Režie:
Jan ŠvankmajerScénář:
Jan ŠvankmajerKamera:
Miloslav ŠpálaHrají:
Petr Meissel, Gabriela Wilhelmová, Barbora Hrzánová, Jiří Lábus, Pavel Nový, František Polata, Anna Wetlinská, papež Jan Pavel II.VOD (1)
Obsahy(1)
Jednou z hlavních postav slavné alegorie Jana Švankmajera je utrápená listonoška (Bára Hrzánová). Surrealistická koláž začíná v trafice, kde si další z podivínských hrdinů koupí obscénní časopis. Z vystříhaných nahotin vyrábí pomůcky pro sadomasochistickou seanci. Také další dva spiklenci slasti se projevují jako vášniví kutilové. Upocený trafikant (Jiří Lábus) sestavuje neobvyklý aparát, tajnůstkářský frotér (Pavel Nový) si vytváří dráždidla pro autoerotické masáže. Velmi zvláštní jsou rovněž sexuální praktiky žen, mezi nimiž figuruje také půvabná televizní hlasatelka (Anna Wetlinská)... Mistrně zaranžovaný kaleidoskop vypráví o novodobých vášních a perverzích. Mozaika, v jejímž finále někteří zemřou a jiní si prohodí své role, je unikátním průhledem do lidského podvědomí. Je také jízlivou satirou o současném světě plném erotických fetišů. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (92)
Velmi pěkně a zároveň originálně natočený ( jak už je u Švankmajera zvykem) film o tom, že každý má nějakou tu svou úchylku. Celý problém je tu převeden na velmi bizarních příkladech. Myslím že je tento film velmi kvalitní a zaslouží si diváckou přízeň. Výhodou možná může být i to, že je film svým způsobem originální a to z toho důvodu, že v něm neuslyšíme ani jedno slovo (nepočítám-li ovšem kulisu televize kde se česky mluví). ()
Prišla som na to, že znesiem menej morbidity a úchylnosti, ako som si myslela. Ale vydržala som dokonca! S napätím som sledovala jednotlivé postavičky ako sa pasujú so svojimi úchylkami a občas mi bolo zle :) Koniec mi priniesol silný dojem, že som sa úplne zbláznila... niet čo dodať.. Bravó Švankmajer! ()
Prý se jedná o mozaiku, která je unikátním průhledem do lidského podvědomí a také o jízlivou satirou o současném světě plném erotických fetišů. Tak to nevím, za mne divně, leč svým zvráceným způsobem azjímavě udělaný příběh ( zvláště animace) o tom, že každý je nějak divný, ale většinou to nikde nevytrubuje, neb co je komu do toho. Vidět jednou a zapomenout, i tak asi to pro mne zatím nejlepší, co jsem od Švankmajera viděla. 60%. ()
Nastastie videne az v dobe POST covidove... V 90 sa hockto tvaril ze je umelec... 3 nominace na CS Lva. Nastastie ziadny triumf. Česko / Švajčiarsko / Veľká Británia... ha ha ... Uplne to vysumelo ako ta komunisticka sumienka v jednom zabere filmu. 30% s jednym zatvorenym a jednym prizmurenym okom... ;-( ()
Člověka tak nějak potěší, když se přesvědčí, že existují i úchylnější lidé, než je on sám... Navíc forma, jakou je tento fakt prezentován je bezpochyby výborná. Švankmajer nepotřebuje berličky v podobě slov. Dokáže perfektně zobrazit náladu a pohnutky postav tím, že ukazuje to, co chce, aby divák viděl (např. pouhé listonoščino cvaknutí propiskou v sobě má několik vět...). ()
Galerie (8)
Zajímavosti (3)
- Za celý film herci nepovedia ani jedno slovo. (Jello Biafra)
-
Úvodní slovo mistra Švankmajera při premiéře filmu:
Dámy a pánové,
je stále ještě mnoho lidí, a to i z tzv. odborných kruhů, kteří si pletou umění s rákoskou. Jsou totiž přesvědčeni o tom, že umění má vychovávat, že skutečné umění má dělat člověka lepším. Proto řada tvůrců, aby splnila tento v podstatě domestikační požadavek na umění, pěchuje svoje filmy tím, čemu se v českých zemích familiérně říká člověčina. Mohu vás ujistit, že nic podobného v mém filmu nenajdete. Jestli má totiž umění vůbec nějaký smysl, pak ten, že má dělat člověka svobodnějším, že nás má osvobozovat právě od oněch domestikačních návyků, které nám již od dětství vtlouká civilizační výchova. Výchova, jak víme od Sigmunda Freuda, je nástrojem principu reality, zatímco umění je plodem principu slasti. A tyto dva principy se mají vůči sobě jako pes a kočka, jako voda a oheň, jako represe a svoboda. A o tom je právě film, který za chvíli uvidíte. Spiklenci slasti, kromě toho, že jsou prvním erotickým filmem, ve kterém se nesouloží, jsou především filmem o svobodě. O absolutní svobodě, tak jak jí rozuměl například božský markýz de Sade. Téma svobody, jediné téma, pro které ještě stojí za to vzít do ruky pero, štětec nebo kameru, je v tomto filmu podáno formou černé grotesky. Domnívám se, že černý a objektivní humor, mystifikace a cynismus fantazie jsou adekvátnější prostředky k vyjádření pokleslosti doby než již zmíněný, pokrytecký, zato v českých filmech oblíbený, zápach člověčiny.
(Předneseno v pražském kině U hradeb, říjen 1996). (charlosina)
- Poslední film pro herečku a hlasatelku Annu Wetlinskou. (M.B)
Reklama