I Dutifully Report
Poslušne hlásim
The Good Soldier Schweik 2: Beg to Report, Sir
The Good Soldier Schweik 2: Beg to Report, Sir
Režie:
Karel SteklýScénář:
Karel SteklýKamera:
Jan RothHudba:
Jan SeidelHrají:
Rudolf Hrušínský, Svatopluk Beneš, Miloš Nedbal, Jaroslav Marvan, Fanda Mrázek, Jaroslav Vojta, Alois Dvorský, Jana Kovaříková, František Černý (více)Obsahy(1)
„Poslušně hlásím, že jsem opět zde!“ – tak se vám znovu představí Josef Švejk. Setkáte se s ním při cestě na frontu i přímo v bojové linii. Můžete sledovat slavné Švejkovy vlakové příhody na jeho cestě k marškumpanii do Českých Budějovic, putimskou anabázi a jeho odjezd na frontu. Nechybí Švejk jako falešný ruský zajatec, ani scéna, v níž je poručík Dub přistižen ve veřejném domě… Rok po velkém úspěchu Dobrého vojáka Švejka natočil režisér Karel Steklý další příhody tohoto hrdiny. Ze slavného románu Jaroslava Haška opět vybral nejcharakterističtější historky. Vedle vynikajícího Rudolfa Hrušínského v titulní roli se vám i tentokrát představí řada výborných českých herců – Svatopluk Beneš, Miloš Nedbal, Jaroslav Marvan, Jaroslav Vojta, Fanda Mrázek a František Filipovský. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (350)
Druhý díl mám ještě radši než jedničku. Děj je lépe ucelený, skládá se pouze ze tří částí - cesta vlakem, anabáze do Putimi a na frontě. Výraznější figurky než v prvním dílu. Poručíka Duba zvládl František Filipovský mnohem lépe než Bohouška Bretschneidera. Strážmistr Flanderka je jednou z nejlepších rolí Jaroslava Marvana, vůbec celá atmosféra Putimi je prostě rozkošná. A žrout Baloun je snad životní roli Milany Neděly. Partnerství Hrušínský-Beneš bylo stabilní jak ve filmu, tak na divadle. Poslušně hlásím je jednou z nejvydařenějších veseloher padesátých let, snad pouze ta scéna z bordelu byla zbytečná, i když uznávám, že bylo potřeba ukázat jednu z ikon habsburského mocnářství, která byla v tehdejší historiografii vehementně zdůrazňována. Mimochodem objevuje se zde po 15 letech Věra Ferbasová (spolu s Jiřinou Steimarovou a Ljubou Hermanovou), prvorepublikové hvězdy měly při obsazení zřejmě přednost - Drei Kronen für einen Mann!!! ()
Podle všech známek, jde o rafinovaného ruského špiona, který ovládaje dokonale český jazyk, chtěl se pokusit... Chtěl se pokusit. Vo co von se to vlastně chtěl pokusit? Tohle je neskutečná klasika a scény s mistrem Marvanem na četnické stanici, patří k tomu nejlepšímu, co naše komedie nabízí. Závodčí, daj mu ještě čaj s rumem. A mně taky. Víc rumu! ()
Trochu méně legendární, co se týče četnosti nesmrtelných hlášek, než dílo první, ale nikterak horší. Jeden z vrcholů československé kinematografie v úpadkových 50. letech, kterému se také zdárně vyhnula tehdejší komunistická budovatelská rakovina. I když nějaké to rouháníčko tomu možná malinko šlo na ruku, sprosťárničky už nikoli. Já tady sice teď dorovnávám na 3:3 s prvním Švejkem, ale jsem rád, že se naskytl prostor tento film zhlédnout zevrubně a ne jen útržkovitě, jako doposud snad vždycky. A taky jsem s ním moc a moc spokojený, jenom k těm čtyřem přeci jen chybí nějaký ten větší kousek. ()
1. polovica 2.casti neprebieha takym rychlospadom ako to bolo v 1. diely, no jak sa Svejk opat vrati k pluku, uz to je na spravnej humornejsej urovni. IMHO. V tomto pokracovani sa mi najviac pacilo jak Svejk place pri Lukasovi, jak sa Svejk postaral o macicku, jak hral karty a .. jeho slavny vyrok: ,,Co blázníte, vždyť jsou tady lidi!" jo a.. Svatopluk Beneš ako nadporucik Lukas sa mi ohromne zacal pacit :)) ()
Galerie (17)
Photo © Československý státní film
Zajímavosti (18)
- Flanderka (Jaroslav Marvan) po flámu sedí u stolku, pije vodu a jí kyselé okurky. Vstane, navleče si bílé rukávníky a vchází do dveří. V dalším záběru z druhé strany však již rukávníky nemá. (zabacek8)
- Švejkove (Rudolf Hrušínský) čakanie na ďalší vlak sa natáčalo v reálnom prostredí táborskej staničnej reštaurácie. (Raccoon.city)
- Ve filmu se po 15 letech od svého posledního filmu objevila Věra Ferbasová. Obsazena byla do role bezejmenné prostitutky v nevěstinci, kam se Švejk (Rudolf Hrušínský) s Kunertem (Miloslav Homola) vydávají hledat poručíka Duba (František Filipovský). Je to ta, která nabízí Kunertovi služby v maďarštině replikou: „Harom korona. Harom.“ (Dinsberg)
Pro přímé pokračování Dobrého vojáka Švejka Karla Steklého z roku 1956 platí do písmene totéž, co jsem napsal ve svém komentáři právě k první části této velkolepé filmové adaptace, tedy: Jak dalece může jakákoliv adaptace zkreslit a zdeformovat původní vyznění literárního textu, jak dovede posunout usazení charakteru hlavního hrdiny a postav, o tom nejlépe svědčí Poslušně hlásím Karla Steklého... Již Josef Lada svou vizualizací ilustracemi formoval a mírně transformoval charakterový typ Josefa Švejka. Rudolf Hrušínský (jistě v synchronizaci s Karlem Steklým a za asistence režimních ideových dohlížitelů) posunul zakotvení Švejka coby přesně nedefinovatelného a pregnantně nezařaditelného individua, lidského ducha, ať už ve své rafinovanosti či prostoduchosti, svobodného a až anarchisticky všehoschopného, jenž stojí proti vážnému majestátu aparátu a mašinérie instituce zvané válka, k Švejkovi bodře lidovému, s dobovým kolektivním rozměrem... Přitom literární předloha má úplně jinou kvalitativní úroveň - je až neskutečné, jak mimoděk tam Hašek spojil nespojitelné - humor s pacifismem a odporem k válce, alegorii s reálnými příběhy, vitalitu s absurditou a existenciální tíži doby, oslavu individua i sociální kritiku, vtip s vážnou a hlubokou výpovědí o jedné z nejstrašnějších etap lidských dějin, formální uvolněnost a zároveň dokonalost, vulgarismy i nádheru češtiny, naraci a realitu, úpadkový žánr pavlačových drbů a nejvyšší patra experimentální literatury... To vše ve Steklého filmové adaptaci sice také snad najdeme, ale vždy patřičně naředěné a rozmělněné, bez ostrých hran Haškova druhého plánu... (o velikosti Haškovy předlohy svědčí množství překladů i fenomén, který na základě této knihy vznikl, a koneckonců i fakt, že i těch filmových adaptací bylo více... ta Lamačova či loutková Jiřího Trnky ...a třeba Rakušané adaptovali Švejka také). Pravým kamenem úrazu v adaptování Haškova románu je jeho příznakový ,,narační tok", tedy Haškova cizelovaná a cílená metoda tvorby, stejně jako to dělal později Bohumil Hrabal a třeba také Jakub Deml ve svých denících a knihách... Je to jakési asociativní volné plynutí, analogie automatického textu surrealistů, jen s tou vědomou, racionální regulací... (že vznikl či odrážel ducha hospodských řečí je spíše mýtus). Hrušínskému se volné, asociativní řazení jednotlivých témat, postav a příběhů v řeči hlavního hrdiny podařilo ,,uhrát" a Švejkův typický řečový proud volně odráží ducha knihy. Za povšimnutí stojí také nově se objevující humanistický rozměr hlavního hrdiny... Jakožto v režimní a režimem jednoznačně protěžované filmové produkci měl režisér k dispozici kompletní dobovou hereckou špičku, neomezený výběr exteriérů i interiérů a finančních prostředků, vznikl tedy velkofilm, jenž v dnešních časech nemá v našem prostředí obdoby... a povedl se. Jako jeden z mála snímků 50. let není zatížen primárním cejchem doby a ideologickou vyčpělostí. Už jen za to si zaslouží vysoké ohodnocení... Zkrátka Poslušně hlásím - vynikající a nestárnoucí komedie patřící do zlatého fondu československého filmu... () (méně) (více)