Svatby pana Voka

Úvodem bych měl předeslat, že nemám rád historické filmy. Pokud některému udělím 100%, znamená to, že je v mých očích opravdu výjimečný a s největší pravděpodobností, že je to veliká sranda. Přístup českého filmu k historickým osobnostem či událostem je tak zkostnatěle akademický, že jeho sledování obvykle prožiju ponořen do nejzazší hloubky křesla a nejtemnějších vzpomínek na školní léta. Vybavuji si jednu obzvlášť obtížnou dějepisářku, která o čemkoli z českých dějin vyprávěla tak, jako by byla osobně u toho a nesla svůj podíl zásluh. Historické osobnosti líčila buď jako hrdá matka, nekriticky vychvalující svého vzorného mazánka, nebo jako comicsové zlosyny s krhavým zrakem a neodůvodněným úmyslem pošpinit vše krásné, čisté a voňavé. Ani na okamžik nezapochybovala, že se vše odehrálo přesně tak, jak to zachytili kronikáři, nepřemýšlela o tom, že historie byla snad za všech období z těch či oněch důvodů účelově falšována a k nepříčetnosti ji vytáčela má častá otázka "A vy tomu věříte?" Svou reputaci si u mě definitivně pohřbila, když se po jednom zvláště plamenném výkladu odvolávala na jistý film Otakara Vávry, natočený v 50. letech. :o) No a důvod, proč to sem vlastně píšu, je, že ze stejného konce, nesmlouvavě černobílého, bere dějiny i většina filmů. A mě opravdu nikdy nebavilo sledovat, jak se kdysi kdesi komusi dávno mrtvému stalo cosi hodně nudného. Karel Steklý natočil hned několik takových kousků. Kdysi výborný scénárista komedií jako Roztomilý člověk dal v pozdějších letech svůj nepopiratelný talent k dispozici loajálně režimním objednávkám typu Temno, Anna proletářka atd. Svatby pana Voka jsou z jiného soudku. Petr Vok z Rožmberka byl postava nesmírně zajímavá, ale současně z dějinného hlediska nedůležitá. Takže soudruzi neměli důvod dohlížet nad žádoucím způsobem jeho prezentace a scénárista (Jan Procházka byl po filmu Ucho v nemilosti, takže není v titulcích) se mohl utrhnout ze řetězu. Svatby jsou bláznivá komedie á la Pošetilost mocných, s mistrovskými dialogy a tolika originálními nápady, že IMHO patří k absolutní špičce žánru. Bohatá výprava, jaká už se v českém filmu tohoto druhu zřejmě nebude nikdy opakovat, úžasná hudba, caravaggiovský obraz Františka Uldricha... a Miloš Kopecký. Od Barona Prášila neměl příležitost uplatnit ve filmu v plné míře smysl pro ornamentální gesta a slovní ekvilibristiku aristokrata, jenž využívá modré krve k podvratné relativizaci toho, v čem tkví skutečná vznešenost a urozenost ducha. Přiznám se, že právě v této roli ho mám vlastně nejradši a moc mě mrzí, že historiky bývá zmiňována jen s jakousi blahosklonnou shovívavostí. Potěšilo mě, když jsem se v jednom archivním rozhovoru dočetl, že i Kopecký považoval Voka za postavu, kde měl kromě herecké šance příležitost definovat svou vlastní životní filosofii. Nádherný, neprávem podceňovaný film, který za maskou frivolní hříčky skrývá mnohem víc, než je na první pohled zřejmé. 100% (23.08.2006)

Výborná komedie o šlechtickém divočákovi Vokovi, který své problémy s dluhy řeší svatbou s mladou Kateřinou z Ludanic, která je však ve stejném srabu jako on. Během filmu ožení celý svůj harém se svými kámoši i s těmi ostatními...a tak vůbec..Svatby pana Voka je dost nedoceněný film. Já z něho byl úplně nadšený. Miloš Kopeckej je na tyhle role obrovskej talent..a zazní tady spousta výbornej hlášek :) "Milosti, ne! Já jsem imptentní..úplně! - To je v manželství spíš výhoda - A mám delirium tremens! - Výborně!..."Situace je vskutku katastrofální, nicméně nevím, proč by měla být ještě vážná.." "Kateřinu unesu a budu s ni denně obcovat!! No dobře, tak obden.." (21.04.2007)

Nikdy jsem to nedodíval celé - až dneska - a abych řekl pravdu - tak to nebyla zas až taková životní chyba... Film je to příjemný - nedělení dopoledne při vaření či žehlení může krásně zpříjemnit, ale to už je bohužel dnes asi tak všechno. Každopádně světový v něm ale je Lanďák jako Rudolf II. Jakákoli scéna s ním byla stoprocentní a stálo by za to vystříhat z toho filmu pouze jeho a těch 20 minut by okamžitě dostalo mé plné hodnocení. (27.10.2014)

Lechtivá komedie s výborným Milošem Kopeckým a dalšími. Nepříliš složitý děj je prošpikován hromadou různých srandiček a situačního humoru, který Vás bude provázet v podstatě celým filmem. Pan Vok Vám prostřednictvím svých vylomenin předloží jednotlivé postavy jako charaktery, plné kladného přístupu k životu i plné nectností, které byly i budou za všech dob a režimů stejně lidské. Film je humornou sondou lidské duše, kostýmy a kulisy jsou záležitostí druhořadou a návaznost na historii je zde spíše chápana jako atraktivita prostředí, proto působí dojmem povrchnosti a někdy i trochu násilné podbízivosti. Z díla jako takového je již cítit nastupující normalizační dech a myslím, že jej tvůrci stihli došít horkou jehlou tak tak. (03.11.2008)

Historická veselohra sice nemusí být historicky přesná, ale pokud je, šlechtí jí to. Z tohoto hlediska je ovšem tento film naprostým nýmandem a plebejcem, protože na něm je historické pravdy jen tak málo, že o ní ani nestojí za to mluvit... Scénář působí dojmem, že jej Steklý napsal s partou podroušených kumpánů za jeden večer někde ve vinném sklípku. Vzdělanec a intelektuál, majitel knihovny čítající 11 000 svazků (nepochybně jedna z největších soukromých knihoven té doby v celoevropském kontextu) se ve filmu promění v primitivního proutníka, který čte knihy pouze pokud je nemocen... Budiž, komedie nemusí být historicky věrná... Jenže tenhle film nefunguje ani jako komedie. Je to unylé a trapné... O poznání slabší než předchozí Slasti otce vlasti, které ovšem taky nejsou žádný komediální skvost, pouze lepší průměr... Přitom skutečný životní příběh Petra Voka by za zfilmování rozhodně stál. Určitě by to ale nebyla žádná povedená taškařice, za to dám krk... Celkový dojem: 45% (08.10.2006)