Alice
Niečo z Alenky
Režie:
Jan ŠvankmajerScénář:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHrají:
Kristýna KohoutováVOD (1)
Obsahy(2)
Švankmajerův film Něco z Alenky je poctou nezměrné Carrollově představivosti, ale současně i záminkou k rozvinutí o nic menší představivosti vlastní. Je autorovou vzpomínkou na dětství, a zároveň pokusem evokovat prožitek dětství i v divácích. Infantilní vnímání světa totiž surrealisté vždy stavěli na roveň básnické intuici či myšlení příslušníků domorodých kultur. Všechny tyto formy lidské mentality jsou vzdáleny otěžím logického a pojmového chápání reality, v němž není místo pro obraznost, která je tolik potřebným prostředkem proti okorání lidského ducha. Jestliže postavě Alenky vyhradil režisér pro její hry prostor dětského pokoje, prostorem, který ve filmu vyhradil své představivosti, je sen. Čili fenomén, na němž se surrealisté rozhodli dokázat, že realita, jež člověka obklopuje, je jen fragmentem jeho života, který do plnohodnotného celku – surreality – doplňují neprobádané oblasti nevědomí. Něco z Alenky demonstruje propojení reality a snu velmi výmluvně. Když se dívka na konci filmu probudí, uvědomujeme si, že celé dobrodružství se odehrálo během jejího spánku. Až na jednu drobnost: terárium je opravdu rozbité a králík je opravdu pryč – sen se stává skutečností a skutečnost snem. André Breton, zakladatel surrealismu, definoval tento stav vzájemného prolnutí pojmem „spojité nádoby“. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (189)
Esenciální surrealismus v podobě zpracování Alenky v říši divů. Jednoznačně nejlepší Švankmajerův celovečerák, u nás prakticky nedoceněný, což je veliká škoda. Po prvním zhlédnutí jsem nestačil žasnout nad tvůrcovou imaginací, tak neskutečně hravou, tak moc přibližující nám právě tu dětskou fantazii, které jsme bohužel (nebo snad bohudík) už odrostli. Dechberoucí...100%. Jsem moc zvědavý s čím přijde Tim Burton a jeho Alenka... ()
Snímek vznikl pro švýcarský Condor Film Zurich a byl Švankmajerovo prvním celovečerním. Jako i v předchozích krátkých filmech ani zde Švankmajer školácky neanimuje do písmene podle literární předlohy. Prolíná realitu s nadreálnem, pokouší se ji neustále zaměňovat za sen. Film dobře funguje i bez pevného příběhu, respektive podklad spisovatele Lewise Carrola stal se mlhavou konstrukcí v převaze jednotlivých animovaných epizod. Vždyť i Monty Pythonům se podařilo vyjmout z knihy Alenka v říši divů útržek básně a na něm postavit celý film Žvahlav. Literatura nonsensu slouží Švankmajerovi jako pojítko, můstek a zároveň rušivý prvek pro své animované sekvence, pro divadélko pofiderních kreatur. K stylotvorným prvkům určitě patří výborný nápad dívčích úst ve velkém detailu, odříkávající bezobsažné věty, prokladané nenucenými klavírními variacemi. Švankmajer přinesl NĚCO o podivnostech na základě klasické pohádky. Toto filmové zpracování je ve své originalitě skutečně vydařené, autorské a stejně tak divné, jako je kniha sama, chceme- li o ní trvdit, že je určena pouze dětem. ()
Švankmajerův surrealismem pokřivený pohled na klasické dílo Lewise Carrola se ukázal jako ten nejlepší z možných. Geniální dokonalost po všech stránkách, která u nás zůstane pravděpodobně již navždy hrubě nedoceněna, zatímco za hranicemi, a obvzláště v Japonsku, ji div že do nebes nevyzdvihují. Vyzdvihovali by ji tam však zcela právem, jelikož tohle je nejlepší Švankmajerův počin. Pět * již jen za nezapomenutelného králíka. ()
Švankmajera ja veľmi môžem. Podľa mňa je to bezkonkurenčný génius, kráľ stop motion animácie. Každý jeho film nesie jedinečný rukopis. Je to pohádka pro děti pro dospělé. Alica v krajine zázrakov dostala skvelú podobu pod jeho taktovkou, a i keď nespravil veľké intervencie do hlavnej dejovej kostry, dokázal vytvoriť (veľmi) svojskú interpretáciu. Zmiešanie stop-motion animácie, s hranými scénami + rozprávač v osobe malého dievčatka, vytvárali neskutočnú atmosféru. Aj by som označil Alenku ako priameho predchodcu „Lekce Faust“, ktorý sa štýlom spracovania podobá.____ Čo ma najviac dokázalo dostať na jeho réžii je plynulý prechod z interiéru do exteriéru. Jeden z kľúčových elementov jeho tvorby spolu s mlčaním, ktoré však má rovnakú výpovednú hodnotu ako bohatá konverzácia. ()
Charakteristický tvůrčí rukopis Jana Švankmajera se odráží i v této variaci na putování Alenky říší fantastična, světa neuchopitelného, bizarního a takřka hororově vyhlížejícího. Alenka zde, ve vesmíru bez kauzálních příčinností a důsledků, působí jako cizorodý prvek, přesto jí erupce omračujících setkání a zážitků nezbavuje čehosi člověčího. Je to sen, ale ne pouhý sen. Kdo sní ten žije a poznává, neboť někdy „musíme zavřít oči, abychom konečně viděli“. ()
Galerie (72)
Zajímavosti (24)
- Film byl vybrán do knihy „1001 filmů, které musíte vidět, než umřete“ Stevena Jay Schneidera. (Yardak)
- Jan Švankmajer pro roli Alenky (Kristýna Kohoutová) hledal dívenku, jejíž oči a ústa by odpovídala velice přesným fyziognomickým kritériím. U herce totiž považuje oči a ústa za nejdůležitější „prvky“, mnohem důležitější než jeho hereckou techniku. (Facillitant)
- Pokaždé, když se Alenka (Kristýna Kohoutová) pokouší otevřít šuplík stolu, tak se rukojeť ulomí. (noelcoward73)
Související novinky
100: Bitva u pokladen
Asociace českých filmových klubů vás už tradičně zve na filmovou přehlídku Projekt 100. Letos startuje 15. ledna, potrvá do 31. května a diváci budou moci na velkých plátnech shlédnout několik… (více)
Reklama