Reklama

Reklama

VOD (1)

Pokus o aktuální výklad Faustovského mýtu. Faust, náhodný člověk z davu, je manipulován celým dějem, vžívá se do role Fausta až do hořkého konce. (oficiální text distributora)

Recenze (125)

easaque 

všechny recenze uživatele

nostalgické +3* ze vzpomínek skládám komentář na tento oceňovaný film o Faustovi. Musel jsem si pustit pár ukázek a musím říct, že po stylové a trikové stránce je výborný a určitě Petr Čepek svou roli taky nezkazil. Takže jsem musel mít problém s příběhem a tak bude potřeba si ho za pár let zopakovat. A pak se uvidí, zda jsem do něj dozrál a nebo si dočasnou známku zaslouží. [ PŘÍBĚH: 1 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 0 /// ART: 1 /// STYL: 3 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] ()

Nach 

všechny recenze uživatele

Čisté, geniální filmařské řemeslo. To, co dělá Jan Švankmajer je každým coulem originální. Ano, o klasickém ději zde nemůže být řeč (ač hraje důležitou úlohu), ale je za vším tím uměním dobře skryt. Logiku v tom hledat je zbytečné, neboť toto umění logiku tolik nevyžaduje. Jde čistě o prožitek, atmosféru, hltání každé minuty jakoby to bylo to nejlahodnější sousto nebo drahý obraz, který hovoří o tom, že ač hlavní hrdina dělá cokoli, je stále součástí děje proti němuž nemůže bojovat. Tvůrcům jednoduše tleskám. Nejen za skvělou režii, ale hlavně také kameře, hudbě, zvukovým efektům a předně hereckým výkonům. Petr Čepek zde jasně opět exceluje. A loutky s animací, to je jasné kouzlo tuzemské tvorby. Žádná jiná země - co jsem doposud poznal - v tom není tak dokonalá jako my. Dost už řečí, chvály bylo dost a mínusů vlastně žádný. Místo v mých TOP filmech si tento kus rozhodně zaslouží. 95% ()

Reklama

MIMIC 

všechny recenze uživatele

Pán účtovník sa vracia z práce domov. Nečaká ho však Pina ani Mariangela, ale čosi omnoho horšie... Lekce Faust je survival horor, ktorý na rozdiel od Resident Evil disponuje tak odzbrojujúco rafinovaným a sofistikovaným výrazovým aparátom, že sa "rozchodí" omnoho ťažšie než pohľad na nemŕtvoly. Švankmajer sa vracia k Donovi Šajnovi a jeho bábkovému ansámblu, no vo Faustovi ho konfrontuje so "skutočnou" realitou a "skutočnými" ľuďmi. Faust sa proste vlieva do reality a rozpúšťa sa v nej. Nezaniká, ale delí sa a distribuuje. V tejto súvislosti ma mimovoľne napadá iracionálna spojitosť so surrealistickým fotografom Aloisom Nožičkom, ktorý v 60-tych rokoch jednu svoju snímku opatril luxusným názvom "Omlouvám se vám, že se tu rozpouštím". Pokojne by to mohol byť alternatívny názov pre Lekce Faust (Švankmajer ale býva v názvoch svojich diel krajne vecný). Film ako taký nehodnotím, voči surrealizmu by to nebolo fér (je mu totiž "programovo" úplne fuk, aký druh vyjadrenia si práve volí - Lekce Faust by kľudne mohol byť laternou magikou rovnako dobre ako kolážou či "zabaleným objektom"), radšej si subjektívne zrekapitulujem režisérov štýl (i keď on sám by mal voči použitiu slova "štýl" výhrady) - okrem povestnej animácie rád používa prvky hororu, koncentrovaný pohľad na veci (videné akoby prvýkrát), rozprávkovo pôsobiace opakovanie určitých motívov, dobrovoľný vstup obyčajného človeka do neobyčajných súvislostí (paralelných, alternatívnych svetov), v ktorých sa ozrejmuje jeho skutočné Ja a neprehliadnuteľný záujem o základné ľudské potreby (jedenie, pitie, sex, spánok, ale napr. i snenie), ktorých nenaplnenie sa prejaví ako motív a ich následné uspokojenie ako rozčarovanie či dokonca katastrofa (súlož s bábkou vo Faustovi, naplnenie materstva v Otesánkovi, potvrdenie teórie v Otrantskom zámku, prebudenie v Něco z Alenky, markýzova posledná večera v Šílení) - je zaujímavé, že "princíp slasti" tu často neprináša satisfakciu. Každopádne Lekce Faust na mňa zapôsobila (mimoriadne) slastne bez toho, aby došlo k nejakej ujme. A keďže film tématizuje mágiu a alchýmiu, proste sa mi chce bez komentára zacitovať Viléma Reichmanna (zhodou okolností ďalšieho surrealistického fotografa): "Poezii nazývali alchymisté to, co nemohlo být vysvětleno. Je to slepá jasnovidnost, obrodná skáza rozumu, ozón, který je cítit při skratu představ, duvěra v nejistoty". Chápete, páni (to, čo nemôže byť pochopené)? ()

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

PROLOG: Anonymita a forma v toku na rozhraní věků; na onom bájném rozhraní, v němž jistý Kraus rozdává jisté letáky. Pochopitelně jsme v Praze. Do této kvazimythické (jakkoli neopakovatelné) situace umisťuje demiurg Švankmajer svou animátorskou manýru, přebytečné detaily, němé příznaky, neviditelné přízraky. Do takto nastražené reality pak nechá přijít Petra Čepka, jenž je k tomu, nevěda, předurčen. Náhoda je jen zdánlivá. Všechny cesty vedou do onoho domu. Lekce Faust. TÉMA: Obsah (podstatu, chcete-li) lze nejlépe vyjádřit buď dokonale adekvátní formou nebo naopak znetvořením formy. Zde prolnutí forem a deformací; totiž těchto: lidová pověst, Goethe, Kašpar. Dobově-nadčasová satira-groteska; theologie; divadlo; útroby; maximum Čepek; maximum Švankmajer. Obsah: Znáš Fausta? Znáš ho? Znáš se? Tabu. Po čem to saháš? Čím platíš? Zádrhel: Co je lepší volba? Po čem žízní duše? Faust vystoupil z toku - tok běží dál bez něj. Měl by snad Faust skončit v nebi těch nakojených? EPILOG: Není cesty zpět. Nejsi ani první ani poslední, ty nemnohý. SUMA: maximum Faust. Pimprlová hra. ()

charlosina 

všechny recenze uživatele

Výrazný umělec ovlivněný surrealismem a nevyzpytatelnou stránkou temnoty lidské duše Jan Švankmajer v roce 1994 předvádí další osobitý snímek, tentokráte s Faustovou tematikou. Tohle téma jej zajímalo už odedávna, jak sám prohlásil, po několika letech dostal Faustův mýtus (dle autora "klíčový pro naši civilizaci") podobu kombinovaného filmu: divadlo masek, loutkové divadlo, hraná sekvence a snová montáž. Švankmajerův Faust se však od toho Goethovského liší - je to obyčejný člověk z ulice, který je vytržen z každodenního rituálu a kterého jeho zvědavost zavede do míst, kde se lidská duše zmítá mezi peklem a nebesy. Petr Čepek alias Muž s aktovkou (tedy Faust) se z reálné postavy stává aktérem divadelního představení, loutkou ovládanou cizí vůlí. Díky síle zvědavosti se stává strůjcem svého vlastního osudu, který je však předem odsouzen k nicotě. Když pohlédne na Mefista, nahlíží do zrcadla - vidí sám sebe (nastává významný "dialog", kdy se lidská bytost setkává sama se sebou). Švankmajerův Faust není nijak výjimečnou osobností - vždyť se jím mohl stát kdokoliv, kdo dostal leták s mapkou. Je to čistě jen náhodná osoba, která sebou nechá manipulovat a dohraje svou roli do hořkého konce, aniž by se vzbouřil. V tom je skryto ono zdánlivě nehmatatelné poselství filmu - jde o aktuální problematiku. Švankmajerova Lekce Faust je vlastně sarkastickou a kousavou ukázkou manipulace, stejně tak úžasným výtvarným dílem. Mistr stvořil opět nekonvenční dílo, které jde drásavě do hloubky a odkazuje na současnost, resp. na současnou manipulaci všeho druhu, na lidskou determinovanost, na jeho laxnost. A stejně, jako je tomu u jeho předešlé (i následující) tvorby, nabízí tvůrce divákovi bohatý materiál pro další úvahy. Nutno dodat, že Petr Čepek předvedl perfektní, nezapomenutelný výkon. ()

Galerie (11)

Zajímavosti (18)

  • Z důvodu možnosti využít na natáčení pouze jedno větší devítimístné auto měl štáb pouhých devět lidí. Každý člen měl proto několik „profesí“- herci například sami zastávali funkci maskérek, kostymérů i skriptek. I přesto se film bez větších problémů podařilo natočit. (Vodnářka)
  • Ve své sarkastické úvaze o manipulaci nevycházel autor z výkladů faustovského mýtu, ale přímo ze samotných textů na klasické téma, především z tradiční loutkové hry, z díla J. W. Goetha Faust (1831) a z dramatu anglického dramatika Christophera Marlowa Tragický příběh doktora Fausta (1601). (charlosina)
  • Herer Petr Čepek sice spolupracoval s lidmi, u kterých věděl, že natáčení nebude jednoduché, ale přesto si jich vážil. To nemění fakt, že Petra Čepka zapomněli na skále, či mu oheň sežehl obočí. [Zdroj: kniha „Petr Čepek: Talent a osud“ – Jaroslav Vostrý] (Polák)

Reklama

Reklama