Pan Vok odchází

Velmi dobrý film, který se, kdovíproč, nelíbil. Natočené moc hezky, i se špetku humoru a pěkně vystižené to smutné odcházení starého muže s ohlížením se, bilancováním a hlavně moudrostí, kterou člověk, ne každý zdaleka samozřejmě, dosáhne bohužel až na sklonku života. Většina si asi špatně přečetla název filmu, asi čekala další bezduchou a rozvernou komedii a nedočkala se. Čtyři hvězdy. Za autorský film a taky natruc bídnému, nezaslouženému hodnocení nakonec plný počet. (27.03.2023)

Voľné pokračovanie filmu Svatby pána Voka, uvádzané ako Pán Vok odchází, je v podstate úplne iný film. Chýba mu energickosť a štipľavý humor pôvodného filmu, čo je zrejme spôsobené aj absenciou scenáristu Jána Procházku. Myslím, že výmena hlavného hereckého predstaviteľa Miloša Kopeckého nebola šťastnou voľbou, i keď je pravda, že by v tomto filme Kopecký príliš nemal čo hrať. Humoru je vo filme málo a milostné eskapády, ktoré boli vlastné pánovi Vokovi z prvej časti , sú minulosťou, vzhľadom na vysoký (a zrejme neproduktívny) vek hlavnej postavy. To, čo zostalo je priemerná historická komédia s melancholickým nádychom (ach, tá staroba...) a bez ucelenejšieho deja. Pán Vok odchází je film, ktorý neurazí, ale väčšinu ľudí (súdim z hodnotenia a osobného názoru) ani nezaujme. Martin Růžek samozrejme nie je zlý herec a zvyšok mu schopne sekunduje, avšak prázdny scenár im veľa možností neponúka a tak sa na film veľmi ľahko zabudne. (10.06.2020)

Slaboučké tři hvězdičky, možná jsem se měl přiklonit ke dvěma. Kde byly ty časy, kdy Steklý natočil Švejka. Tohle byla poněkud nostalgická komedie, byla-li to vůbec komedie, pár násilných vtípků. Pak Vok v druhém dílu představován Martinem Růžkem je poloviční Miloše Kopeckého, ale ten by asi toho starého Voka tak smutně nezahrál. Ta třetí hvězdička u mě je možná díky té historické vložce o snaze vlivných špiček rakouské a církevní politiky odstranit z pražského Hradu Rudolfa II. On Rudolf II. je zde ovšem vykreslen mnohem pozitivněji, než si ve skutečnosti zasloužil. Ale ke konci mu už zdraví nesloužilo a bylo by snadné prohlásit ho za neschopného vlády... Skoro jako... Ale já nic neřek. A nakonec se oslavoval nový král. Herci neměli moc co hrát, skoro ani jako by neměli moc do hraní chuť... (08.01.2018)

Jedna hvězdička za oblíbeného Martina Růžka v roli posledního Rožmberka a ta druhá za kladnou zmínku mého také oblíbeného (ač zde by spíše bylo adekvátní užítí slova milovaného) Záviše z Falkenštejna a kritiku jeho nečestného zajetí na Pražském hradě českým králem Václavem II. (přičemž pohnutý osud téhož okouzlujícího českého šlechtice týž režisér Steklý tak ráčil sprasit (či snad zprasit?) ve Hře o královnu). Jen tak mimochodem, když jsme loni byli na výstavě o Rožmbercích, pořádané u příležitosti 400 let od úmrtí právě Petra Voka, tak jsme až žasly (my holky), jak mu moc byl Růžek podobný. (28.05.2012)

,,Chudina se postí celý rok. Dej jim kus flákoty!" Na komedii je to málo vtipné, na tragédii je to málo komické. Pryč je ta hravá lehkost prvního dílu a nastupuje melancholie stáří, která ale jakoby nemá divákovi co říct. Ale ona by i měla, ale to by musel režisér mít nějaký jasný záměr. Karel Steklý asi mířil tím směrem, ostatně několik scén má zvláštní melancholicky meditativní atmosféru, ale celkově vzato se jedná jen o nudnou komedii. Absence pana Kopeckého mi vůbec nevadila, ostatně role starého a smutného pana Voka by mu neslušela. A opět jedna výtka k žánru, jedná se totiž o pseudohistorický film, ostatně na to stačí si přečíst citaci výše. (18.03.2012)