Lekce Faust

Pán účtovník sa vracia z práce domov. Nečaká ho však Pina ani Mariangela, ale čosi omnoho horšie... Lekce Faust je survival horor, ktorý na rozdiel od Resident Evil disponuje tak odzbrojujúco rafinovaným a sofistikovaným výrazovým aparátom, že sa "rozchodí" omnoho ťažšie než pohľad na nemŕtvoly. Švankmajer sa vracia k Donovi Šajnovi a jeho bábkovému ansámblu, no vo Faustovi ho konfrontuje so "skutočnou" realitou a "skutočnými" ľuďmi. Faust sa proste vlieva do reality a rozpúšťa sa v nej. Nezaniká, ale delí sa a distribuuje. V tejto súvislosti ma mimovoľne napadá iracionálna spojitosť so surrealistickým fotografom Aloisom Nožičkom, ktorý v 60-tych rokoch jednu svoju snímku opatril luxusným názvom "Omlouvám se vám, že se tu rozpouštím". Pokojne by to mohol byť alternatívny názov pre Lekce Faust (Švankmajer ale býva v názvoch svojich diel krajne vecný). Film ako taký nehodnotím, voči surrealizmu by to nebolo fér (je mu totiž "programovo" úplne fuk, aký druh vyjadrenia si práve volí - Lekce Faust by kľudne mohol byť laternou magikou rovnako dobre ako kolážou či "zabaleným objektom"), radšej si subjektívne zrekapitulujem režisérov štýl (i keď on sám by mal voči použitiu slova "štýl" výhrady) - okrem povestnej animácie rád používa prvky hororu, koncentrovaný pohľad na veci (videné akoby prvýkrát), rozprávkovo pôsobiace opakovanie určitých motívov, dobrovoľný vstup obyčajného človeka do neobyčajných súvislostí (paralelných, alternatívnych svetov), v ktorých sa ozrejmuje jeho skutočné Ja a neprehliadnuteľný záujem o základné ľudské potreby (jedenie, pitie, sex, spánok, ale napr. i snenie), ktorých nenaplnenie sa prejaví ako motív a ich následné uspokojenie ako rozčarovanie či dokonca katastrofa (súlož s bábkou vo Faustovi, naplnenie materstva v Otesánkovi, potvrdenie teórie v Otrantskom zámku, prebudenie v Něco z Alenky, markýzova posledná večera v Šílení) - je zaujímavé, že "princíp slasti" tu často neprináša satisfakciu. Každopádne Lekce Faust na mňa zapôsobila (mimoriadne) slastne bez toho, aby došlo k nejakej ujme. A keďže film tématizuje mágiu a alchýmiu, proste sa mi chce bez komentára zacitovať Viléma Reichmanna (zhodou okolností ďalšieho surrealistického fotografa): "Poezii nazývali alchymisté to, co nemohlo být vysvětleno. Je to slepá jasnovidnost, obrodná skáza rozumu, ozón, který je cítit při skratu představ, duvěra v nejistoty". Chápete, páni (to, čo nemôže byť pochopené)? (03.05.2006)

Neskutečný Švankmajer a neskutečný Faust. Doposavad nedovedu přesně říct, proč tenhle film považuji za absolutní klenot. Je plný zvláštních metafor, počínaje matkou nesoucí dceru a vlekoucí za sebou panenku coby symbol lhostejnosti, všemožnými překážkami na cestě do pekel, které staví ústřední postavě samotná boží prozřetelnost, důkaz protřelé a de facto limitované moci ďábla v podobě vína, které tryská ze stolu, ale lze ho zastavit pouhým pootočením kohoutku. Těch obrazů, metafor a symbolů je tam mnoho, ne všechny jsou jednoduše vysvětlitelné, ale pokud se nad nimi zamyslíte, určitě dospějete ke svému pojetí tohoto mimořádného snímku. Švankmajer mnohokráte dokázal svoje mistrovství, které dalece přesahuje naše hranice, Lekce Faust je dle mého názoru jeho vrcholným dílem. (19.02.2011)

Lekce Faust mi přišla samoúčelná. Na to, aby to byl čirej surrealismus, kde fakt není čeho se chytit a člověk si užívá jenom sled random obrazů, je to moc dlouhý a komplexní. Na to, aby to byl surrealismem nebo řekněme magickým realismem okořeněnej příběh, je ta zápletka zase příliš banální. Děj se dá opravdu shrnout jenom jako "převyprávěná legenda o doktoru Faustovi". Nic víc, nic míň. A přišlo mně, že ten surrealismus je na to naroubovanej tak nějak navíc, zbytečně, bez toho, aby sám měl jinej smysl než dát prostor Švankmajerově animaci. Plno motivů a výjevů tu nemá v rámci celku žádnou zřetelnou funkci ("Ať žije portugalský král!"), jiný se naopak opakují, takže ztrácí na zajímavosti (první scéna přeměny plasteliny v Čepkovu hlavu je hezká, dívat se na to pošesté už je zívačka). Prostě udržet u toho filmu pozornost bylo nad moje síly a už od poloviny jsem se musel nutit vydržet to dokoukat. Jeden z těch filmů, co jsem rád, že jsem je viděl, ale nikomu bych je nedoporučil a sám se na ně znovu taky nepodívám. (06.09.2022)

Výrazný umělec ovlivněný surrealismem a nevyzpytatelnou stránkou temnoty lidské duše Jan Švankmajer v roce 1994 předvádí další osobitý snímek, tentokráte s Faustovou tematikou. Tohle téma jej zajímalo už odedávna, jak sám prohlásil, po několika letech dostal Faustův mýtus (dle autora "klíčový pro naši civilizaci") podobu kombinovaného filmu: divadlo masek, loutkové divadlo, hraná sekvence a snová montáž. Švankmajerův Faust se však od toho Goethovského liší - je to obyčejný člověk z ulice, který je vytržen z každodenního rituálu a kterého jeho zvědavost zavede do míst, kde se lidská duše zmítá mezi peklem a nebesy. Petr Čepek alias Muž s aktovkou (tedy Faust) se z reálné postavy stává aktérem divadelního představení, loutkou ovládanou cizí vůlí. Díky síle zvědavosti se stává strůjcem svého vlastního osudu, který je však předem odsouzen k nicotě. Když pohlédne na Mefista, nahlíží do zrcadla - vidí sám sebe (nastává významný "dialog", kdy se lidská bytost setkává sama se sebou). Švankmajerův Faust není nijak výjimečnou osobností - vždyť se jím mohl stát kdokoliv, kdo dostal leták s mapkou. Je to čistě jen náhodná osoba, která sebou nechá manipulovat a dohraje svou roli do hořkého konce, aniž by se vzbouřil. V tom je skryto ono zdánlivě nehmatatelné poselství filmu - jde o aktuální problematiku. Švankmajerova Lekce Faust je vlastně sarkastickou a kousavou ukázkou manipulace, stejně tak úžasným výtvarným dílem. Mistr stvořil opět nekonvenční dílo, které jde drásavě do hloubky a odkazuje na současnost, resp. na současnou manipulaci všeho druhu, na lidskou determinovanost, na jeho laxnost. A stejně, jako je tomu u jeho předešlé (i následující) tvorby, nabízí tvůrce divákovi bohatý materiál pro další úvahy. Nutno dodat, že Petr Čepek předvedl perfektní, nezapomenutelný výkon. (13.01.2009)

Další neskutečně originální celovečerní snímek Jana Švankmajera. To je prostě nářez, pecka a bomba!!! Všemu vévodí geniální Petr Čepek v hlavní roli, kterej i namluvil všechny loutky a to je taková sada, že je obrovská škoda tohoto talentovaného herce, že nás tak brzy opustil. Chvíli po natáčení zemřel ve věku necelých 54 let. Za svůj výkon dostal posmrtně cenu Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. Říká se, že kdo hraje Fausta, tak do roka zemře. Je to zvláštní pocit, když i během natáčení se jeden ze spolupracovníků pomátl a doma se potom oběsil. Každopádně film má svoji neotřelou atmosféru a velice těžko se popisuje, tohle se prostě musí vidět. Všechny ty rekvizity, loutky, texty, postavy a postavičky (výborné roličky Jana Krause a Vladimíra Kudly) jsou prostě jasným originálním rukopisem génia pana Jana Švankmajera! U mě je to fakt neskutečně nadanej a inteligentní tvůrce, který nemá u nás, ale i ve světě obdoby!!! Film jsem viděl po delší době a už se těším, až si ho pustím znova a znova. A mimochodem, při závěrečné scéně mě hodně zamrazilo!! Pekelnej film!!! (01.01.2013)