Četa

Stone neumí nic víc, než kecat o svých vnitřních problémech, které se snaží zakrýt pod hromadou utrpení a rádoby chytrým scénářem o proměnách lidských bytostí ve vraždící stroje. První polovina by se ještě dala brát jako jakás takás sonda mezi zbrojnoše, ale ta druhá už nemá s inteligencí pranic společného. Stone se zkrátka potřeboval účinně vykecat ze svých vlastních frustrací. Neberu mu jeho názor, ale přijde mi dost povrchní. (12.05.2007)

PLATOON patří mezi vrchol válečného filmu. Dokáže přes svou drastickou a intenzivní atmosféru diváka vnitřně zdrtit. Divák pochopí, jak byla válka špatná, co dokáže s člověkem udělat. Ve válce nebojuje voják s nepřítelem, ale se sebou samým. PLATOON mě vnitřně zasáhl více než APOKALYPSA, která přes svou minutáž skrývá daleko více, než chce nabídnout. Ano při natáčení si F/F Coppola prošel opravdovým peklem a půjde za to do nebe, ale PLATOON krystalizuje duši vojáka a silně zasáhne jeho diváka. (30.06.2013)

Za poselství a vyznění si to tu čtvrtou hvězdu utrhne, ale jinak se mi to na tak ceněný film zdálo moc černobílé, předem dané a až primitivně zaujaté. Svědomí Ameriky Oliver Stone ale udělal dobře, že tenhle film natočil - má co říct a říká to, i když by to teda mohl a měl říkat lépe. S Full Metal Jacket nebo Apokalypsou to ale nejde srovnávat. (19.03.2010)

Ako dôveryhodne zobrazíme peklo, ak ho neprežijeme na vlastnej koži? Oliver Stone prežil vlastné útrapy, aby nám o tom mohol podávať svedectvá, skrz svoje vlastné zážitky nám predostiera príbeh človeka, ktorý vstupoval do vojny s akousi detskou naivitou a splnením si snov a infantilných predstáv o národných hrdinoch, ktorých peklo posilňuje a vracajú sa ako víťazi... dívame sa dve hodiny na film, pri ktorom nám je jasné, že v tej vojne sa nikto nestáva hrdinom, nikto nezomiera hrdinsky a za vlasť, ale ako úbožiak, ktorý musel prežiť svoju vlastnú vnútornú vojnu, aby sa vrátil do normálneho sveta čoby psychicky zmrzačená troska. Imponuje mi nepriame režisérove zobrazenie vonkajšieho pekla a konfliktov politických velikánov, ktoré sa prelínajú s utrpením človeka a prinášajú bytostné následky. Nádherná hudba, nádherné herecké výkony, nádherný filmový epos...... a ako píše Kleopatra, k nebesiam pozdvihnuté ruky sú tou najúchvatnejšou a najkrutejšou scénou. (13.11.2009)

Mně bylo na nic z toho, že tam byly asi daleko větší jatka a celé to bylo naprosto zbytečné, to ví dnes každý. Oliver toho musel mít plnou hlavu a tak to ventiloval možná tím jediným způsobem, který mu jde skvěle a to filmovým zpracováním. Že tam byli vojáci, kteří totálně otupěli a pak docházelo k výpadkům, které jsem měla možnost vidět, tak to jsem naprosto chápala. Barnes a Elias, jejich protichůdné postoje byly jasným důkazem toho, že při válce se takový člověk vytasí najednou s vnitřním já, které v něm někde dříme. Ať je to touha za každou cenu přežít a nebo ta druhá, přece jen se snažit šlapat za druhé. Nesmírně působivé drama a ta ocenění si určitě zaslouží. Já bych nepřežila ani minutu....hadi, mravenci, všudy přítomní rákosníci, bažiny, slejváky............. (30.12.2017)