Lekce Faust

Další neskutečně originální celovečerní snímek Jana Švankmajera. To je prostě nářez, pecka a bomba!!! Všemu vévodí geniální Petr Čepek v hlavní roli, kterej i namluvil všechny loutky a to je taková sada, že je obrovská škoda tohoto talentovaného herce, že nás tak brzy opustil. Chvíli po natáčení zemřel ve věku necelých 54 let. Za svůj výkon dostal posmrtně cenu Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. Říká se, že kdo hraje Fausta, tak do roka zemře. Je to zvláštní pocit, když i během natáčení se jeden ze spolupracovníků pomátl a doma se potom oběsil. Každopádně film má svoji neotřelou atmosféru a velice těžko se popisuje, tohle se prostě musí vidět. Všechny ty rekvizity, loutky, texty, postavy a postavičky (výborné roličky Jana Krause a Vladimíra Kudly) jsou prostě jasným originálním rukopisem génia pana Jana Švankmajera! U mě je to fakt neskutečně nadanej a inteligentní tvůrce, který nemá u nás, ale i ve světě obdoby!!! Film jsem viděl po delší době a už se těším, až si ho pustím znova a znova. A mimochodem, při závěrečné scéně mě hodně zamrazilo!! Pekelnej film!!! (01.01.2013)

Drahnou dobu jsem nedal takovýchto přesvědčivých 5 hvězdiček. Dějová linie divadelní se prolíná s realitou takovým způsobem, že na konci už herec není pouhým hercem. Ovšem co je na Lekci Faust nejúchvatnější - jde o předposlední film legendy českého filmu Petra Čepka a symbolika tak není pouze mezi dvěma liniemi filmu, jak jsem psal výše, ale také koncem jeho života, sžíraným rakovinou. Je to silná káva. 100% (22.01.2012)

Pán účtovník sa vracia z práce domov. Nečaká ho však Pina ani Mariangela, ale čosi omnoho horšie... Lekce Faust je survival horor, ktorý na rozdiel od Resident Evil disponuje tak odzbrojujúco rafinovaným a sofistikovaným výrazovým aparátom, že sa "rozchodí" omnoho ťažšie než pohľad na nemŕtvoly. Švankmajer sa vracia k Donovi Šajnovi a jeho bábkovému ansámblu, no vo Faustovi ho konfrontuje so "skutočnou" realitou a "skutočnými" ľuďmi. Faust sa proste vlieva do reality a rozpúšťa sa v nej. Nezaniká, ale delí sa a distribuuje. V tejto súvislosti ma mimovoľne napadá iracionálna spojitosť so surrealistickým fotografom Aloisom Nožičkom, ktorý v 60-tych rokoch jednu svoju snímku opatril luxusným názvom "Omlouvám se vám, že se tu rozpouštím". Pokojne by to mohol byť alternatívny názov pre Lekce Faust (Švankmajer ale býva v názvoch svojich diel krajne vecný). Film ako taký nehodnotím, voči surrealizmu by to nebolo fér (je mu totiž "programovo" úplne fuk, aký druh vyjadrenia si práve volí - Lekce Faust by kľudne mohol byť laternou magikou rovnako dobre ako kolážou či "zabaleným objektom"), radšej si subjektívne zrekapitulujem režisérov štýl (i keď on sám by mal voči použitiu slova "štýl" výhrady) - okrem povestnej animácie rád používa prvky hororu, koncentrovaný pohľad na veci (videné akoby prvýkrát), rozprávkovo pôsobiace opakovanie určitých motívov, dobrovoľný vstup obyčajného človeka do neobyčajných súvislostí (paralelných, alternatívnych svetov), v ktorých sa ozrejmuje jeho skutočné Ja a neprehliadnuteľný záujem o základné ľudské potreby (jedenie, pitie, sex, spánok, ale napr. i snenie), ktorých nenaplnenie sa prejaví ako motív a ich následné uspokojenie ako rozčarovanie či dokonca katastrofa (súlož s bábkou vo Faustovi, naplnenie materstva v Otesánkovi, potvrdenie teórie v Otrantskom zámku, prebudenie v Něco z Alenky, markýzova posledná večera v Šílení) - je zaujímavé, že "princíp slasti" tu často neprináša satisfakciu. Každopádne Lekce Faust na mňa zapôsobila (mimoriadne) slastne bez toho, aby došlo k nejakej ujme. A keďže film tématizuje mágiu a alchýmiu, proste sa mi chce bez komentára zacitovať Viléma Reichmanna (zhodou okolností ďalšieho surrealistického fotografa): "Poezii nazývali alchymisté to, co nemohlo být vysvětleno. Je to slepá jasnovidnost, obrodná skáza rozumu, ozón, který je cítit při skratu představ, duvěra v nejistoty". Chápete, páni (to, čo nemôže byť pochopené)? (03.05.2006)

Jan Švankmajer ve svém filmu mistrovsky spojuje realitu, sen a hru. tentokrát se nechal inspirovat faustovským tématem. Petr Čapek, ve své poslední roli MISTROVSKY!!! ztvárnil, Jak Mefistofela i Fausta. Rozehrál démonický příběh unaveného muže, který se marně snaží uniknout blížícímu stáří a smrti. Kombinací animace, hraného a loutkového filmu Švankmajer vytvořil fascinující podívanou. (01.01.2017)

PROLOG: Anonymita a forma v toku na rozhraní věků; na onom bájném rozhraní, v němž jistý Kraus rozdává jisté letáky. Pochopitelně jsme v Praze. Do této kvazimythické (jakkoli neopakovatelné) situace umisťuje demiurg Švankmajer svou animátorskou manýru, přebytečné detaily, němé příznaky, neviditelné přízraky. Do takto nastražené reality pak nechá přijít Petra Čepka, jenž je k tomu, nevěda, předurčen. Náhoda je jen zdánlivá. Všechny cesty vedou do onoho domu. Lekce Faust. TÉMA: Obsah (podstatu, chcete-li) lze nejlépe vyjádřit buď dokonale adekvátní formou nebo naopak znetvořením formy. Zde prolnutí forem a deformací; totiž těchto: lidová pověst, Goethe, Kašpar. Dobově-nadčasová satira-groteska; theologie; divadlo; útroby; maximum Čepek; maximum Švankmajer. Obsah: Znáš Fausta? Znáš ho? Znáš se? Tabu. Po čem to saháš? Čím platíš? Zádrhel: Co je lepší volba? Po čem žízní duše? Faust vystoupil z toku - tok běží dál bez něj. Měl by snad Faust skončit v nebi těch nakojených? EPILOG: Není cesty zpět. Nejsi ani první ani poslední, ty nemnohý. SUMA: maximum Faust. Pimprlová hra. (02.09.2011)