Něco z Alenky

Kdo by pod něčím z Alenky čekal třeba pajšl nebo stehýnko, nedočkal by se. Přiznávám bez mučení, že Alenka, Čaroděj se země Oz a Medvídek Pú pro mě zůstali podivnými texty, jejichž oblibu jsem v žádném věku nedokázala pochopit, ale! Alenka, ač příběh sám o sobě mi vždy připadal pitomý, se dá pojmout z lepšího úhlu, jako příběh o králíkovi, čímž se ze špatného příběhu s nesympatickou hrdinkou stane špatný příběh s luxusním hrdinou. Náhle Alenka za zrcadlem, před zrcadlem, v říši divů, ať už je holka v kuse jednom nebo mnoha malých kouscích (druhá varianta by mě nechala zcela chladnou), proměněná v důstojné křoví králíkovo, sama získává na významu. Moje pediofobie, o které vím dlouho, a mírná pupafobie, jejíž diagnóza byla vedlejším produktem něčeho z Alenky (nevím, čeho přesně, ale něčeho jo), dostaly těžkou lekci. Něco z Alenky byla hozená rukavice, na níž je odpovědí zahraniční kinematografie Panenka Chucky. (31.01.2014)

S Alenkou mám nějaký problém. Zatím žádná její adaptace se mi moc nelíbila. Švankmajerův film je sice oslavou bezmezné imaginace a jednotlivé scény jsou výborné. Jenže naprostá bezdějovost a pocit, že naprosto nezáleží, v jakém pořadí jsou scény řazeny, způsobil, že jsem se ke konci začal nudit. Chtělo by to na DVD a pustit si z toho náhodně jen jednu dvě kapitoly... jako celek mě to nepřesvědčilo (70%). (14.05.2009)

Možná ne nejlepší (neodvažuji se tvrdit, viděl jsem jen asi čtyři), ale rozhodně nejosobitější a nejoriginálnější verze klasického Carrollova příběhu. Nedávno jsem viděl Burtonovu Alenku a aťsi ho mám rád sebevíc, v tomhle boji prostě vyhráli Češi. A jsem na to patřičně hrdý. Zajímalo by mě, jestli Burton Švankmajerovu verzi viděl a případně co na ni říkal. Jediné, co mě trochu zamrzelo, byla absence kočky Šklíby, Želvy, Tidliduma a Tidlitita a dalších skvělých postav. Na jejich podání jsem se těšil. Tak snad příště. (27.05.2010)

Tak v téhle strašidelné pohádce se ukrývá rozhodně víc, než si člověk stačí uvědomit při prvním shlédnutí.. Tolik scén se silnou symbolikou, obrazy a více smysly, se dá docela těžko pojmout napoprvé.. Nicméně se mi dost líbí ta velká fantazie a představivost, většina scén je pro mě až mrazivých a úžasně zpracovaných. Je potřeba, aby se člověk naladil a chtělo se mu do toho tajuplnýho světa vklouznout, což se zadařilo a já se těším na další shlédnutí. (02.12.2015)

Skvelé....... úchvatné......... neopakovateľné........ perfektné........ a mohol by som v superlatívoch pokračovať do zabudnutia, pretože tento fantastický kúsok od môjho najobľúbenejšieho Československého filmového tvorcu, Jana Švankmajera, si to zaručene zaslúži. Ide o dokonalé, a nevinne, tak správne, zachytené myšlienkové pochody detskej fantázie. Síce by som si nebol úplne istý, či ide o hranú rozprávku určenú vyslovene pre deti, skôr nie ako áno, ale je to svojim bizarným spôsobom náhľad do nekonečnej detskej predstavivosti, ktorej sa medze nekladú a človek vekom naň zabúda a vytráca sa s jeho podvedomia. Nebudem tu opisovať scénky, je to zbytočné, to treba vidieť iba by som chcel podotknúť, že režisér Jan Švankmajer má aj tuto svoj rukolapný podpis. Či už nakrúca surrealistické horory alebo takéto rozprávky, je stále vidieť, že je to jeho práca. Celosvetovo uznávaný umelec pracuje s takou svojskou technikou stop-motion a clay-motion (plastelínou) čo vytvára neskutočný vizuálny zážitok. Nieje to vyslovene pre každého ale je to neskutočne zaujímavé a pútavé. Pútavé..... minimálne ako toto dielo. Něco z Alenky, ako už napovedá sám názov, sú iba útržky a zopár myšlienok z knihy Lewisa Carrola, Alica v krajine zázrakov. Ináč to je celé nakrútené podľa neskutočnej fantázie Švankmajera. Alica, hlavná postava, sa hrá vo svojej detskej izbe, kde má plno hračiek a tak troška bordel, v tom si zrazu všimne, že sa vedľa nej začne hýbať vypchatý králik. Hlodavec sa oblečie a proste odíde zo sklenenej dózy, kde bol zapečatený . Ona ako zvedavé dieťa, uteká hneď za ním. Ďalej už iba vidíme vizuálnu fantáziu dieťaťa ako si všetko predstavuje, hoci sa to odohráva čisto iba v ich rodinnom dome. Dostane sa do pivnice, na povalu, proste všade ale pritom si stále predstavuje svoj príbeh. Všetky postavičky sú narozprávané jej hlasom a takmer vždy je zachytený ten konkrétny rozhovor prostredníctvom záberu na jej pery. Koniec je úchvatný a nádherný. Alica sa preberie v jej izbe, pri hračkách, ktoré zohrávali dôležitú úlohu v celom dejstve. Tak či onak, ide však o mindfuck zo všetkým čo k tomu patrí. Pozrieť si to pod vplyvom nejakých omamných látok, asi by mi explodovala hlava. (01.08.2015)