Vítězové a poražení

Vynikající zpracování, herci, kamera. Všechno šlape jako po másle, ve 2,5 hodinách není ani jedno hluché místo. Osobně mám radši takové ty malé osobní příběhy, než takové honosné zpracovní. A i když jsem už byla rozhodnutá, že dám 4*, ke konci se ve mě něco hnulo a těch 5 musím dát, ať chci nebo ne. (29.10.2008)

O americkém fotbalu sice nevím vůbec nic, ale tenhle film mě fakt dostal. Nechápu, jak se Stoneovi podařilo nacpat do jednoho filmu tak kvalitní herce. Scénář je také skvělý, i když se nejedná o americký fotbal jako takový, ale spíš o prohnilostv pozadí. A scény hry samotné patří mezi jedny z nejlepších akčních scén, co sem kdy viděl. (21.09.2002)

O väčšine výrazov z prostredia amerického futbalu som nemala ani tucha a pri pohľade na čas 2,5 hodiny som sa zľakla, ale keďže som počula, že Any given sunday je dobrý športový film, povedala som si, že sa presvedčím na vlastné oči. Na dve etapy mi to cez víkend vyšlo. Za to, že sa scenár nevyhol klišé a že vlastne nasledoval iba dávno známe postupy tohto žánru by som dala 3*, ale objektívne musím trochu pridať. Za adrenalín, za Tonyho posledný predzápasový prejav (tiež klišé, ale efektné) aj za celkovú atraktivitu filmu, ktorý mohol byť pre neamerické publikum nezrozumiteľnou klišovitou zívačkou - a napriek všetkému sa ňou nestal - dávam 3,7* a zaokrúhľujem nahor. (24.09.2007)

Športová dráma ako lusk, v niektorých ohľadoch ešte lepšie ako typická Costnerovčina. Americký futbal je síce pre mňa španielska dedina, ale aj tak som si to užil. Je tu všetko čo na tomto žánri mám rád. Zaujímavá zápletka, pekne rozložený emocionálny náboj, perfektné herecké výkony a slušná atmosféra pri jednotlivých zápasoch. Z filmu srší charakteristický Stoneov režisérsky rukopis, čo sa tiež výraznou mierou podpísalo pod jeho úspech. Aj keď stopáž nepatrí k tým kratším, nenudila ani jedna minútka. Maximálna spokojnosť. (24.04.2014)

Špička mezi filmy ze sportovního prostředí, dvouapůlhodinový videoklip s dějem, přehlídka skvěle napsaných a bez výjimky skvěle zahraných postav. Tím vším si mě Vítězové a poražení získali. Ačkoliv mám raději klasické rugby (které, jak prohlásil John Cleese, "je americkému 'fotbalu' dost podobné, ale nejsou v něm pauzy na odpočinek každých dvacet vteřin a týmy v něm nenosí kompletní kevlarová brnění jako banda srabů"), film mě pohltil prakticky od úvodního detailu na míč. Dál už jsem si jen užíval. Trenérskou reinkarnaci Al Pacina, Foxxova frajírka, Quaidova zraněného "veterána", Woodsova lékaře zatajujícího zranění, Cameron Diaz v první roli, kterou jsem jí doopravdy věřil... Lidé, kteří pro film vybírali hudbu, odvedli stoprocentně poctivou práci, stejně tak i Oliver Stone, scénáristé i kameraman(i). Kdybych měl vybrat nejlepší scénu, byl by to nejspíše dialog Pacino+Foxx prokládaný útržky závodů a veslování z Ben Hura. Při závěru finálové zápasové scény jsem napružený v křesle skoro nedýchal. Jak to jenom ti filmaři dělají. (05.07.2011)