The Doors

Je těžké si myslet o kapele The Doors po shlédnutí tohoto filmu něco dobrého. Řada z jejich skladeb se staly legendami a objevili se i v takových filmech jako je například Četa nebo Apokalypsa, ale svojí úspěšnost museli za něco zaplatit nebo respektive jejich zpěvák, na kterém to prakticky všechno stálo, Jim Morrison. Jim byl oběť doby hippies. Jako pro 2. světovou válku to byli převážně Židé, tak pro dobu 60-70 let se stal obětí Jim Morrison, člověk, který na to jak žil, žil překvapivě dlouhou dobu a vyneslo to jemu a jeho kapele nevídaný úspěch a díky jemu založili styl pod názvem underground a tím si docílili to za čím si původně stáli a ne nakonec to čeho se Morrison bál, zkomercializování kapely. Tento film je věrným vyprávěním tak barevného a prohuleného života Jima Morrisona jakým opravdu byl a Val Kilmer ho dokázal ztvárnit naprosto fantasticky. --- Když jsem si poprvé vzala LSD viděla jsem Boha. A viděla jsem mého přítele, který byl Ježíšem a taky Jidášem. (16.03.2007)

Pojď mé dítě, ukážu ti cesty bolesti a pohoupám tě na vlnách extáze. Budeme tančit a bláznit a žít.... Dokud nám duše nezhnijí pod nánosy fetu a lihu, protože skz dno tisící lahve v řadě už se i ty ideály nějak ztrácejí v mlze. Už ani to šílenství hlubokomyslných depresí z marnosti vlastní existence pak nevypadá zdaleka tak oduševněle... jako spíš blábolení zničené trosky. Ale možná taky ne. 9/10 (27.04.2009)

Nezvládnutý film. To, že se Val Kilmer nápadně podobá Jimu Morrisonovi, je jedna věc, ale to je taky to nejlepší z celého filmu Olivera Stonea. On asi zná písně The Doors jen z vyprávění, protože jinak si nedovedu vysvětlit, proč tento film tak šíleně zpackal. Z Morrisona dělá idiota, po tomhle filmu byste si stěží pustili jeho muziku. Morrisonovo rebelství rozhodně nespočívalo v pouhém povrchním obnažování na veřejnosti, jak se nám snaží Stone vehementně narvat do hlavy. Jeho ikonu snímá povrchně a z celé jeho etapy vybere pár momentů, které v jeho režii působí značně nevěrohodně. Ostatně celý tento film je odfláknutý, nevěrohodný a velmi trapný, neboť legendu, jakou byl Jim Morrison, zde smrskl na pouhou karikaturu bez vlastní identity. Toto, pane Stone, Vám opravdu žrát nehodlám. 40% (16.02.2009)

Trochu netradiční, ale vynikající životopisný snímek. Ze začátku mi chvíli trvalo než jsem si zvykla, že tenhle film se bude poněkud lišit od obvyklých biografií, a bylo to na mě trochu moc halucinogenní, ale nakonec je jasné, že tohle všechno zde má své místo, dokonale to vystihuje atmosféru doby a diváka (i když ne velkého znalce The Doors) to pohltí. (27.06.2008)

Film, který zapříčnil opětovný zájem o Doors včetně legendárního Jima Morrisona. Val Kilmer se v Morrisona skutečně převtělil, fenomenální výkon bez zbytečného přehrávání, k čemuž mohla role svádět. Rovněž Meg Ryan si opravdově zahrála a zaujala, narozdíl od té jedné šablonovité pipky, kterou ztvárňuje v 90% všech svých filmů (tím neříkám, že ji nemám rád). Klobouk dolů Olivere! (04.07.2010)