Salvador

V podstate som bol rád, keď film skončil. Tých vychválených drastických scén som v posledných dvoch týždňoch videl niekoľko, a to v rôznych filmoch a z rôznych zemí. Bolo to ako cez kopirák. Nečudo, že opakovaním strácajú pôvodný účinok i zmysel. Jamesa Woodsa mám rád, i keď postava, ktorú stvárňoval je mi pre svoj parazitizmus, priblblý optimizmus (to zvládnu) a výroky hodné absolventa Moskovského inštitútu medzinárodných vzťahov, bola odporná. (05.08.2009)

Stone po prvý krát vojnový a hneď dokonalý. James Woods vo svojej asi životnej úlohe, vďaka ktorej sa mal stať (a nestal) prvotriednou uznávanou megastar. Stone ponúka drsný pohľad na kinematografiou prehliadané lokálne vojnové konflikty v strednej amerike 80tych rokov. Spočiatku sa Salvador tvári ako pomerne uvoľený dialógový film, aby skončil ako brutálna akčná vojnová záležitosť s explicitne zobrazenými mŕtvolami detí. Stone nám ukazuje zahraničných americkýh politikov ako partiu blbcov, ktorí nič nepochopili a robia rozhodnutia na základe nepresných informácií a intuície. Budúcnosť sa bohužiaľ odvtedy viackrát zopakovala. Pravicové a ľavicové myslenie je blbosť, dôležité sú ľudské práva. S týmto sa so Stoneom plne stotožňujem. (12.07.2012)

Přesně tenhle typ filmů mám ráda - reálné situace, zajímavé prostředí - proto jsem se na Salvador hodně těšila. Byl pro mě trochu zklamáním. Působil na mě dost neosobně, spíš než stovky mrtvol a záběry ohořelých dětí mě dostaly až poslední minuty a epilog, kde se neděje nic drastického, ale tíživá atmosféra by se dala krájet. Dialogy zněly strojeně, i když je to možná českým dabingem, původní znění jsem zatím neměla tu čest posoudit. Podrobnější info k událostem v Salvádoru zde v sekci filmy. (30.08.2008)

S odstupem času to vypadá, že vrchol filmové tvorby Olivera Stonea, měřeno kvalitou, spadá do 80. let, kdy přišel se dvěma špičkovými reflexemi ničivých válečných konfliktů. Četa je známější a vyvolala všeobecně větší ohlas, přece jen ji natočil jako přímý účastník s hlubokou znalostí věci. Bráno z jakéhokoliv pohledu, představovala vietnamská válka významnější událost a vztah k ní si v americké i světové veřejnosti utvářel kdekdo. Válka v Salvadoru zůstala ve stínu nejen té vietnamské, ale i souběžně probíhající irácko-íránské války, kde šlo o krvavý boj o ropná pole. Občanská válka probíhala v době, kdy se míjela se zájmem americké společnosti. Byla to éra ekonomického vzestupu, nového sebevědomí a yuppies. Salvador byla nemocná země, kde převážnou většinu majetku a veškerou politickou moc vlastnilo 27 rodin, které nechtěly připustit jakékoli reformy a ve spolupráci s armádními špičkami likvidovaly opozici nebo ji zaháněly do ilegality. Americké tajné služby se obávaly nové blamáže a la Kuba a rozhodly se zabránit pádu režimu za každou cenu. V zemi se vzedmula vlna brutálního násilí. Stone jako protiválečný aktivista, jehož politický profil formovala protestní 70. léta, sledoval vývoj se znepokojením a chtěl natočit angažovaný film z první ruky. Nenašel ale producenty, a tak film vznikal z nadšení a obětí celého filmového štábu. I přes řadu kompromisů daných omezeným rozpočtem, točilo se obvykle na první dobrý pokus, z toho snímku čiší neuvěřitelný zápal. Salvador není laciná agitka a jeho hrdina není sympaťák, ale složitá postava. Nespolehlivý nestálý dobrodruh se sklonem k alkoholismu, levičák srdcem, ne ideály, a spíš intuitivně se stavící na stranu těch slabších v konfliktu. Stone zároveň vzdává hold novinářské profesi v době, kdy novináři byli za pravdu ochotni riskovat život a jít proti proudu a očekávání veřejnosti i zaměstnavatele. Boylův kolega umírá při pokusu zachytit realitu pouliční bitvy z bezprostřední blízkosti. O pár let později se jeho kolegové ve válce v Iráku v pohodlí luxusního hotelu spokojili s oficiálním komuniké americké armády, efektními záběry pořízenými armádními kameramany a počítačovou simulací. Celkový dojem: 95 %. (21.10.2013)

Vpravdě nadčasový snímek. Doba a místa se mění, podstata událostí v různých koutech světa zůstává. Oliveru Stoneovi se to v "Salvadoru" podařilo zachytit mistrovským způsobem, počínaje širokou škálou místních i "importovaných" politiků, přes stupidní a zaslepené i odvážné a nekompromisní novináře, až po ten hořký konec. Mimo jiné jde také o jeden z mála snímků, které připomínají veskrze pozitivní roli jakou hrála a hraje katolická církev v boji za lidská práva v nejrůznějších diktaturách Latinské Ameriky od Guatemaly po Chile. (01.07.2007)