Reklama

Reklama

Na hladině moře

(neoficiální název)
  • Portugalsko À Flor do Mar (více)

Recenze (1)

garmon 

všechny recenze uživatele

Tohle byl můj už čtvrtý Monteiro. V první řadě je originální, bohužel už ne vždy dobrý. Je originálnější než jakýkoliv mainstreamový film. Snad už rozpoznám a dovedu shrnout jeho styl: poučené je to Rivettem, Ferrerim, Warholem, prodchnuté kulturou jižní Evropy, Monteirovy filmy jsou extrémně pomalé, libují si v svého druhu trapnosti, snad by se to dalo přirovnat k Fassbinderovi, ale není to vůbec dynamické, spíš intelektuálně chtěné (všechny ty narážky!). Trapné performativní herectví je střídané úseky zachycujícími reálný čas čekání/jízdy v autě/pohybu v obraze – v tom si myslím, že mohl Monteiro následovat i Tarkovského anebo Angelopoulose. Narace je rivettovsky náhodná, trhaná – tenhle film je první ze současnosti bez vyloženě fantaskních, pohádkových anebo konceptuálně-performativních momentů. Co se mu upřít nedá je filmové vidění – exteriérové scény u moře s Laurou až opaleskují filmovostí. Aranže obrazů, jejich barevnosti, svícení, kompozice, to je nádherné. Je tu velmi málo švenku. O to podivnější jsou pak studiovky s nepěkně sejmutými ozvěnami, s rámováním v okně, přesvícené do nepravděpodobna, s umělým pozadím – motiv moře, prázdnoty, lodi duchů – funguje to určitě podvědomě, byť je to spíš ornamentální. Dramaturgie scén a scénář sklouzává chvílemi do jakéhosi vyvařeného osmdesátkového Bellochia anebo snad toho Ferreriho. Obrovská nedokonalost narežírování (?) ale naznačuje spíš pokus ukročit stranou – udělat to jinak. Vynalézt nový způsob filmu, nový styl, pokračování vývoje po nové vlně. Bohužel to nefunguje vždy. Zatímco Laura Morante je okouzlující i ve chvílích nicotné trapnosti, její spoluhráč mi nefungoval – asi to bylo angličtinou, později i němčinou, jazyků se prostřídá spousta, snad je ta podivná dysfunkčnost daná i samotnou zápletkou (celé je to taková podivná jak kdyby detektivka, ale není to ani zamilovaný příběh, není to ani drama o dávných ranách, vyhýbá se to přesnějšímu žánrovému určení. Chvílemi to barevností připomene osmdesátkové Ruize, pak se to zas sveze někam jinam, moudrý z Monteira opět nejsem. ()

Reklama

Reklama