Něco z Alenky

Švankmajerova Alenka a říše zasnění. Je úplně jiná než moje Alenka, a přece je mi tolik blízká. Ten dům plný šuplat mi připomíná jeden podobný svět z mého dětství. Jezdívala jsem se starší sestrou na prázdniny do právě takového domu plného tajemství a různých časů i prostorů. Jen šuplátka tam tuším šla otvírat obyčejným způsobem. Ovšem v jednom z nich jsem tehdy nechala svou oblíbenou knížku, v níž se taky prochází do jiných světů. Možná ji tam pak někdo našel a možná mu to šuple nešlo otevřít. (11.03.2012)

Můj druhý viděný Švankmajer a musím říct, že jsem hrdý, že náš stát se může chlubit takovýmto osobitým tvůrcem světového významu. Něco z Alenky vypráví příběh Alenky z říše divů trochu jiným způsobem. Dětský pohled střetávající se s realitou snu. A musím se přiznat, že jsem se toho trochu obával a z počátku se i nejistě ošíval a říkal si jak vydržet tohle skoro hodinu a půl. Poté se mi nejspíše podařilo naladit na tu správnou vlnu a film jsem si neskutečně užil. Dětská představivost je nádherná věc a tohle  zobrazuje naprosto skvělým způsobem. Dokonce balancuji s myšlenkou, že tahle Alenka je tou lepší s porovnáním s Timem Burtonem. Tahle myšlenka se ve mě zrodila hlavně pár dní po shlédnutí, kdy na snímek musím čas od času myslet. Myslím si že pravdivost tvrzení mi ukáže třeba někdy následné opakované shlédnutí. (Ovšem to mě v nejbližší době jistě nečeká). Proč tedy nakonec jen za 4? Nejspíše proto, že prvních 20 minut nebylo ideálních a ne úplně jsem si tento snímek užíval. Opakované shlédnutí jistě ukáže víc. 80% zatím. (02.07.2021)

Kdo by pod něčím z Alenky čekal třeba pajšl nebo stehýnko, nedočkal by se. Přiznávám bez mučení, že Alenka, Čaroděj se země Oz a Medvídek Pú pro mě zůstali podivnými texty, jejichž oblibu jsem v žádném věku nedokázala pochopit, ale! Alenka, ač příběh sám o sobě mi vždy připadal pitomý, se dá pojmout z lepšího úhlu, jako příběh o králíkovi, čímž se ze špatného příběhu s nesympatickou hrdinkou stane špatný příběh s luxusním hrdinou. Náhle Alenka za zrcadlem, před zrcadlem, v říši divů, ať už je holka v kuse jednom nebo mnoha malých kouscích (druhá varianta by mě nechala zcela chladnou), proměněná v důstojné křoví králíkovo, sama získává na významu. Moje pediofobie, o které vím dlouho, a mírná pupafobie, jejíž diagnóza byla vedlejším produktem něčeho z Alenky (nevím, čeho přesně, ale něčeho jo), dostaly těžkou lekci. Něco z Alenky byla hozená rukavice, na níž je odpovědí zahraniční kinematografie Panenka Chucky. (31.01.2014)

nostalgické -5* neznám samozřejmě všechny natočené Alenky od Lewise Carrolla, ale zatím jsem žádnou lepší neviděl. Patrně asi proto, že je to takové nezfilmovatelné dílo plné fantazie. Švankmajerovo pojetí je rozhodně dospělejší a děti si Alenku moc neužijou. Ale na to, že je to jeho první celovečerní film, tak to zvládl dobře - výběr hlavní hrdinky i trikové scény. Určitě si to ještě někdy připomenu. Nezbývá než doporučit - smysl pro fantazii a surrealismus je však podmínkou. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 2 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (30.01.2020)

Švankmajerův surrealismem pokřivený pohled na klasické dílo Lewise Carrola se ukázal jako ten nejlepší z možných. Geniální dokonalost po všech stránkách, která u nás zůstane pravděpodobně již navždy hrubě nedoceněna, zatímco za hranicemi, a obvzláště v Japonsku, ji div že do nebes nevyzdvihují. Vyzdvihovali by ji tam však zcela právem, jelikož tohle je nejlepší Švankmajerův počin. Pět * již jen za nezapomenutelného králíka. (01.08.2007)