Režie:
Jan ŠvankmajerScénář:
Jan ŠvankmajerKamera:
Miloslav ŠpálaHrají:
Petr Meissel, Gabriela Wilhelmová, Barbora Hrzánová, Jiří Lábus, Pavel Nový, František Polata, Anna Wetlinská, papež Jan Pavel II.VOD (1)
Obsahy(1)
Jednou z hlavních postav slavné alegorie Jana Švankmajera je utrápená listonoška (Bára Hrzánová). Surrealistická koláž začíná v trafice, kde si další z podivínských hrdinů koupí obscénní časopis. Z vystříhaných nahotin vyrábí pomůcky pro sadomasochistickou seanci. Také další dva spiklenci slasti se projevují jako vášniví kutilové. Upocený trafikant (Jiří Lábus) sestavuje neobvyklý aparát, tajnůstkářský frotér (Pavel Nový) si vytváří dráždidla pro autoerotické masáže. Velmi zvláštní jsou rovněž sexuální praktiky žen, mezi nimiž figuruje také půvabná televizní hlasatelka (Anna Wetlinská)... Mistrně zaranžovaný kaleidoskop vypráví o novodobých vášních a perverzích. Mozaika, v jejímž finále někteří zemřou a jiní si prohodí své role, je unikátním průhledem do lidského podvědomí. Je také jízlivou satirou o současném světě plném erotických fetišů. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (92)
Spiklenci slasti jsou klasickým Švankmajerismem. Umělecké dílo, na které se krásně kouká, ovšem těžko pochopí, ale svou pointu to má. V tomto případě náš velký PAN umělec alegoricky ukazuje perverznost naší společnosti a touhu po dosažení uspokojení. Jsem přesvědčen, že Sigmund Freud z nebeských výšin aplauduje. 75% ()
Takhle pracovité úchyláčky jsem nečekala. Tolik námahy kvůli slasti. Woodoo s knedlikama mě pobavilo, ale nejvíc nechutné mě přišlo to kartáčování :-) Jednalo se sice o spiklence, ale samota je myslím to klíčové slovo. Jinak bych v tom nic hlubšího nehledala i přes vydatnou freudovskou symboliku. Určující je vizuální stránka, která buď vaše vnímání zasáhne nebo vás bude nudit. U mne zásah... ()
To se mi nelíbilo zdaleka tak jako šílení, ale uznávám, že i tohle je dost podivné. Sice asi ne tolik, ale přeci. Rozhodně zajímavé téma o sexuálních deviacích, značně kreativně ztvárněné a úžasně přetvořené a vymyšlené jakousi poloanimací. Dějově je to sice jednoduché, ale v podstatě to opět poukazuje na skryté sexuální touhy, které v konformní,konvenční a puritánské společnosti nemůžou probublat na povrch. Sigmund Freud by byl nadšen. ()
Prý se jedná o mozaiku, která je unikátním průhledem do lidského podvědomí a také o jízlivou satirou o současném světě plném erotických fetišů. Tak to nevím, za mne divně, leč svým zvráceným způsobem azjímavě udělaný příběh ( zvláště animace) o tom, že každý je nějak divný, ale většinou to nikde nevytrubuje, neb co je komu do toho. Vidět jednou a zapomenout, i tak asi to pro mne zatím nejlepší, co jsem od Švankmajera viděla. 60%. ()
Velmi zvláštní, ale zároveň naprosto geniální film. Děj vám pomalu dá všechny potřebné informace a detaily a co nevysvětlí ponechá k divákově vlastní interpretaci. Ve filmu nejsou žádné dialogy a z dobrého důvodu, nejsou vůbec potřeba, vše potřebné film představí buď vizuálně, nebo pomocí zvukových efektů, je ale fakt, že mi absence dialogů v několika momentech přišla zvláštní. I bez dialogů byli ale všichni herci skvělí, film spoléhá na jejich fyzické výkony a různé vzdechy a každý herec jeho roli zvládl na výbornou. Prezentace byla skvělá, použití stop-motion animace bylo určitě nekonvenční, ale vůbec mi nevadilo. Zvukové efekty byly někdy trochu přehrané, ale vždy to bylo úmyslně, aby se divák dokázal vžít do role postav. Hudební doprovod byl také skvělý. 9/10 ()
Galerie (8)
Zajímavosti (3)
-
Úvodní slovo mistra Švankmajera při premiéře filmu:
Dámy a pánové,
je stále ještě mnoho lidí, a to i z tzv. odborných kruhů, kteří si pletou umění s rákoskou. Jsou totiž přesvědčeni o tom, že umění má vychovávat, že skutečné umění má dělat člověka lepším. Proto řada tvůrců, aby splnila tento v podstatě domestikační požadavek na umění, pěchuje svoje filmy tím, čemu se v českých zemích familiérně říká člověčina. Mohu vás ujistit, že nic podobného v mém filmu nenajdete. Jestli má totiž umění vůbec nějaký smysl, pak ten, že má dělat člověka svobodnějším, že nás má osvobozovat právě od oněch domestikačních návyků, které nám již od dětství vtlouká civilizační výchova. Výchova, jak víme od Sigmunda Freuda, je nástrojem principu reality, zatímco umění je plodem principu slasti. A tyto dva principy se mají vůči sobě jako pes a kočka, jako voda a oheň, jako represe a svoboda. A o tom je právě film, který za chvíli uvidíte. Spiklenci slasti, kromě toho, že jsou prvním erotickým filmem, ve kterém se nesouloží, jsou především filmem o svobodě. O absolutní svobodě, tak jak jí rozuměl například božský markýz de Sade. Téma svobody, jediné téma, pro které ještě stojí za to vzít do ruky pero, štětec nebo kameru, je v tomto filmu podáno formou černé grotesky. Domnívám se, že černý a objektivní humor, mystifikace a cynismus fantazie jsou adekvátnější prostředky k vyjádření pokleslosti doby než již zmíněný, pokrytecký, zato v českých filmech oblíbený, zápach člověčiny.
(Předneseno v pražském kině U hradeb, říjen 1996). (charlosina)
- Za celý film herci nepovedia ani jedno slovo. (Jello Biafra)
- Poslední film pro herečku a hlasatelku Annu Wetlinskou. (M.B)
Reklama