Reklama

Reklama

VOD (1)

Pokus o aktuální výklad Faustovského mýtu. Faust, náhodný člověk z davu, je manipulován celým dějem, vžívá se do role Fausta až do hořkého konce. (oficiální text distributora)

Recenze (124)

stromekk 

všechny recenze uživatele

U Švankmajera to mám buď a nebo - top flick nebo nepochopení... Tohle je (možná i díky detailnější neznalosti předlohy) spíše (i přes klasicky zajímavou Švankmajerovu formu a přeci jen zevrubnou znalost předlohy) ten druhý případ. Každopádně za baletky žeroucí gulášovou polífku z ešusů jedna hvězda navrch B) ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Postavy, veci a priestor sa podivuhodne menia, stále istoty sa rozpadávajú, utvárajú a zase miznú hlinení homunkulovia - to všetko v kulisách každodenného, civilného sveta. Prepojovanie zdanlivo všedného plynutia s uvedenými metamorfózami vytvárajú magickú civilnosť Švankmajerovho sveta - dobre známu z jeho krátkych filmov, pre ktorú je typická výtvarne silná surrealistická poetika mixnutá čiernym humorom. Uhrančivé čaro bizarných nápadov je prítomné i v celovečernom filme. Švankmajer použil ako základ všeobecne známu literárnu predlohu o mužovi, večne nespokojnom s úrovňou poznania sveta, ochotného upísať sa temným silám za možnosť okúsiť všetko, dotknúť sa absolútneho vedenia. Hrané scény (geniálny Petr Čepek vo svojej poslednej hlavnej úlohe) sú nápadito kombinované s animovanými (obrovské vyrezávané drevené bábky) a vytvárajú netradičné spojenie. Režisér spojil príbeh Fausta dnešných dní s uhrančivým výtvarnom a stiesňujúcou atmosférou (nezabudnuteľná scéna vyvolávania diabla), ktorú však zároveň odľahčil humorom výtvarným (bábky) ale aj slovným. Ide napr. o priliehavé využitie dialógov Grabbeho divadelnej hry Don Juan a Faust. Som rád takémuto spôsobu pripomenutia polozabudnutého spisovateľa Christiana Dietricha Grabbeho, ktorého formálny štýl, humor a myšlienky boli veľkým vzorom pre neskoršie literárne práce Ladislava Klímu. ()

Reklama

Idée_fixe 

všechny recenze uživatele

Neskutečná cesta do fantazie, o ještě neskutečnější výtvarné stránce už ani nemluvím. Tento film měl významný vliv na mé dětství, sny a nálady. Poprvé jsem ho viděla v 9 - 10 letech, absolutně silný zážitek, naprosto mě tenkrát tento film okouzlil. A většina pocitů z něj zůstává i po těch všech letech, neuvěřitelné... Tvorbu Jana Švankmajera jsem do té doby sice znala, ale ještě jsem neviděla žádný celovečerní film, tento byl první, a zatím ho dosud žádný jeho další film nepřekonal, a jsem přesvědčená, že už ani nepřekoná (což mi ale vůůbec nevadí). Fenomenální Petr Čepek, dle mne jeho životní výkon (poslední, což mě naopak mrzí neskutečně). ()

junxi91 

všechny recenze uživatele

No, čekal jsem něco lepšího. Propojení loutkového divadla, včetně záběrů na loutkovodiče a jejich umění, s obyčejným příběhem jednoho pražského chlápka jménem Faust mohlo být zajímavé. Bohužel, děj byl na mě příliš roztříštěný, chaotický a často jsem přemýšlel nad úplně jinými věcmi. Navíc ten konec byl na můj vkus a příliš perverzní, stejně jako ta část, kde malí čertíci znásilnili malé andělíčky. Ale ten Kraus s dlouhými vlasy a vysmátým kukučem, ten mě bavil asi nejvíce. Co už, asi jsem příliš velký ignorant. ()

charlosina 

všechny recenze uživatele

Výrazný umělec ovlivněný surrealismem a nevyzpytatelnou stránkou temnoty lidské duše Jan Švankmajer v roce 1994 předvádí další osobitý snímek, tentokráte s Faustovou tematikou. Tohle téma jej zajímalo už odedávna, jak sám prohlásil, po několika letech dostal Faustův mýtus (dle autora "klíčový pro naši civilizaci") podobu kombinovaného filmu: divadlo masek, loutkové divadlo, hraná sekvence a snová montáž. Švankmajerův Faust se však od toho Goethovského liší - je to obyčejný člověk z ulice, který je vytržen z každodenního rituálu a kterého jeho zvědavost zavede do míst, kde se lidská duše zmítá mezi peklem a nebesy. Petr Čepek alias Muž s aktovkou (tedy Faust) se z reálné postavy stává aktérem divadelního představení, loutkou ovládanou cizí vůlí. Díky síle zvědavosti se stává strůjcem svého vlastního osudu, který je však předem odsouzen k nicotě. Když pohlédne na Mefista, nahlíží do zrcadla - vidí sám sebe (nastává významný "dialog", kdy se lidská bytost setkává sama se sebou). Švankmajerův Faust není nijak výjimečnou osobností - vždyť se jím mohl stát kdokoliv, kdo dostal leták s mapkou. Je to čistě jen náhodná osoba, která sebou nechá manipulovat a dohraje svou roli do hořkého konce, aniž by se vzbouřil. V tom je skryto ono zdánlivě nehmatatelné poselství filmu - jde o aktuální problematiku. Švankmajerova Lekce Faust je vlastně sarkastickou a kousavou ukázkou manipulace, stejně tak úžasným výtvarným dílem. Mistr stvořil opět nekonvenční dílo, které jde drásavě do hloubky a odkazuje na současnost, resp. na současnou manipulaci všeho druhu, na lidskou determinovanost, na jeho laxnost. A stejně, jako je tomu u jeho předešlé (i následující) tvorby, nabízí tvůrce divákovi bohatý materiál pro další úvahy. Nutno dodat, že Petr Čepek předvedl perfektní, nezapomenutelný výkon. ()

Galerie (11)

Zajímavosti (18)

  • Petr Čepek namluvil všechny loutky, které se ve filmu vyskytují. [Zdroj: kniha „Petr Čepek: Talent a osud“ – Jaroslav Vostrý] (Polák)
  • Během natáčení zešílel jeden z technických spolupracovníků - natáčecímu týmu vzkázal, že je duševně nemocen a oběsil se ve stodole. (charlosina)
  • První slova zazní až v 15. minutě filmu. (Winster)

Reklama

Reklama