Pan Vok odchází

Stáří změnilo pana Voka tak že byste v něm Kopeckého ani nepoznali... Jiná poetika než 1. Díl... Mořská panna Monika Hálová.. Kateřina z Ludanic (Drahokoupilová) se vdala za Petra Voka (Růžek), kterému v té době bylo 41  let v době kdy jí bylo mezi 14-15 lety. Marii Drahokoupilové bylo v době kdy ji hrála 38.a Martinu Růžkovi 61.Co film nezachytil byla její duševní nemoc která se projevila krátce po svatbě a Kateřina, ač téměř o 30 let mladší, umírá v 35 letech,10 let před smrtí Petra Voka. (11.01.2020)

Škoda, ale do stejné řeky podruhé obvykle nevstoupíš.  Po deseti letech se KS vrátil k postavě Petra Voka, o které natočil dobrou komedii s Milošem Kopeckým a dalšími. Jenže mezitím natočil několik silně normalizačních děl a zdá se mi, že s ním někteří už nechtěli hrát. Pan Růžek je herec dobrý, ale tu radost ze života (a tu lze mít i v šedesáti, i když tehdy to asi bylo těžší) nedal tak silně jako Miloš Kopecký, zbyl Václav Sloup jako intrikánský unavený - únava bych asi řekl je leitmotivem tohoto filmu - sluha, Marie Drahokoupilová najednou hraje jinou manželku než tehdy - proč proboha? pánové Vinklář a Řehoř jakoby zaskočili jen na chvíli a nechápali v jakém filmu to zrovna jsou a komické figurky jsou už jenom ty hodně ojeté (Štekl, Bryg, Gubel, Neděla, Hanus, Homola, Černý, Lír). Paní Janžurová taky tak nějak neví co by měla dělat. Film jsem si teď pustil, abych si ověřil dojmy a váhal jsem mezi jednou a dvěma hvězdama. Je to slabé, ale řemeslo je ještě slušné. Na druhou stranu Steklému bylo 76, to už není na super svěžest. Ale znova se na to asi nepodívám (06.01.2020)

První film (Svatby pana Voka) mě nenadchl, ale v kinech měl úspěch, proto se po devíti letech tvůrci odhodlali natočit pokračování. To bylo bohužel ještě slabší. Miloše Kopeckého nahradil v hlavní roli Martin Růžek a do role milovníka se hodil ještě méně. Navíc celý film působí dost smutně a melancholicky, stejně jako hlavní postava – stárnoucí milovník. Film tehdy propadl i v kinech. Diváci pana Voka nechali odejít do zapomnění, stejně jako jej nechám jít já a na cestu mu udělím slabé dvě hvězdy. (11.07.2024)

Průšvih toho filmu je casting. Nevím, co vedlo tvůrce oné změně snad všech herců, tedy krom sluhy Vaška Sloupa. Nejen, že postavy fyzicky vypadají, ale samozřejmě mají i jiný přednes. A tak je tu změna nejen v hlavní roli Petra, ale i jeho bratra Viléma či císaře Rudolfa. I když všichni jsou to skvělí herci, tak jako bych se díval na jiné postavy. Je to jako jít do divadla kompletně změněnou alternaci po půlce představení. Sice je tento film o smutném stáří pana Voka, a nevím zda autoři chtěli ukázat onu proměnu nejen v chování, ale infyzickou, nebo jim jeden herec odmítl nebo byl zakázán - Landovský? A tak se rozhodli, že změní všechny.... Nevím. Jedno vím ale jistě. Petr Vok pro mě odešel s Kopeckým. Stejně jako správně unuděný životem císař v podání Landovského odešel s Landovským. (10.05.2020)

Ušetřím si práci s hodnocením, protože monolog mi ho asi psal přímo z mozku. Jen to napsal daleko líp, než bych to asi zvládl sám. Důvod, proč tomuto velice dobře udělanému filmu, ať už jde o herecké výkony, scénář či kameru nedám vyšší hodnocení je ten, že se pořád nemůžu srovnat s tím, jak naprosto šablonovitě je Vok i císař, zobrazován. Jeden jako vilný požitkář, druhý jako pomatený monarcha. Naštěstí to není tak nesnesitelné jako v Císařově pekaři, tady to do značné míry otupuje ta melancholie blížícího se konce života, ale i tak je to vůči těmto dvěma velikánům naší historie skoro zločin. (07.11.2008)