Reklama

Reklama

VOD (1)

Obsahy(1)

Jednou z hlavních postav slavné alegorie Jana Švankmajera je utrápená listonoška (Bára Hrzánová). Surrealistická koláž začíná v trafice, kde si další z podivínských hrdinů koupí obscénní časopis. Z vystříhaných nahotin vyrábí pomůcky pro sadomasochistickou seanci. Také další dva spiklenci slasti se projevují jako vášniví kutilové. Upocený trafikant (Jiří Lábus) sestavuje neobvyklý aparát, tajnůstkářský frotér (Pavel Nový) si vytváří dráždidla pro autoerotické masáže. Velmi zvláštní jsou rovněž sexuální praktiky žen, mezi nimiž figuruje také půvabná televizní hlasatelka (Anna Wetlinská)... Mistrně zaranžovaný kaleidoskop vypráví o novodobých vášních a perverzích. Mozaika, v jejímž finále někteří zemřou a jiní si prohodí své role, je unikátním průhledem do lidského podvědomí. Je také jízlivou satirou o současném světě plném erotických fetišů. (MFF Karlovy Vary)

(více)

Recenze (92)

vernerka 

všechny recenze uživatele

Tento film byl pro mě naprostým úletem. Myslím, že filmů o sexuálních úchylkách je mnoho a zdá se mi, že toto téma je natolik úchylné samo o sobě, že film už by mohl být trochu vkusnější. Téma jako takové není špatné, nevadí mi podivovat se nad tím čeho všeho jsou lidé schpní, ale zrovna tento film mi vůbec nic neřekl. 85min údivu nad tím, jak to proboha skončí a jak mám pochopit zcela němý film o praštěných lidéch neschopných komunikace s normálním světem... Možná za pár let Spiklence pochopím jinak a ocením, dnes mi to ale přišlo nezajímavé a stěží jsem dokoukala do konce. ()

jitrnic 

všechny recenze uživatele

Pokud tím chtěl Švankmajer říci, že jsme otroky fyzických rozkoší, před láskou ke skutečnému člověku dáváme přednost různým šidítkům (případně mediálním modlám) a spíše než něha je v nás skrytá krutost, pak se mi moc líbí, jakým způsobem to říká, i když osobně stále ještě věřím, že zas tak hrozní nejsme (i když trochu hrozní samozřejmě jsme). Pokud to říct nechtěl, nevadí, já si to tam i tak našel. Za povedené považuji závěrečné titulky s uvedenými odbornými poradci (Buňuel, markýz de Sade, Freud ad.) a s poděkováním pornografickým časopisům. ()

Reklama

Anderton 

všechny recenze uživatele

Niekedy na prelome storočia sme išli okolo kina Nostalgia, videli, že hrajú nejakých Spiklencov slasti od režiséra, o ktorom sme v živote nepočuli a tak sme si povedali, že to skúsime. Prvú polovicu filmu sme na seba zazerali, že čo to akože má byť, nejaká časká pseudo avantgarda alebo čo. Po konci sme museli priznať, že nás film dostal do svojich úchylných drápov a ten pre nás neznámy režisér bude asi výrazná osobnosť. Dnes už o ňom vieme podstatne viac a som rád, že sme vtedy to kino navštívili. ()

Master19 

všechny recenze uživatele

Člověka tak nějak potěší, když se přesvědčí, že existují i úchylnější lidé, než je on sám... Navíc forma, jakou je tento fakt prezentován je bezpochyby výborná. Švankmajer nepotřebuje berličky v podobě slov. Dokáže perfektně zobrazit náladu a pohnutky postav tím, že ukazuje to, co chce, aby divák viděl (např. pouhé listonoščino cvaknutí propiskou v sobě má několik vět...). ()

Bozvav 

všechny recenze uživatele

Prý se jedná o mozaiku, která je unikátním průhledem do lidského podvědomí a také o jízlivou satirou o současném světě plném erotických fetišů. Tak to nevím, za mne divně, leč svým zvráceným způsobem azjímavě udělaný příběh ( zvláště animace) o tom, že každý je nějak divný, ale většinou to nikde nevytrubuje, neb co je komu do toho. Vidět jednou a zapomenout, i tak asi to pro mne zatím nejlepší, co jsem od Švankmajera viděla. 60%. ()

Galerie (8)

Zajímavosti (3)

  • Za celý film herci nepovedia ani jedno slovo. (Jello Biafra)
  • Úvodní slovo mistra Švankmajera při premiéře filmu:

    Dámy a pánové,
    je stále ještě mnoho lidí, a to i z tzv. odborných kruhů, kteří si pletou umění s rákoskou. Jsou totiž přesvědčeni o tom, že umění má vychovávat, že skutečné umění má dělat člověka lepším. Proto řada tvůrců, aby splnila tento v podstatě domestikační požadavek na umění, pěchuje svoje filmy tím, čemu se v českých zemích familiérně říká člověčina. Mohu vás ujistit, že nic podobného v mém filmu nenajdete. Jestli má totiž umění vůbec nějaký smysl, pak ten, že má dělat člověka svobodnějším, že nás má osvobozovat právě od oněch domestikačních návyků, které nám již od dětství vtlouká civilizační výchova. Výchova, jak víme od Sigmunda Freuda, je nástrojem principu reality, zatímco umění je plodem principu slasti. A tyto dva principy se mají vůči sobě jako pes a kočka, jako voda a oheň, jako represe a svoboda. A o tom je právě film, který za chvíli uvidíte. Spiklenci slasti, kromě toho, že jsou prvním erotickým filmem, ve kterém se nesouloží, jsou především filmem o svobodě. O absolutní svobodě, tak jak jí rozuměl například božský markýz de Sade. Téma svobody, jediné téma, pro které ještě stojí za to vzít do ruky pero, štětec nebo kameru, je v tomto filmu podáno formou černé grotesky. Domnívám se, že černý a objektivní humor, mystifikace a cynismus fantazie jsou adekvátnější prostředky k vyjádření pokleslosti doby než již zmíněný, pokrytecký, zato v českých filmech oblíbený, zápach člověčiny.

    (Předneseno v pražském kině U hradeb, říjen 1996). (charlosina)
  • Poslední film pro herečku a hlasatelku Annu Wetlinskou. (M.B)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno