duchu pověstného "starého pardála" sehraný Josefem Beyvlem), komunisty samými vnímaný po dlouhá desetiletí jako postava a osobnost na pokraji únosnosti z hlediska potřeb Moskvy i gottwaldovského vedení KSČ. V době cílené likvidace všeho, co mohlo překážet záměrům stalinskogottwaldovské kulturní glajchšaltace, šlo vlastně o podnětný čin. Je pochopitelné, že dosah tohoto nechtěného efektu nemůže znamenat přecenění filmu jako takového. Ale i míra falšování historické paměti tu má - v porovnání např. s filmovou podobou RUDÉ ZÁŘE NAD KLADNEM - své meze. Jak Toník, tak zejména Anna měli totiž ve své době předchůdce v desítkách tisíc mladých lidí jen zázrakem přeživších hrůznou první světovou válku a prahnoucích - naivně a nanejvýš mlžně a iluzionisticky - po společnosti sociálně spravedlivější a lidsky neskonale teplejší. Vlastně dobré režijní Steklého vedení vydatně přispělo k tomu, že mladá a už tehdy umělecky pozoruhodná a navíc zjevem atraktivní Marie Tomášová téměř zcela eliminovala plakátovost a tezovitost své postavy a navíc jakoby za sebou vytáhla i Beka neporovnatelně lepšího než jeho z fráze a dogmatu budovaný Zápotocký v RUDÉ ZÁŘI NAD KLADNEM. Tady výčet poměrně skromných a velmi relativních předností filmu končí. Míra znásilnění historické paměti je enormní zejména v závěrečných scénách PROLETÁŘKY nejen faktově, ale i celkovým vyzněním. Je to tedy dílo v mnoha ohledech i dnes víc než výstražné. (03.07.2011)

1* za krásnou Marii Tomášovou, to dnes na ulici nepotkáte! Ale k věci: Anička je blbá, mladá a je ze vsi. Rodiče chudí a pravděpodobně taky děsně pitomý.Toník je idiot, co napřed jedná a potom myslí. Někdy ale ani to potom nenastane! Toník bolševik z ní udělá bolševičku, je to snadné, ona je mladá a blbá a Toník silný a hezký Bek. V r. 1920 se ještě nevědělo, co jsou to bolševici za kurvy, jací jsou to vrazi a svině. Ano, byla to móda a mnoho mladých umělců tomu propadlo, třeba Karel Teige. Celý tento příběh je děsná sračka z pera komouše Olbrachta (maturitní otázka) . Proč poslouchat filosofa a zakladatele státu TGM? Chceme socialializaci! Chceme byty! Chceme to řídit! Nechceme koalici, to znamená nechceme demokracii! No a jak to dopadlo, to jsme zažili sami. Vývoj v naší byť zkorumpované zemi naznačuje, že sen Jana Masaryka, Československo= druhé Švýcarsko, byl reálný. 40 let jsme ztratili s těmito pitomci a vrahy. žijí mezi námi dodnes. (25.05.2018)

Tak nějak přemýšlím, proč to vlastně dělám! Spinosaurus a jeho dary jsou opravdu skvosty! Vždy když jsou Vánoce, nebo mám narozeniny, očekávám DVD buď s rudým obalem (Botostroj, Únos, Rudá záře nad Kladnem...) a bohužel mezi těmito dary byla i Anna Bordelářka. 139 minut totálně o NIČEM! Jedinou vtipnou hláškou bylo: "Dejte si na nás pozor, budeme do vás střílet!". Věta od špinavých odporných a mocichtivých kapitalistů! (06.11.2014)