Alice
Niečo z Alenky
Režie:
Jan ŠvankmajerScénář:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHrají:
Kristýna KohoutováVOD (1)
Obsahy(2)
Švankmajerův film Něco z Alenky je poctou nezměrné Carrollově představivosti, ale současně i záminkou k rozvinutí o nic menší představivosti vlastní. Je autorovou vzpomínkou na dětství, a zároveň pokusem evokovat prožitek dětství i v divácích. Infantilní vnímání světa totiž surrealisté vždy stavěli na roveň básnické intuici či myšlení příslušníků domorodých kultur. Všechny tyto formy lidské mentality jsou vzdáleny otěžím logického a pojmového chápání reality, v němž není místo pro obraznost, která je tolik potřebným prostředkem proti okorání lidského ducha. Jestliže postavě Alenky vyhradil režisér pro její hry prostor dětského pokoje, prostorem, který ve filmu vyhradil své představivosti, je sen. Čili fenomén, na němž se surrealisté rozhodli dokázat, že realita, jež člověka obklopuje, je jen fragmentem jeho života, který do plnohodnotného celku – surreality – doplňují neprobádané oblasti nevědomí. Něco z Alenky demonstruje propojení reality a snu velmi výmluvně. Když se dívka na konci filmu probudí, uvědomujeme si, že celé dobrodružství se odehrálo během jejího spánku. Až na jednu drobnost: terárium je opravdu rozbité a králík je opravdu pryč – sen se stává skutečností a skutečnost snem. André Breton, zakladatel surrealismu, definoval tento stav vzájemného prolnutí pojmem „spojité nádoby“. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (189)
Nezabudnuteľná záležitosť. Jan Švankmajer sa nechal volne inšpirovať knihou od Lewisa Carrolla, avšak vôbec sa nesnažil o doslovnú adaptáciu. Viacmenej film natočil svojím osobitným štýlom a pri tvorbe filmu improvizoval. Vďaka tomu dostáva tento surrealistický výlet do krajiny zázrakov (teda skorej do stuchnutého baráku) rozmer snového filmu, kde sa môže stať čokoľvek. Film ponúka mnoho skvelých scén ako šermovanie postavičiek z hracích kariet, popíjanie čaju s marionetami či postavu zákerného králíka, ktorý je tu v podstate sprievodca celého príbehu - to sú všetko dnes už symboly tohto filmu. Myslím že z takejto adaptácie by mal Lewis Carroll radosť. Skrátka a jasne: Něco z Alenky považujem za jeden z vôbec najlepších Švankmajerových filmov. ()
Švankmajera ja veľmi môžem. Podľa mňa je to bezkonkurenčný génius, kráľ stop motion animácie. Každý jeho film nesie jedinečný rukopis. Je to pohádka pro děti pro dospělé. Alica v krajine zázrakov dostala skvelú podobu pod jeho taktovkou, a i keď nespravil veľké intervencie do hlavnej dejovej kostry, dokázal vytvoriť (veľmi) svojskú interpretáciu. Zmiešanie stop-motion animácie, s hranými scénami + rozprávač v osobe malého dievčatka, vytvárali neskutočnú atmosféru. Aj by som označil Alenku ako priameho predchodcu „Lekce Faust“, ktorý sa štýlom spracovania podobá.____ Čo ma najviac dokázalo dostať na jeho réžii je plynulý prechod z interiéru do exteriéru. Jeden z kľúčových elementov jeho tvorby spolu s mlčaním, ktoré však má rovnakú výpovednú hodnotu ako bohatá konverzácia. ()
Viděl jsem několik verzí Alenky, a neberu-li v úvahu verze natočené v počátcích kinematografie, které jsou spíše raritou (i když verze z r. 1903 má své kouzlo) a pak verzi pornografickou (kde jde přece jen o trochu jiný pohádkový žánr) je tato Švankmajerova verze tou, která se dmsn nejvíce blíži duchu originálu, té směsici logiky, trhlosti a fantazie, a vůbec zde nevadí, že děj je zde sledován jen volně. Ostatní verze jsou v různé míře přislazené, sentimentální, komerční, kýčovité a dětinské (což nemá s dětstvím mnoho společného). ---- Dodatek z 10. 4. 2016. Verze Alenky z r. 1966 mi připadá velmi blízká originálu a je jistě tak kvalitní jak tato Švankmajerova. ()
Po navyknutí na Švankmajerův styl je to o řád snesitelnější, ač pro mě Alenka navždy zůstane především filmem, který mě od tohoto zajímavého režiséra málem odradil. Především Švankmajerovi prostě nesluší celovečerní stopáž (o tom, jak bezvýhradně to platí, se ještě přesvědčím). Aby ji obhájil, musel by nabídnou víc než jen dlóuhý sled pro sebe typických výjevů. ()
Miluju knihu Lewise Carrolla a miluju Disneyovské zpracování z roku 1951. Švankmajer Alenku pojal jinak a z Bílého králíka vytvořil tak trochu hororovou postavičku. Ale člověku to nedá a musí s napětím sledovat pohled do neuvěřitelné Švankmajerovy fantazie. Carroll je blázen a Švankmajer taky. ;) Pravila Alenka. ()
Galerie (72)
Photo © Channel Four Films
Zajímavosti (25)
- Postavu zajíce březňáka vytvořila Eva Švankmajerová podle rozbité hračky svého syna. (Facillitant)
- Snímek připomíná vlastní Švankmajerovy vzpomínky a dětské úzkosti. Některé scény (cesta do „sklepení“, kde se Alenka ocitne zavřená ve spíži a ochutnává ze sklenic na policích), byly dokonce sestaveny přímo z výjevů režisérova dětství. (Facillitant)
- Film byl vybrán do knihy „1001 filmů, které musíte vidět, než umřete“ Stevena Jay Schneidera. (Yardak)
Související novinky
100: Bitva u pokladen
Asociace českých filmových klubů vás už tradičně zve na filmovou přehlídku Projekt 100. Letos startuje 15. ledna, potrvá do 31. května a diváci budou moci na velkých plátnech shlédnout několik… (více)
Reklama