Pán přílivu

Todle by byl ten poslední film, na kterej bych se normálně chtěl podívat. Někdy se podívání na něco, co sme nikdy předtím neviděli, stane zdrojem zklamání, někdy, a to je tendle případ, se stane zdrojem nadšení. Nikdy bych nevěřil, že mě ještě dokáže něco, cokoliv nadchnout, víceméně už sem všechno viděl a zažil, aspoň jednou, no a to je teda i tendle film. Ten sem zažil až dneska poprvý a jednou. Pán přílivu je velkej a krásnej film, smekám před Streisandovou i před Noltem a i před Conroyem. Tomudle filmu muselo velký plátno hrozně slušet. Já ho viděl na malý obrazovce a přesto mě dojal, jako bych ho viděl v kině. Za to jasná 5ka. (09.03.2016)

Ne, nevěřím, že uvnitř rodiny neexistuje neodpustitelný zločin, nevěřím, že výkupné za vysvobození ze zhoubných hlubin mlčení a drásajících čelistí vzpomínek zaplatíte jen sdílením tajemství a očistnou mocí pláče, a už vůbec nevěřím tomu, že při obsazování rolí Lily a Savannah, v předloze bolestně krásných žen, trochu nezabouchalo pěstí do stolu režisérčino ego. A dost možná bych nevěřila ani tomu, že by na mě kdy filmová verze Pána přílivu mohla zapůsobit se srovnatelnou silou jako anglickojazyková pokladnice, kterou je její předloha, nebýt několika maličkostí. Maličkostí, jež si urvala nemalou část mého hodnocení, je o hlavu mě převyšující Nick Nolte, který mě s pohledem osoby, pro kterou je peklo místem, kam si chodí přečíst ranní noviny, provádí hereckým rájem, a jako při každém svém snímku se mě němě ptá, proč stále ještě není v mé herecké TOP, a já už nemám výmluvy, které bych mu poskytovala místo odpovědi. Maličkosti nevroubily životní cestu autora knihy a scénáře Pata Conroye, platícího daň za svůj dar vypravěčství podobně jako Savannah Wingová, a maličkostí se nedá jako ostatně nikdy nazvat hudba Jamese Newtona Howarda. Maličká není šíře talentu Barbry Streisand a zrovna maličkým se nedá nazvat ani můj knedlík v krku při závěrečných monologových minutách, který není možné splknout ani vyplivnout, musí se jen vydržet a spolu s tichým přikyvováním slovům o touze po dvou životech pro každou lidskou bytost a večerních pohledech k severu nechat zvolna se rozplynout. (08.03.2008)

Barbra Streisand /Takovi jsme byli, Funny Girl/ tentokrat pred aj za kamerou, a musim napisat, ze rezia jej ide. Romantika skombinovana s tajomnom- to je silna kombinacia a fascinujuca. Nick Nolte ako spoluhrac Straisandovej v roli cloveka, ktory ma potlacovane spomienky a nesie si skarede zazitky z detstva - podla mna sa to k nemu aj hodi. Navyse Tom Wingo v podani Nolteho je nezamestnany ucitel, ktory ma pocit, ze zena ho prestala pritahovat a riesi sa tu aj alkoholizmus : 77 % (01.08.2017)

Film pro zeny. Takovy to pitvani nitra a vzpominek a stourani v rane porad dokola a do toho nova laska a pak zase trauma z detstvi. Je to pekne natoceny, ale tak od desate minuty je zrejme jak to cele skonci a kde je ten pes vlastne zakopany. Neni to v zadnem pripade Woodyho styl, spis bych to prirovnal k Irvingovym romanum. (26.02.2024)

Obrovská srdcovka. Vysoké hodnocení plyne z toho, že se nestává tak často, aby se do mě tento typ filmu tak moc vryl. Ačkoliv je zápletka jak vystřižená z červené knihovny, neměla jsem sebemenší problém jí uvěřit. Je to natočené s velkým citem. Soundtrack je kapitola sama pro sebe, stejně jako Nick Nolte. Doják, ale jeden z nejlepších, co znám. A knihu Pata Conroye mám připravenu jako horký tip, hned jak se dostanu do důchodu^_^ (08.10.2011)