Alice
Niečo z Alenky
Režie:
Jan ŠvankmajerScénář:
Jan ŠvankmajerKamera:
Svatopluk MalýHrají:
Kristýna KohoutováVOD (1)
Obsahy(2)
Švankmajerův film Něco z Alenky je poctou nezměrné Carrollově představivosti, ale současně i záminkou k rozvinutí o nic menší představivosti vlastní. Je autorovou vzpomínkou na dětství, a zároveň pokusem evokovat prožitek dětství i v divácích. Infantilní vnímání světa totiž surrealisté vždy stavěli na roveň básnické intuici či myšlení příslušníků domorodých kultur. Všechny tyto formy lidské mentality jsou vzdáleny otěžím logického a pojmového chápání reality, v němž není místo pro obraznost, která je tolik potřebným prostředkem proti okorání lidského ducha. Jestliže postavě Alenky vyhradil režisér pro její hry prostor dětského pokoje, prostorem, který ve filmu vyhradil své představivosti, je sen. Čili fenomén, na němž se surrealisté rozhodli dokázat, že realita, jež člověka obklopuje, je jen fragmentem jeho života, který do plnohodnotného celku – surreality – doplňují neprobádané oblasti nevědomí. Něco z Alenky demonstruje propojení reality a snu velmi výmluvně. Když se dívka na konci filmu probudí, uvědomujeme si, že celé dobrodružství se odehrálo během jejího spánku. Až na jednu drobnost: terárium je opravdu rozbité a králík je opravdu pryč – sen se stává skutečností a skutečnost snem. André Breton, zakladatel surrealismu, definoval tento stav vzájemného prolnutí pojmem „spojité nádoby“. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (189)
Znaje Švankmajera pouze coby autora krátkometrážních filmů, jsem k Alence přistupoval s mírnými obavami, že mne na ploše celovečerního filmu nedokáže nasytit. Ovšem pan režisér hrnul jeden jedinečný nápad za druhým (za všechny krysák, tábořící na Alenčině hlavě) takovým způsobem, že mne ani na okamžik nepřepadl pocit hladu (nebo nudy, když opustíme tu gastronomickou terminologii). Škoda, že se mi nikdy nezdálo něco takhle krásného - namísto těch blbostí, co mě tak často ve spánku navštěvují. 95%. ()
Jan Švankmajer - mimochodem můj první celovečerní film od tohoto tvůrce, což je trochu smutné - dokázal něco neuvěřitelného. Ponechat bizarnost celé "Alenky", ale k tomu ještě přidat svůj vlastní přístup a udělat z toho příběhu něco, co nemá vůbec daleko k hororu. Minimalistické a přesto s nádhernou fantazií, krásné i děsivé. ()
Viděl jsem několik verzí Alenky, a neberu-li v úvahu verze natočené v počátcích kinematografie, které jsou spíše raritou (i když verze z r. 1903 má své kouzlo) a pak verzi pornografickou (kde jde přece jen o trochu jiný pohádkový žánr) je tato Švankmajerova verze tou, která se dmsn nejvíce blíži duchu originálu, té směsici logiky, trhlosti a fantazie, a vůbec zde nevadí, že děj je zde sledován jen volně. Ostatní verze jsou v různé míře přislazené, sentimentální, komerční, kýčovité a dětinské (což nemá s dětstvím mnoho společného). ---- Dodatek z 10. 4. 2016. Verze Alenky z r. 1966 mi připadá velmi blízká originálu a je jistě tak kvalitní jak tato Švankmajerova. ()
Haló, pane, počkejte! Budu brát drogy, milý králíčku. Budu, slibuju. Švankmajer mi s konečnou platností vytepal do srdce surrealismus. Viděl jsem ho jen koutkem oka a možná proto se mi zdálo, že jeho hlava je jaksi jinde, než se nacházím já. A to v čase. Což ale vůbec nevadí, protože ta hlava stejně byla jestřábí a k tomu bez masa. Prasečím jazýčkem naostřil kružítko a tepal jím a tepal, až mi od srdce odletovali papoušci. Byli velcí. Já byl malý. Ale to jen na chvilku, protože inkoust všechno spraví! Jednou inkoust jindy koláč, kdo se v tom má vyznat? Vyřešíte to stejně tupě s hlavou, jako bez hlavy. Tak pryč s ní! Stejně je vám doporučeno na film koukat se zavřenýma očima, jinak prý nic neuvidíte. Toť slova Alenky, prosím! __ Náboženství? Politika? Matematika?! Houby, prostě čistej sen, naturalizmus formy v realitě snové. Černota, sranda, absurdistán. Kostrou iracionálně epizodní zmatek, vnitřně celistvý pocitový obraz. Nejlepší adaptace Alenky ve filmu. Jaj, králíčku, tak málo času .. Královna tě jistojistě připraví o hlavu! ()
Alice měla svátek a já poprvé shlídl tento kousek. Musím před J.Š. opět smeknout, byť jsem byl zpočátku poněkud na rozpacích, pramenících ze znalosti většiny mistrových děl a tím pádem jisté unavenosti nad užitou technikou, principy, vtipy. Podobně jako např. u Jodorowskyho Svaté hory, nečekaje, že bych vydržel čirý surreál na tak velké ploše, byl jsem příjemně překvapen jeho populárně naučnou zábavnou formou, která mi ve finále právě naopak i díky velké ploše umožnila do díla se ponořit a o to víc si ho vychutnat. Neškodilo si také po mnoha letech (když vynechám rytinu Thomase Otta) znovu připomenout Alenčin příběh, neboť v dospělých očích získává samozřejmě trochu jiné kontury. ()
Galerie (72)
Photo © Channel Four Films
Zajímavosti (24)
- Film byl v roce 1987 vysílán na pokračování v německé a švýcarsko-neměcké televizi. Hned na začátku však bylo vysílání ve Švýcarsku zastaveno, protože několik spolků křesťanských rodičů si stěžovalo, že film je „nevhodný“ pro děti a hrozilo, že na distributora podají trestní oznámení. (Facillitant)
- Film je zcela bez hudby, která je podle Jana Švankmajera „uměním, které ubírá na reálnosti“. (Facillitant)
- Krátce po dokončení filmu Jan Švankmajer uvedl: „moje Alenka možná není adaptací té Carrollovy, je to její interpretace utkaná z mého vlastního dětství se všemi jeho zvláštními obsesemi a úzkostmi.“ (Facillitant)
Související novinky
100: Bitva u pokladen
Asociace českých filmových klubů vás už tradičně zve na filmovou přehlídku Projekt 100. Letos startuje 15. ledna, potrvá do 31. května a diváci budou moci na velkých plátnech shlédnout několik… (více)
Reklama