Lekce Faust

Neskutečná cesta do fantazie, o ještě neskutečnější výtvarné stránce už ani nemluvím. Tento film měl významný vliv na mé dětství, sny a nálady. Poprvé jsem ho viděla v 9 - 10 letech, absolutně silný zážitek, naprosto mě tenkrát tento film okouzlil. A většina pocitů z něj zůstává i po těch všech letech, neuvěřitelné... Tvorbu Jana Švankmajera jsem do té doby sice znala, ale ještě jsem neviděla žádný celovečerní film, tento byl první, a zatím ho dosud žádný jeho další film nepřekonal, a jsem přesvědčená, že už ani nepřekoná (což mi ale vůůbec nevadí). Fenomenální Petr Čepek, dle mne jeho životní výkon (poslední, což mě naopak mrzí neskutečně). (23.10.2018)

Lekce Faust mi přišla samoúčelná. Na to, aby to byl čirej surrealismus, kde fakt není čeho se chytit a člověk si užívá jenom sled random obrazů, je to moc dlouhý a komplexní. Na to, aby to byl surrealismem nebo řekněme magickým realismem okořeněnej příběh, je ta zápletka zase příliš banální. Děj se dá opravdu shrnout jenom jako "převyprávěná legenda o doktoru Faustovi". Nic víc, nic míň. A přišlo mně, že ten surrealismus je na to naroubovanej tak nějak navíc, zbytečně, bez toho, aby sám měl jinej smysl než dát prostor Švankmajerově animaci. Plno motivů a výjevů tu nemá v rámci celku žádnou zřetelnou funkci ("Ať žije portugalský král!"), jiný se naopak opakují, takže ztrácí na zajímavosti (první scéna přeměny plasteliny v Čepkovu hlavu je hezká, dívat se na to pošesté už je zívačka). Prostě udržet u toho filmu pozornost bylo nad moje síly a už od poloviny jsem se musel nutit vydržet to dokoukat. Jeden z těch filmů, co jsem rád, že jsem je viděl, ale nikomu bych je nedoporučil a sám se na ně znovu taky nepodívám. (06.09.2022)

Loutkové divadlo podle Švankmajera. Délka celovečerního filmu je pro surrealismus ubíjející, nápady se po čase začínají opakovat a na řadu přichází únava. Opakem k tomuto filmy jsou režisérovy krátkometrážní snímky ("Tma/Světlo/Tma", "Možnosti dialogu", "Jídlo"...), mnohé z nich totiž patří vůbec k tomu nejlepšímu, co česká kinematografie stvořila. 6/10 (09.10.2010)

Takze nezdielam nadsenie s ostatnymi mentalmi ohladom tohoto "skvostu ceskoslovenskej kynemtagorafie", lebo uz dlhodobo tvrdim : Najlepsie diela cs kynemtagorafie vznikali predsa v 60. rokoch 20. storocia. Svankmajer sa rozumie rezii, to som nikdy nepopieral, ale na mna je rezia a cely film az prilis surrealisticky. A viem, ze nemam rad Petra Cepeka / Vesnicko ma Strediskova/. Sranda, ze staci zmenit v priezvisku Cepek len jedine pismeno - a K. Capka uz maximalne uznavam/. 50 % (13.01.2015)

Celou první půli jsem se trápil a škubal sebou v křečích. Vydržel jsem jen kvůli Čepkovi. On by i důvod, proč jsem Švankmajera zkusil a zpočátku jsem se za toto rozhodnutí proklínal. Ovšem ve druhé půli budilo vše o mnoho mnoho lepší dojem. Nevím, jestli je to tím, že se Švankmajer ze začátku teprve rozjížděl nebo si má osoba teprve začala zvykat. Každopádně snímek nabral tempa a dospěl až do parádního finále. Absolutní závěr bych zřejmě i všem doporučil, jenže jak se k němu dostat přes téměř třičtvrtě hodiny nudy? A to nudy, která ani není bizarní? Na jednu stranu obrovské utrpení, ale na druhé...čím déle se mi film povaluje v hlavě, tím více pozitiv na něm vidím. Myslím, že se jednou dokopu ke druhému pokusu a pak možná nezůstane jen u třech hvězd. (30.04.2011)