Nebe

Dokument o čínském křesťanském zařízení, kde se starají o postižené děti, ke kterým má komunistické zřízení vztah úplně stejně jako Hitlerovo Německo v roce 1938. Meziřádky shrhutá kariéra zpravovajce ČT v Číně Etzlera, u které člověku dojde, že je jen otázka času, kdy západ vystřízlivý z opojení příležitostí s tou miliardovou zemí úplně stejně jako se zemí otroků Vladimira Vladimiroviče. Smutný, těžký, silný dokument s nadějnou dávkou lidskosti. (30.10.2022)

Uprostřed toho pekla, kterou Čína je, ležel ostrůvek klidu, empatie a dobroty. Byl jím sirotčinec Tchien (Nebe) starající se o postižené (nejen) děti a přežívající z darů mecenášů a dobroty sestry. Tito odložení postižení jsou výsledkem politiky jednoho dítěte - když se páru narodilo postižené dítě, tak se ho radši vzdali, následně to zkusili znova. Komunistická strana Číny sice zažila šílený ekonomický rozvoj, ale svým nabytým bohatstvím nijak nepodporuje své nejslabší. Na těch totiž nezáleží. Jasně, existují státní sirotčince, ale jejich stav je natolik bídný, že by tam nikdy nebylo dovoleno natáčet reportáž nějakému zápaďákovi. Jedna však existuje: V devadesátkách tam nemocné sirotky zavírali do temné místnosti a nechávali je umřít na zanedbání. Přitom komunismus by měl být do velké míry o zdravích vztazích mezi bližními, o udržitelnosti a spokojenosti - je to ostatně utopická koncepce. Strana však toto nijak nepraktikuje - podobně jako to nepraktikoval SSSR. Je to jen další diktátorský režim s koncentráky, vedený nelegitimní vládou strachu, která investuje více do vnitřní bezpečnosti než “obrany”. To poukazuje na silnou nevíru Strany ve vlastní systém - straníci ostatně posílají své děti na evropské školy. Tento státní útlak má na společnost negativní dopad. Všude kamery a práskači a propaganda. Lidé se bojí promluvit. Nechtějí skončit pod pásy tanků jako v roce 89 na náměstí Nebeského klidu. To vede k nezájmu o věci veřejné (o čemž politika jest) a hodnotovému žebříčku orientovanému k materiálním statkům. Někteří se vška nemohou obrázit ani k tomu. Socio-ekonomické nůžky se rozevírají, ale s chudými je snazší manipulovat. Pokud v takovém prostředí Číňanovi auto přejede nohy, může se obět spíše spolehnout na to, že bude bližním překročen, než že mu bude zavolána záchranka. Každej se bude radši starat jenom sám o sebe. To vede jen ke zmaru. V roce 2021 si Strana došlápla i na tento sirotčinec a zařadila ho pod státní dikci. Hádám, že tím se kvalita života oněch postižených sirotků výrazně snížila. (21.02.2023)

Velmi smutné a ve výsledku depresivní. Pokud máte srdce, tak si připravte kapesník. Etzler natočil velmi důležitý dokument, který nemá v našich podmínkách obdoby a ani v celosvětovém měřítku vlastně nemá srovnání. I přes zvláštní formu filmu, která mi nebyla blízká, ho musím ocenit pro jeho originalitu a sociální angažovanost. (02.03.2023)

Většinou vyhledávám dokumenty za účelem rozšíření vlastního obzoru. Tenhle dokumentární film je jiný, nepředává kvanta informací, předává emoce a donutí k zamyšlení. Hltala jsem každý záběr a sledovala s úctou, zděšením a s vděčností za to, kde žiju. V prostředí prázdného sálu kina jsem měla pocit, jako by pan Etzler promlouval jen ke mě a o to to bylo silnější. Věřím, že snad každý má nějaké základní informace o Číně a dokáže si představit systém, který je tam nastavený. Dokument se obecné problematiky Číny dotýká jen letmo, což je za mě škoda, protože bych v tom kině klidně seděla o pár hodin dýl. Středobodem filmu je sirotčinec vedený ženami s velkým srdcem, které pro něj obětovaly celé své životy a tvoří s dětmi jednu velkou rodinu. Upřímně, tolik štěstí, jako bylo na tvářích obyvatel sirotčince jsem už dlouho neviděla. V kontrastu jsou pak ukázány záběry ze státních sirotčinců, kde děti ani slovo štěstí neznají. Nedokážu moc popsat, jak mě na konci zasáhla zpráva, že byl tento chudý a přesto štěstím a láskou oplývající sirotčinec vedený více jak 30 let zestátněn a jeho obyvatelé byli přerozděleni do oněch státních sirotčinců. Nechci si ani domýšlet, co se s nimi stalo. Bylo to silný kafe a jen kapka v moři všech hrůz, které se v téhle zvrácené zemi odehrávají. S informacemi, které Etzler o Číně určitě za ty roky života tam má, by mohl vydat desítky celovečerních dokumentů a rozhodně bych šla na každý z nich. (21.06.2021)

Etzlerovo peklo o ohyzdném nakouknutí do politické, absolutní zvůle, kdy většina poslouchající nařízení vlády je nad jedincem, který má držet hubu a krok. Tábory k převýchově či znásilňování žen Ujgurské menšiny k systematické úpravě a nahrazení národa jedním povoleným rodem Čangů ke klidu vládnoucí elity. Dokument je provázen autorovým pohledem z několikaročního pobývání v Číně s tím, jak moc ho zajímala doslova nejpostiženější část obyvatel s nejrůznějším handicapem odkázané na věrné sestry, které se rozhodly vyměnit svůj život za jejich. PS: aktuálně si současny prezident zajistil vládnutí navždy, to svědčí jen o utahování šroubů do nebezpečných momentů ..85% (30.10.2022)