Slasti Otce vlasti

Kdysi mi to připadalo poněkud nudné, ale tentokrát jsem film viděl asi trošku jinýma očima. Jde o takové milé hrátky dospívajícího kralevice Václava, budoucího Karla IV., a jeho poněkud rozhodnější snoubenkou a manželkou Blankou z Valois, s jemným humorem. Nejde vůbec o celkový děj a už vůbec ani ne o historickou přesnost, spíš jde možná o spojení pověstí, které Václav Beneš-Třebízský popsal ve svých Karlštejnských vigíliích. Samozřejmě, fgilm stojí a padá na výkonech Hanzlíka, Kolářové a Kopeckého, snad si čtyři hvězdičky zaslouží. (06.03.2018)

Na Slasti otce vlasti se sice příjemně dívá, jenže jen po nějakou dobu a je to hlavně zásluhou herců a Klempířovy hudby. Co se týče děje, zdálo se mi, že film vlastně žádný pořádný ani nemá a že pánům Procházkovi a Steklému zkrátka jen tak náhodou vyšel při skládání různých scén za sebe. Stominutová stopáž je takřka vražedná. (31.01.2015)

Historická témata vždycky vítám, tady se ale setkáváme spíš s takovou komediální freskou. Příběh je sice místy dotčený historickými souvislostmi, ale snaží se především tvářit jako veselá taškařice, což je myslím dost na škodu. Miloš Kopecký je sám o sobě dost dobrý komik, že ze sebe kvůli legraci nemusí dělat úplného blba, jako v tomto filmu. Úvod se vysloveně nepovedl, nicméně je tu i řada vydařených scén. Je mi jen líto, že se tématu nepřistoupilo trošinku zodpovědněji, mohl to být pěkný film o mládí Otce vlasti. Takto je to jen průměrná blbinka. 65% (13.12.2015)

Historická komedie z doby začínajícího vládnutí Karla IV. a jeho první svatby s francouzskou princeznou Blankou z Valois. Bezvadně ladící dvojice Jaromír Hanzlík a Daniela Kolářová, která se potom osvědčila i v dalších filmech. Vyprávění je humorně odlehčené a ne úplně historicky věrohodné, ale takový byl záměr režiséra Karla Steklého a scénáristy Jana Procházky a filmu to vůbec neškodí. Právě naopak. Za zmínku určitě stojí i role Jana Lucemburského, bohémsky ztvárněná Milošem Kopeckým. Nádherná žena byla i Jana Kasanová v roli Diny, Marsilliovy (Vláďa Menšík) ženy. Moc se mě líbila i hudba Jaromíra Klempíře, zejména historická loutna krásně dokreslovala atmosféru tohoto filmu, o jehož obrazové zvýraznění se postaral i širokoúhlý kinoformát. Škoda jen, že Karel Steklý netočil více takových filmů a natáčel pak spíše komunistické propagandy a bláboly. Slasti otce vlasti, Svatby pana Voka, Pan Vok odchází, Siréna, Mstitel a hlavně dvojice filmů o Švejkovi s Rudlem Hrušínským jsou tak nejlepšími díly z jeho tvorby. (24.11.2018)

Z doby před cirka 20 lety, kdy jsem film viděl naposledy, jsem si pamatoval, že jde o pěknou komedii ve středověkých kulisách. Nyní jsem byl konfrontován s realitou a musím konstatovat, že na snímku se zub času podepsal skutečně výrazně. Kladem je jednoznačně přítomnost Kopeckého v roli krále Jana. Kopecký té postavě propůjčil fanfarónství hodné velké postavy legendárního válečníka, rytíře a dobrodruha své éry. Pozitivní je i to, že se zde poprvé sešla dvojice Hanzlík+Kolářová, mezi níž se vytvořila bezvadně fungující vztahová chemie. V 70. a 80. letech si vzájemnou spolupráci zopakovali v mnoha dalších snímcích a televizních inscenacích. Pak už mi ke chvále zbývá jen pár dobrých, ale pohříchu skutečně nemnohých vtípků, které jsou ostatně zopakovány v některých uživatelských komentářích. Mezi nimi je ale dost hlušiny. Steklého režie je diplomaticky řečeno mdlá, vážně to nebylo žádné režisérské eso a na svém kontě má spoustu průměrných dobových snímků. Film má líné tempo, filmové písničky působí vyloženě jako vycpávky, některé vedlejší role jsou obsazené šťastně a zahrané odbytě. Na řadě scén je znát omezený rozpočet, s jakým musel filmový štáb pracovat. Ve srovnání s žánrovou špičkou v žádném případě Slasti otce vlasti neobstojí, zkuste si je porovnat např. s Manželi z roku 2 a poznáte obrovský kvalitativní rozdíl. Neobstojí ale ani s podobnými kousky domácí výroby, jako je Noc na Karlštejně. Ta baví mnohem líp a taky se k ní televize vrací o poznání častěji. Konečně v rámci tzv. historických komedií historickou hodnověrnost neřeším, ale při některých replikách filmových hrdinů mě to dost tahalo za uši a musím konstatovat, že Procházka si tedy vybral slabší moment své tvorby. Celkový dojem: 45 %. (14.01.2013)