Kairo

Těžko tohle hodnotit, jelikož horor je to založenej hodně na hutný atmosféře a na skvělých mrazivých duchařských scénách, který samy o sobě jsou perfektní, ale když se to rozvrství do těch dvou hodin, co film má, tak to už znatelně ztrácí na napínavý atmosféře a s blížícím se koncem se to ještě zhoršuje, navíc je to zbytečně složitě vyprávěný a člověk se pak spíš zajímá, co měla která scéna znamenat než aby se nechal pohltit a stejně sem během filmu příběh plně nepochopil, abych si, bez přečtení zdejšího obsahu, dokázal sám udělat obrázek o čem ten film vlastně přesně byl. Ale přesto je to zajímavá netradiční duchařina, která nabídne něco víc než všechny ty ostatní asijský a o to je větší škoda, že to neni dotáhnutý k dokonalosti. 3,5* (17.04.2009)

Duchařské filmy mi vždy přijdou děsně pozitivní. Nejen, že dokazují, že existuje život po životě, ale zároveň, že člověk (později duch) si ho pořádně užije. Tady mi přijdou duchové takoví spíše smutní, což podtrhuje depresivitu prostředí. Všechny scény s duchama mi přišly výborné a občas jsem se i docela bál, ale bylo jich málo. Je sice hezké, že se snaží někdo dát hororu hlavu a patu, ale když do toho ještě začne cpát filosofické úvahy, tak už nemá horor tolik prostoru, kolik by měl mít. Navíc na horory se lidé dívají pozdě v noci a tou dobou není přemýšlení zrovna v kurzu. (02.04.2013)

66%?? Dlouho nechápavě zírám na toto průměrné hodnocení. Až po chvíli mi to došlo. Film má americký remake. Čili ho shlédlo mnoho lidí, kteří by ho jinak neviděli/neznali, a toto je nejspíš jeden z těch filmů, který si ani nezaslouží, aby na něj koukal jen tak kdekdo. Ano - toto není horror (jak se tu mnohdy objevuje jako výtka). Není to horror v tom smyslu, že by nabízel děs jako atrakci, směsici strachu a "zábavy". Ale nenabízí ani onu čirou atmosférickou hrůzu, jako mnohé asijské horrory. Tento film totiž uvízl mezi světy, kde není dobro a zlo (a to ani v nějakých relativních, nejednoznačných podobách); nepřináší děs, ale směsici bázně, smutku a pocitu jakési zvláštní nevyhnutelnosti. Jediným monstrem, jediným absolutnem (lze-li to tak říci) je tu osamocenost. (21.11.2007)

Bohužel někdy kolem osmé minuty, kdy se duchové trapně snažili být hrůzostrašní, lomili ruce a vyskytovali se v rohu, pronesl jsem na jejich adresu legrácku, která přítelkyni tak odbourala, že se chechtala ještě skoro 10 minut. Atmosféra v háji. Ale ani tak by to na mě film neuhrál. Po několika překonaných usínacích krizích a emergentním ošetření sanice vykloubené nudou nastala zhruba v polovině vřelá hádka, zda film vypneme hned, nebo až za chvíli. Jelikož s oblibou hraji ďáblova advokáta, loboval jsem za další sledování kupodivu já. Film ke konci začal aspoň trochu houstnout, k čemuž ovšem ani trochu nepřispěli duchové, naopak, ti vždy vyvolali ambivalentní reakci. Působivá byla předvedená deprese (ovšem těžko říci z čeho tak mohla být). Abych to shrnul, několik desítek hodin trvající film pro ty intelektuály, kteří dovedou najít hlubokou myšlenku i v hovnu, plný západní pseudofilosofie typu "až bude peklo plné hříšníků, budou mrtví chodit po zemi", kteroužto asiat-režisér z kulturních důvodů těžce nepochopil a ke všemu netuší, co má dělat se životem a proč, tak to vysype do filmu. Celé to vyšperkované (tehdy) hype cyberpunkovým přídechem, který evokovalo pištění modemu + rozostřená videa jakoby přes internet, na Windows 3.11. (07.04.2013)

Veľmi originálne spracovaný námet na tému "mrtví proti živým" v spirituálnej forme. Na diváka svojím pomalým tempom pôsobí dokonale deprimujúco a bezútešne. Jeden z najlepších ázijských hororov, ktoré som zhliadol, kde výrazne dominuje atmosféra. A k tomu zopár nezabudnuteľných scén, pri ktorých mi aj teraz behá mráz po chrbte. Preto so sebou všade nosím aj červenú pásku, pre istotu :-). (14.05.2007)