Nixon

Životopisné snímky o nechutnostech americké politiky a ohavné mašinérii v pozadí, to je Stoneův rajón. Zde je jako ryba ve vodě. Koukal jsem na tu delší verzi, kterou si sám střihl a je to opravdu komplexní pohled na jednu z nejkontroverznějších osobností americké politické scény. Bezkonkurenčně nejnenáviděnější prezident, kterého lidé nesnášeli zřejmě nejvíc právě proto, že jim je sám připomínal, jak bylo ve snímku trefně řečeno. I přes brutálně dlouhou stopáž, ve které se neděje nic jiného, než že se jen kecá, pletichaří, podvádí a hledají se způsoby, kterak si zajistit teplé místečko u korýtka, snímek nijak zásadně nenudí. Nádherně je zde vidět, že politika není nic jiného než bezohledný boj o moc, kde se na lidi, kterým by se mělo primárně sloužit, protože to je poslání politiků, absolutně sere. Stoneovi životopisné filmy jsou tak dobré, protože si dokáže udržet od tématu zdravý odstup. Nikoho neodsuzuje, na nikoho nekydá hnůj. Zkrátka se pokouší o zachycení co možná nejobjektivnější skutečnosti a každý ať si udělá názor sám. Proto Nixona vykresluje v celé jeho komplexnosti. Hopkins je pan herec a s jeho obsazením nesáhl Stone vedle. Ke zhlédnutí většiny filmů Olivera Stonea se určitě vyplatí absolvovat jeho politický vzdělávací rychlokurz. Filmy pro vás poté budou krásným rozšířením povědomí o určitých událostech a více si je užijete a doceníte. (28.07.2019)

Nixona hodnotím s odstupem pár dní a myslím, že dělám dobře, protože tohle je jeden z těch filmů, kterým odstup může pomoci. Druhý „prezidentský film“ Olivera Stonea jsem si od začátku užíval, neskutečně mě fascinoval výkon Anthonyho Hopkinse (jeho mimika, gesta, celkové držení těla, to vše je přesné, a přitom by mě nikdy předtím nenapadlo, že právě on by mohl hrát Nixona) a bavil mě Oliver Stone – režisér, který střídal styly stejně jako kameraman kamery, až to celé vypadalo takřka dokumentárně. Trochu mě ale zlobil Oliver Stone – scenárista. To když jsem se občas sám sebe ptal, jestli „to už není trochu moc“, například při schůzkách ďábelských republikánských intrikánů, jimž k dokonalosti chyběly už jen rohy, nebo hned při prvním záběru na Bílý dům, který v bouři, pod blesky a za zlověstné hudby Johna Williamse vypadal úplně jako republikánské sídlo ze Simsponových. Ale tady právě pomohl odstup a přemýšlení o celkovém vyznění filmu, které kupodivu není až takové, jaké byste právě od Olivera Stonea čekali. Nixon ve finále není ztělesněním zla, ale spíše jeho vhodným nástrojem, kterým se dobrovolně stal. Za nitky tu tahají jiní a to tahání, ta opilost bezmeznou mocí a možností páchat zlo a být falešně přesvědčený o opaku, to vše je velmi uvěřitelně podáno a my můžeme vidět proměnu Nixona v celé té hrůze – z obyčejného mladého muže, který chtěl víc, víc a víc, po prezidenta, který už víc mít nemohl a to ho (málem) zničilo. Závěrečná řeč je díky tomu všemu velmi působivá a hlavního „hrdiny“ mi při ní bylo až líto, vážně.____P.S. Velmi mě pobavil způsob, jakým se Oliver Stone vypořádal s atentátem na Johna F. Kennedyho - ve filmu ho totiž nevidíme, ale místo něj zazní jen to známé víření bubnů, kterým začíná úvodní scéna právě Stoneova filmu JFK. Jako by říkal: „Na tohle všechno se podívejte tam.“ A víte co? Mít tři hodiny času navíc, udělal bych to hned. (30.10.2019)

Na snímku je znát, jak moc Olivera Stonea námět přitahoval a jak ho konspirační vidění světa republikánských pletichářů Nixonovy éry fascinovalo. Při natáčení byl ve svém živlu a taky k nezastavení - stopáž, která je pro běžného (náhodného) diváka nestravitelná, hovoří za vše. Zhlédnout Nixona znamená ponořit se opět do prostředí, které Stoneovi fanoušci důvěrně poznali už v jeho slavném zpracování atentátu na Kennedyho. Stone natočil v případě Nixona nelítostný politický pamflet, který by se dal označit jako "poslední úder" vzpomínce na někdejšího amerického prezidenta. Ve filmu najdete spoustu detailů, kde se kamera pase na Nixonově zpocené tváři, jeho křivém úsměvu, známkách nejistoty a nervozity, fyzické i duševní vyčerpanosti. Výsledkem je jednostranná karikatura, nikoliv plastický obrázek komplikované historické osobnosti. Nejde o to vylepšovat Nixonův odkaz retušováním jeho lidských slabostí, nepopiratelných politických chyb a osobních selhání, ale Stoneův výsledný obraz považuji za deformovaný a tendenční. Nemám problém s hereckým výkonem Anthonyho Hopkinse, ale s tím, kam ho režisér směřuje. Podobně nemám problém s řemeslnou stránkou filmu, nýbrž s jeho obsahem. Po pravdě mě nebavil ani jeden ze Stoneových portrétů amerických prezidentů, na to je jeho práce příliš ideově vyhraněná. Běžného filmového konzumenta bude odrazovat nejen délka filmu, ale i zahlcenost postavami a událostmi a v neposlední řadě i odtažitost politického tématu. Celkový dojem: 45 %. (09.12.2018)

Richard Nixon je jedným z najkontroverznejších prezidentov USA dvadsiateho storočia. Hopkins bol v každom prípade vynikajúci v psychologickej práci svojej postavy, pričom najdramatickejšie scény sa odohrávali, keď bol opitý a kontroloval svoje rozhodnutia pri počúvaní svojich slávnych zvukových pások. 6/10 (21.03.2021)

Pár let poté, co Stone natočil své pravděpodobně nejzásadnější magnum opus a to JFK, se zaměřil tentokrát na pravý politický protipól liberálního smýšlení Johna Kennedyho, tedy Richarda Nixona. Stoneovi se podařilo opět vzbudit v divákovi paranoiu 60. a 70. let, která obestírala americký národ, jež se stále ještě nezbavil myšlenkových pout, které mu nasadil senátor McCarthy. A v této době přichází Dick Nixon, jako člověk, který eliminoval politiku na "dobro" a "zlo", "my" a "oni" a snad možná ještě přesněji na "já" a "oni". Paranoia tentokrát sídlí v Bílém domě a tomuto tématu ustupují do pozadí (ale nejsou opomíjeny) tak důležité události, jako uznání Číny, SALT I a II a válka ve Vietnamu. O co se Stone snažil, bylo nejspíše ukázat na mnohdy trnité cestě k prezidentskému křeslu Nixonovu osobnost a důvod, proč odposlouchával nejen sebe, ale i ostatní, což vedlo k jeho rezignaci. Nemyslím, že se dá tento film považovat za historický pramen už jen z podstaty, že byl natočen právě Oliverem Stonem, ale nelze mu upřít výpovědní hodnotu a snahu přiblížit asi nejnenáviděnějšího prezidenta v historii USA divákům. (16.05.2015)