Dotkni se mých ran

Zase budu vypadat jako škarohlíd, ale prostě musím být na seriály přísný, nejen proto, že archivovat nelze vše a člověk musí vybírat, ale taky proto, že ostatní by měli šetřit svůj čas a nervy. Námět seriálu je relativně neobvyklý, a celkem chvályhodný, protože psychické nemoci jsou v Asii mnohem větší tabu, než zde, takže myšlenka je pořádku, nebýt v pořádku (ale léčit se, nebo překonat své problémy) je rozhodně trefa do černého. Autora pohádkových knih Ko Moon-Yeong (Seo - Ye-ji) je roztomilý egomaniak, za cynismem se skrývá trauma minulosti. Zdravotní bratr Moon Gang-Tae (Kim Soo-hyeon) se musí starat celý život o autistického bratra a zdá se, že se svéráznou spisovatelkou nemůže mít nic společného, natož ve své situaci, ale oba mají společného, více, než by čekali, problémy minulosti, svůj strach... První díly jsou prostě pecka, nápadité, animované sekvence, silné dialogy, humor. Seo Ye-ji je napodzemsky krásná a charismatická, její herectví ční nad ostatními. Kim Soo-hyeon je ok, zvládl být zdatným parťákem, na to, že jeho postava nemá tolik příležitostí se projevit. Jenže po díle 11. začne být patrné něco, co člověk ignoroval, nebo nebylo zjevné. Nápady došly, tempo spadlo. Zápletku a vústění všichni tušíme, ale minutáž dílů nad 60 je fakt zbytečná a celé to vyústění šlo srazit z 5 dílů na 1-2, impakt by byl mnohem větší, prostě to jeden a volnoběh, vata všude. Vedlejší charaktery jsou slabé a zbytečné vůbec příběh neposouvají (míněn vydavatel, jeho asistentka, rivalka Ko Moon-yeon Juri mohla zůstat, ale po určitém čase ja také pouze do počtu). Takže ano seriál je nadprůměrný, má sakra dobré herce a nápady, ale také přepálenou minutáž a jisté vady na kráse, 3,5 hvězdy, trochu zařádit ve střižně a hýbe se to ne pomezí 4-5 hvězd, jak to postupovalo od začátku... (23.08.2020)

Děj mě nebavil, nicméně kdykoliv byli na obrazovce Ye-ji Seo, Jeong-se Oh a Chang-wan Kim, tak to mělo tu pravou šťávu, které bych se klidně uchlastal. Za tyto charaktery a super pohádky tam ty 3* jsem ochotný dát. (16.09.2020)

Už mám nějaké korejské seriály za sebou, tak mě nemohlo překvapit to, co mě překvapovalo při sledování těch prvních. Tradičně to bylo dlouhé, resp. zbytečně natahované, bylo to uřvané a bylo to plné přehnaných emocí. Nicméně byla v tom nebesky krásná hlavní hrdinka v mnoha krásných, divných či nepopsatelných módních kreacích. Vždy, když byla Seo Ye-ji na scéně, celé si to ukradla sama pro sebe. Musím to říct znova, Seo Ye-ji je v seriálu ze neskutečnou superkost, která je naprosto k sežrání. Zároveň se ovšem ten seriál lišil od ostatních kdramat (teda těch, co jsem viděl, nejsem až takový znalec jak jiní). Možná proto, že byl pod Netflixem? Lišil se propracovanějším příběhem, absencí otravné opakující se hudby, snahou o ukázání skutečnosti, zejména duševních nemoci a také skvělým hercem ve „vedlejší“ roli, který ten autismus hrát dokonale. Nepřišlo vám, že vypadá tak trochu jako Jackie Chan? Co říct závěrem, snad poprvé u korejského seriálu moc nelituji času, který jsem mu věnoval. Navíc v něm bylo skutečné líbání a dokonce proběhl i sex!! (01.01.2022)

Na tenhle seriál jsem se hodně těšila už kvůli Soo-hyeon Kimovi, který byl o fous zastíněn kolegou Jeong-se Ohem, který podával teda neuvěřitelný výkon. Ona ani Ye-ji Seo se nenechala zahanbit. Na jejich herectví je opravdu radost pohledět. Na korejské poměry tento seriál vybočuje z řady a diváka naprosto uchvátí. Vlastně každá epizoda vás něčím dostane. Propojení s pohádkami bylo netradiční, ale byla to trefa do černého. Líbily se mi i samostatné příběhy jednotlivých pacientů. A i když vás některé scény rozeberou, zároveň seriál dokáže pohladit po duši nevídaným způsobem. (22.08.2020)

Mínusy: Zpočátku jsem se úplně ztrácel v žánrovém mišmaši. Zpomalené nebo úplně zmrazené záběry mě časem až otravovaly. Seriál mohl být kratší a odpustit si chtěně poeticko-mysteriózní atmosféru... Plusy: ...ale musím i uznat, že se tvůrcům povedlo skoro nenápadně přivést všechny postavy k civilní a pozitivní katarzi (i když to zároveň znamenalo, že Ko Mun skoro ztratila osvěžujícně brutální přímost a věcnost). Počítám tam i dvojí "odmilování", které nakonec nevyznělo jen tak, že dotyční předtím mířili mimo svou ligu a teď by se měli spokojit s "2. jakostí". Oslnivě krásný ústřední pár (ale bohužel mě rozčiloval Kimův chybějící ohryzek). Fenomenální Ohův výkon v roli bratra autisty. Hodnocení: 82%. (05.03.2021)