Vítězové a poražení

Skvělé záběry ze zápasů, hudba, která dodává tu pravou atmosféru, rychlé prostřihy do života hráčů, skvělý Al Pacino jako trenér, který by pro mužstvo dýchal, to jsou Vítězové a poražení (mimochodem divný překlad názvu). Možná mi trochu vadili ti dva napravení (manažerka a quaterback). Na to, že mi americký fotbal vůbec nic neříká, je to velmi slušný film. Scéna s okem na trávníku je hodně drsná. (03.07.2005)

Oliver Stone a Al Pacino, to je kombinace, ze které nemůže vzniknout nic průměrného, prostě nemůže. Film je tak velmi nadupaný, "rychle" nastřihaný, nabitý akcí i slovy a člověk nemusí být nijak zvlášť zasvěcen do alchymie kolem tohoto sportu, aby ho film o něm bavil. Takže jen maličkost mi chyběla k pětihvězdičkovému hodnocení, vlastně přebývala - ta závěrečná Al Pacinova řeč, slyšela jsem frázi za frází a říkala jsem si v duchu, ať už s tím, proboha, skončí. (02.08.2005)

O americkym fotbalu vim hovno ale tenhle film mě stejně dostal. Prostě skvělá podívaná jak už je u Olivera Stonea zvykem, všichni herci hrají bezvadně a skoro nevím koho vyzdvihnout. Možná to není film na úplných 100% ale některé naprosto skvělé herecké momenty Ala Pacina mě přesvědčily, a Jamie Foxx haje jak kdyby šlo o život. A nějak sem měl furt šoky z těch scén z Ben Hura a z role Charletona Hestona. (31.12.2005)

Narozdíl odvětšiny lidí tady asi americkému fotbalu aspoň trochu rozumím, dokonce bych řekla, že mu rozumím ještě o něco víc, než jeho evropské obdobě (soccer, jak by řekli Amíci, pro nás prostě fotbal). Zpočátku mi tedy, narozdíl od ostatních, vadily rychlé záběry s kamerou bez stativu, protože jsem nemohla "sledovat hru" tak, jak ji znám z televize, no po chvíli jsem si zvykla. Myslím, že můžu bez obav tvrdit, že se jedná o ten nejlepší film z prostředí fotbalu, už jenom proto, že nic není černobílý; ani jeden z hlavních hrdinů, ať už v podání Jamieho Foxxe nebo Al Pacina rozhodně není typicky kladnou postavou. Navíc film ani nesleduje hru jako takovou, ale spíš to, co se odehrává v jejím pozadí. A od neidealistického režiséra, jakým je Stone nemůžeme čekat, že z celého týmu udělá svatoušky, právě naopak (moc se mi líbila role Jamese Woodse a to jak zamlčoval zranění hráčů). Prostě, co se mě týče, jeden z těch nejlepších sportovních filmů, ne-li úplně ten nejlepší... P.S. Quaidovi role stárnoucích sportovců neskutečně seknou ;-) Dodatek 25. března 2008 Jeden z mála filmů, které u mě v průběhu let zůstávají na špici. Když jsem ho viděla poprvé, nezajímal mě nějaký Oliver Stone, Al Pacino, Dennis Quaid nebo James Woods; dnes se všichni z výše jmenovaných řadí k mým nejoblíbenějším filmovým tvůrcům / hercům. Any Given Sunday je v každým okamžiku nabouchanej film, rozhodně žádná rozvleklá nuda pro intelektuály, a přitom (což je až neuvěřitelný) nepostrádá nějaký vnitřní smysl a inteligenci. Už jen kvůli tomu si ho kdykoliv ráda pustím znovu a už se nemůžu dočkat, až si v Anglii seženu jeho dvoudiskovou edici. (27.01.2007)

Wow, málokdo dokáže nacpat do jednoho filmu špičkovou sportovní show včetně skvěle sestříhaných zápasů a neméně skvělé muziky, rozjet mistrovské drama o mistrech, o těch druhých a o těch kdo stojí za nimi, a ještě nabořit obraz ikon americké sportovní veřejnosti ještě víc než to udělal Poslední Skaut (a že ten se s tím moc nemazal). Další z těch snímků, o kterých se říká, že jsou skoro tři hodiny krátké aneb Guliver Stone to opět dokázal. Ode mě 80%. (02.06.2006)