Salvador

Uchopit pořádně osobnost a s tím i tvorbu Olivera Stonea je velmi obtížné. Autor scénářů k Barbaru Conanovi, Půlnočnímu expresu či Zjizvené tváří s Al Pacinem a režisér filmů Četa, Narozen 4. července či JFK se většinou ve filmech zabýval kontroverzními americkými politickými tématy, kdy například celý JFK je v podstatě odvyprávěn skrze konspirační teorii o pravém pozadí vraždy Johna F. Kennedyho a časem se definitivně ukázalo, že je Stone levičákem, který se i do svých filmů nebál zapojit své v Americe nepopulární politické názory. Na jednu stranu tak můžou Stoneovy filmy velmi snadno člověka přivézt k pohoršení, na druhou stranu se ovšem přeci jen musí ocenit Stoneova odvaha a především výraznost, která z něj udělala dnes vyloženě kontroverzní figuru amerického filmu.   Prvního Oscara za režii Stoneovi přinesl film Četa, v roce 1986 se ovšem dočkal premiéry též jiný Stoneův film, který byl zastíněn právě úspěchem Čety, která se dočkala i Oscara za nejlepší film roku. Pro Stonea byl Salvador první z pozdějších dohromady jedenácti spolupracích s kameramanem Robertem Richardsonem. Scénář poté Stone sepsal se skutečným Richardem Boylem, který je hlavním protagonistou Stoneova třetího celovečernímu filmu. Stoneův výběr vážných témat zde začal získávat obrysy, stejně tak jasný vztyčený prostředníček USA, který byl později cítit i právě Četě, JFK či Takových normálních zabijácích.   Silné válečné drama, které má očividný provokativní přesah a dokáže vzbudit emoce. Sympatizuje s levicovými revolucionáři, plive na armádu USA a prodává silný příběh nejspíš silného člověka Richarda Boylea. Salvador funguje i díky skvělému výkonu Jamese Woodse, který dokáže v této roli prodat vývoj postavy od příchodu do El Salvadoru až po zaznamenání oněch tragických událostí.   Boyle přichází do El Salvadora na dně. Jeho arogance a závislost na alkoholu a drogách mu v podstatě zničila kariéru, odchod rodiny je poté brutální tečkou. Pravé peklo ovšem Boyle spatří právě až v El Salvadoru, které se na něm podepíše. Salvador je v rovině Boyleova příběhu fungující charakterní studií, která funguje právě i díky fenomenálnímu výkonu Woodse, který nominaci za svůj výkon dostal naprosto oprávněně.   Na celou tehdejší situaci v El Salvadoru se pochopitelně dá dívat různými způsoby, Stone ovšem klasicky vypráví osobitě s vlastním pohledem na věc. Díky Boyleově spolupráci se scénářem se navíc dá celé autenticitě snadno uvěřit, i kdyby si Boyle jisté momenty z procházky peklem přikrášlil. Stone dokáže za kamerou ty momenty válečného pekla bravurně prodat, Richardsonova práce s kamerou už tehdy byla boží, výprava je fenomenální a už tehdy bylo jasné, že Stoneovy kvality musí divák ocenit i přes fakt, že ho jeho politické ideály pochopitelně automaticky lákají pryč.   Ze Salvadoru je cítit Stoneova tvůrčí sebejistota, jen je tam ve finále možná až dost humoru, jehož zdrojem je především postava v podání Jima Belushiho. Salvador nejlépe funguje ve vážné formě, kdy se to celé nebojí přijít s dějovými kotrmelci a člověk by jen vlastně těžko uhodl, že to celé tehdy stálo pouze 5 milionů dolarů. Celé to totiž působí velkolepěji a ukázalo se, že produkční limity nebyli pro Stonea problém. Právě Stone již u Salvadoru vrhá svůj pohled na věci, snaží se tak trochu diváka dostat na svou stranu a již tehdy bylo jasné, že tohle je americký tvůrce, který za Ameriku vyloženě kopat nebude. Stone samotný poznamenaný Válkou ve Vietnamu již zde nastavil směr své tvorby (který jde ovšem tak trochu dohledat i právě v Půlnočním expresu či Zjizvené tváři), který ho následně většinu jeho kariéry neopustil až do Snowdena. A pak už jen záleží, jak moc diváka ovlivní fakt, že se na Salvador dá vlastně dívat jako na komunistický film komunistického režiséra.   Ani tenhle pohled ovšem není jednoduchý. Levičák se automaticky nerovná komunistovi, i když většina dnes v podstatě tyto dvě slova vnímá jako synonymum. Motivy, které Salvador obsahuje se dají snadno aplikovat i na dnešní dobu, především o vedení politického systému. Stone do filmu vkládá svůj pohled, který sice není pro každého, přesto je ovšem pořád něčím objevný.   Jde o film, který by šel rozebírat do hodně pestrých detailů a dost možná by přitom šlo i definitivně rozlousknout osobnost Olivera Stonea. Ten se svého statusu kontroverzní figurky americké filmové tvorby už jen tak nezbaví, spousta lidí poté bude mít nadále problém k jeho filmům vyloženě přičichnout. Osobitost jeho filmů a chopování se vážných témat je ovšem rozhodně obdivuhodné a zamrzí ve finále snad jen to, že právě Salvador, jeden z jeho nejlepších filmů tak trochu zapadl ve stínu Čety či U-Turnu. Přitom se směle muže zařadit po bok Narozen 4. července, JFK či Doors a v součtu patřit mezi to nejlepší, co Stone filmovému světu dal..... (06.10.2021) (méně) (více)