Dvě tváře lásky

Človek by aj nemal rád Barbru Streisandovú, keby vo všetkom nebola taká dobrá (TAKÍ SME BOLI). A horšie to nie je ani v sviežej romantickej komédii o DVOCH TVÁRACH LÁSKY. Veľkú zásluhu na tom má nielen kamarátska atmosféra a originálny scenár, ale hlavne herecké výkony. Streisandovej, zasa dobrej, kryje chrbát zasa skvelý Jeff Bridges. Vychutnajte si ich zápolenie. (19.12.2004)

Jak vidno, i takový romantický cajdák, kterým tento film bezesporu je, když je dobře napsaný obsazený a zahraný, může bavit i otrlého diváka jako jsem já. Obvykle takováto veledíla nedokoukám, ale tady jsem se místy i dobře bavil. Barbra natočila příběh ošklivého káčátka, využila asi i svých vlastních zkušeností. Vcelku fajn film, i když nečekat zázraky v tohle žánru se nedějí. 65% (27.03.2016)

The Mirror Has Two Faces se pro mě stal jednou z nejoblíbenějších romantických komedií a vlastně filmů vůbec. Už ani nevím, kolikrát jsem tuhle, z objektivního hlediska dosti průměrnou, komedii viděla, ale rozhodně nehodlám skončit. A když tak přemýšlím, proč je pro mě takovou srdcovkou, vlastně nevím, čím bych argumentovala. Jde o průměrnou komedii s nevýrazným humorem, a i když jsou zde moc dobří herci, příběh není extrémně dramatický, takže pro oscarové výkony zde stejně ani není místo (až na Lauren Bacall). A ano, je to předvídatelné až běda. Ale ke mně osobně pravděpodobně nejvíce promlouvá zvláště téma nízkého sebevědomí/nedostatečně přitažlivého zevnějšku, kterým hlavní hrdinka trpí a které je v příběhu postupně naťukáváno, takže možná zvláště proto si tenhle poklad našel cestu mezi stálice mojí televizní obrazovky. A mnohdy, když se cítím pod psa, mě tenhle film vždy dokáže nějak nakopnout. A na tom vlastně záleží nejvíc. Takže, objektivně 4, ale za mě 5 hvězd. (02.10.2022)

Romantická komedie ve starém stylu. --- Docela chápu, že příběhy o milencích překonávajících nástrahy a nesnáze vyvolávají mnohdy pohrdání. Poptávka po nich je masová a věčná ve všech (sub)kulturách, a jako ve všech případech velkovýroby, početně daleko převládají instantní dreky. --- Barbra Streisand, romantická herečka a zpěvačka, tentokrát také režisérka, ví asi velmi dobře, jak je to těžké: držet se žánru, a tedy i všech jeho klišé, a přitom něčím vybočit z balastu. Navíc si, podle mne moudře, uložila omezení, že ve změněné době zůstane sama sebou. --- Za daných okolností, kdy herecká způsobilost hlavní představitelky je mimo diskusi a rozpočet je slušný, všechno závisí na scénáři. A ten musí sázet na dobré dialogy, protože soudobými technologickými vymoženostmi žádnou stupiditu nemůže a nechce zakrývat. --- Podařilo se to? Podle mého soudu ano. Streisand umělecky i komerčně ještě jednou uspěla. Zvláštní zmínku zasluhuje pozoruhodná role matky hlavní hrdinky, kterou suverénně zahrála ještě o generaci starší hvězda Lauren Bacall. Právě její dialogy s dcerou více než co jiného tento romantický příběh povyšují nad moře nezajímavého průměru. (13.09.2010)

Takové útrpné dvouhodinové čekání na Godota. Člověk si ze začátku říká, že karty jsou rozdány poměrně dobře a že by se tak mohly mezi sebou zajímavě promíchat, ale nakonec se z toho nic nestane a zápletka je prakticky nulová, protože celý film popisuje pouze období jednoho (sice ne obyčejného) vztahu a jednu jeho vážnou krizi. Nejspíš nic, co by neznala většina lidí, přestože role bývají v realitě v tomto častěji spíš obrácené. A filmy s jediným poselstvím, a to tím, že láska všechno přemůže, patří spíš do kategorie fantasy, stejně jako ten slaďoučký konec. (10.02.2018)