Reklama

Reklama

Obsahy(1)

„Poslušně hlásím, že jsem opět zde!“ – tak se vám znovu představí Josef Švejk. Setkáte se s ním při cestě na frontu i přímo v bojové linii. Můžete sledovat slavné Švejkovy vlakové příhody na jeho cestě k marškumpanii do Českých Budějovic, putimskou anabázi a jeho odjezd na frontu. Nechybí Švejk jako falešný ruský zajatec, ani scéna, v níž je poručík Dub přistižen ve veřejném domě… Rok po velkém úspěchu Dobrého vojáka Švejka natočil režisér Karel Steklý další příhody tohoto hrdiny. Ze slavného románu Jaroslava Haška opět vybral nejcharakterističtější historky. Vedle vynikajícího Rudolfa Hrušínského v titulní roli se vám i tentokrát představí řada výborných českých herců – Svatopluk Beneš, Miloš Nedbal, Jaroslav Marvan, Jaroslav Vojta, Fanda Mrázek a František Filipovský. (Česká televize)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (350)

Vančura 

všechny recenze uživatele

Dobré, velmi dobré, byť jednička - "Dobrý voják Švejk" - se mi líbí víc. Přece jenom ale preferuji Haškův text, před filmovou adaptací. Švejka si mimochodem představuji jinak, než jak ho zpodobnil Lada na ilustracích knihy nebo Hrušínský v tomto filmu. To mi na tom vadí asi nejvíc - ta sugestivní vizuální podoba Švejka, kterou tady Steklý (zcela v duchu Ladovy podoby Švejka) v podstatě natrvalo vypálil do českých diváků. A kdyby šlo jen o ten Švejkův vizuál... Osobně mám mnohem raději loutkového Švejka od Trnky z r. 1954, který je podle mě nejlepším filmovým Švejkem vůbec. ()

Radek99 

všechny recenze uživatele

Pro přímé pokračování Dobrého vojáka Švejka Karla Steklého z roku 1956 platí do písmene totéž, co jsem napsal ve svém komentáři právě k první části této velkolepé filmové adaptace, tedy: Jak dalece může jakákoliv adaptace zkreslit a zdeformovat původní vyznění literárního textu, jak dovede posunout usazení charakteru hlavního hrdiny a postav, o tom nejlépe svědčí Poslušně hlásím Karla Steklého... Již Josef Lada svou vizualizací ilustracemi formoval a mírně transformoval charakterový typ Josefa Švejka. Rudolf Hrušínský (jistě v synchronizaci s Karlem Steklým a za asistence režimních ideových dohlížitelů) posunul zakotvení Švejka coby přesně nedefinovatelného a pregnantně nezařaditelného individua, lidského ducha, ať už ve své rafinovanosti či prostoduchosti, svobodného a až anarchisticky všehoschopného, jenž stojí proti vážnému majestátu aparátu a mašinérie instituce zvané válka, k Švejkovi bodře lidovému, s dobovým kolektivním rozměrem... Přitom literární předloha má úplně jinou kvalitativní úroveň - je až neskutečné, jak mimoděk tam Hašek spojil nespojitelné - humor s pacifismem a odporem k válce, alegorii s reálnými příběhy, vitalitu s absurditou a existenciální tíži doby, oslavu individua i sociální kritiku, vtip s vážnou a hlubokou výpovědí o jedné z nejstrašnějších etap lidských dějin, formální uvolněnost a zároveň dokonalost, vulgarismy i nádheru češtiny, naraci a realitu, úpadkový žánr pavlačových drbů a nejvyšší patra experimentální literatury... To vše ve Steklého filmové adaptaci sice také snad najdeme, ale vždy patřičně naředěné a rozmělněné, bez ostrých hran Haškova druhého plánu... (o velikosti Haškovy předlohy svědčí množství překladů i fenomén, který na základě této knihy vznikl, a koneckonců i fakt, že i těch filmových adaptací bylo více... ta Lamačova či loutková Jiřího Trnky ...a třeba Rakušané adaptovali Švejka také). Pravým kamenem úrazu v adaptování Haškova románu je jeho příznakový ,,narační tok", tedy Haškova cizelovaná a cílená metoda tvorby, stejně jako to dělal později Bohumil Hrabal a třeba také Jakub Deml ve svých denících a knihách... Je to jakési asociativní volné plynutí, analogie automatického textu surrealistů, jen s tou vědomou, racionální regulací... (že vznikl či odrážel ducha hospodských řečí je spíše mýtus). Hrušínskému se volné, asociativní řazení jednotlivých témat, postav a příběhů v řeči hlavního hrdiny podařilo ,,uhrát" a Švejkův typický řečový proud volně odráží ducha knihy. Za povšimnutí stojí také nově se objevující humanistický rozměr hlavního hrdiny... Jakožto v režimní a režimem jednoznačně protěžované filmové produkci měl režisér k dispozici kompletní dobovou hereckou špičku, neomezený výběr exteriérů i interiérů a finančních prostředků, vznikl tedy velkofilm, jenž v dnešních časech nemá v našem prostředí obdoby... a povedl se. Jako jeden z mála snímků 50. let není zatížen primárním cejchem doby a ideologickou vyčpělostí. Už jen za to si zaslouží vysoké ohodnocení... Zkrátka Poslušně hlásím - vynikající a nestárnoucí komedie patřící do zlatého fondu československého filmu... () (méně) (více)

Reklama

Šandík 

všechny recenze uživatele

O tomto dílku české kinematografie platí téměř bezezbytku to, co už jsem napsal k filmu "Dobrý voják Švejk", přesto se mi "Poslušně hlásím" zdá sevřenější a vyrovnanější. Částečně je to dáno předlohou, která už není tolik složena z jednotlivých epizodek, takže i její filmový převod je celistvější. Úměrně tomu ubylo vyloženě žánrových scén, které v "Dobrém vojáku" slouží především jako oslí můstky a výplň mezi jednotlivými příhodami hlavního hrdiny. Švejk také méně působí jako někdo, kdo ve skutečnosti ví a jenom hraje, nýbrž jako skutečný a upřímný blb. Zajímavé komentáře: Zloděj kol, Radek99 ()

nascendi 

všechny recenze uživatele

Druhá časť osudov dobrého vojaka Švejka sa nepodarila tak, ako prvá. Podmienky (kvalitná literárna predloha, kvalitní herci, rovnaký režisér) boli nemenné. Napriek tomu sa nepodarilo dosiahnuť rovnaký účinok na diváka. Identita vstupných podmienok, ktorá mala zabezpečiť porovnateľný úspech sa ukázala byť Achillovou pätou. Absencia nových podnetov viedla k opakovaniu a k nude. Ponechávam tri hviezdičky aj keď oba diely považujem za príspevok k vzdelávaniu českých školákov, ktorým sa ťaží čítať hrubú Haškovu predlohu. Rovnako ponechávam stranou úvahy o tom, do akej miery Švejk stelesňuje povahové črty Čechov. To nemá nič spoločné s filmom. Ako pamätník poškriabaných, potrhaných a amatérsky zlepených filmových kópií oceňujem prácu, ktorá bola vynaložená na digitalizáciu tohto filmu. ()

Bouzy 

všechny recenze uživatele

Česká klasika na kterou se vždy rád podívám kolem Vánočních svátků společně s otcem. Náš český humor je opravdu ve světě ojedinělý. Povaha Švejka vystihuje povahu našeho národa. Věci nadlehčovat a neuznávat autority. I v dějinách my češi nemáme v povaze válčit nebo být konfliktní národ. I takhle co cestuji po Evropě tak vidím, že nás čechy mají ostatní státy rádi a berou nás. Rum, Kontušovka, Čert, Jeřabinka, Ořechovka a Vanilková... ()

Galerie (17)

Zajímavosti (18)

  • Na začátku filmu jsou ve vlakovém kupé dvě sedačky se stejným číslem 33. Na jedné sedí generálmajor von Schwarzburg (Miloš Nedbal), na druhou si ze sedačky 34 přesedne Švejk (Rudolf Hrušínský). Nadporučík Lukáš (Svatopluk Beneš) sedící naproti pak má nelogicky číslo sedačky 235, ačkoliv číslice ve vlaku na sebe běžně navazují. (velkyvezir)
  • V Putimi, kde se na četnické stanici odehrává poslední část Švejkovy (Rudolf Hrušínský) budějovické anabáze, za Rakouska-Uherska žádná četnická stanice nebyla. Autor knihy Jaroslav Hašek o tom ovšem dobře věděl a tento "omyl" byl jeho záměrem. (Landauer)

Reklama

Reklama