The Castle of Otranto
Obsahy(1)
Bádateľ MUDr. Jaroslav Vozáb si zaumienil, že nájde skutočné miesto hrôzostrašného a krvavého príbehu klasického gotického románu Horacea Walpola - Otrantský zámok. Konkrétne dôkazy pre pravdivosť svojich tvrdení našiel vedec na Otrantskom zámku neďaleko Náchoda. Animované ilustrácie z knihy sa prelínajú s rozprávaním zanieteného bádateľa. Pochybnosti reportéra Miloša Frýbu zvráti prekvapujúce objavenie obrovského rytiera z príbehu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (45)
To, že ide o "boudu" mi bolo jasné už od začiatku.... Ale ako sa "dôkazy" nahromaďovali a fanatický výskumník podával jeden "nezvratný" dôkaz za druhým, skoro ma aj presvedčili. Avšak skončilo sa to v tom pravom čase. Nechápem iba zmyslu tohoto diela. Chcel touto fiktívnou reportážou kritizovať novinárov? Médiá? Cenzúru? Neviem, Pozrieť sa to dalo ale teda nič moc. ()
Medzi fiktívnym dokumentom na cimrmanovský spôsob a animovaným filmom. Stará legenda z gotického románu plného záhad a tajomstiev sa stáva pre amatérskeho bádateľa zdrojom poctivého historického skúmania. Zisťuje, že miesto deja, v knihe zasadené do Talianska bolo v skutočnosti možno v Čechách na otrhanskom hrade. Herecké, knižné a animované scény sú umne prepojené do výsledného tvaru. ()
Miloš Frýba for president. MUDr. Vozáb! Kníže Manfréd! „..omylem zavraždí svoji dceru Matyldu; to ovšem pro naše zkoumání není důležité...“ Kombinací cimrmanovštiny a zemanovštiny vytváří Švankmajer časově multidimenzionální koláž. Čas: středověký příběh (do minulosti propadlé osudy); současné badatelství (zajímající se, přesto ignorantská přítomnost, sama už se propadající do nenávratna: viz fotografické střihy); bezčasí či všečasí: románová legenda, velkolepá ve své šestákovosti. To vše v jediném konkrétním prostoru (totiž dvojjediném: Otrhany – Otranto). Která doba je ta aktuální? A vůbec-li některá? Kde vlastně žijeme? Kdy žijeme? Stěží popsatelné, nutno vidět. Liškova hudba! A jako finále „problematika nadpřirozených jevů“ – cha cha. Bolševici třeste se. A to pomíjím linii Byron – Nietzsche, nicméně „nadčlověk“ je tam takový, že se ani nevejde. ()
Jan Švankmajer považoval za jedno z východisek své tvorby tzv. gotický román a jeho prvky se objevily v řadě Švankmajerových prací. V Otrantském zámku, který je jednak zpracováním původního gotického románu, jednak i půvabnou mystifikací, se tenhle inspirační zdroj projevuje asi nejsilněji. Vtipná záležitost, která jakoby se částečně inspirovala i divadlem Járy Cimrmana. Celkový dojem: 90 %. ()
Filmová hříčka nebezpečně se dotýkající prahu geniality. Na jednu stranu nese pestrostí svého vyjádření patrný Švankmajerův rukopis, na straně druhé zde výjimečně neposkakují tuny masa a vnitřností, za což jsem panu režisérovi vděčná. Krátký snímek - nebo spíše klip - je překvapivě nenáročný, patřičně vtipný a třešničkou na dortu je jeho vypointování, které vypovídá nejen o skvělých myšlenkách tvůrců, ale také o jejich nadhledu. Velká škoda a ostuda, že má Švankmajerovo umění větší ohlasy v zahraničí, než v rodné kotlině. ()
Galerie (8)
Photo © Česká televize
Reklama