Spiklenci slasti

Musím říct, že vidět Lábuse dělat takovýhle "úchylačinky" působí vážně bizarně, neřekl bych do něj, že přijme takovou roli, ale je to milé překvapení:) U takové Báry Hrzánové to už překvapení není:) Teď vážně. Spiklenci slasti jsou podle mě vůbec nejodvážnější Švankmajerův film, s největším přesahem za průměrnou diváckou snesitelnost a chápavost. Surově nám tu ukazuje rysy lidské sexuality a pokušení, které jsou naprosto běžné mezi námi všemi, ačkoliv si to mnozí vůbec nepřipouští (nebo alespoň nechtějí připustit). Jedná se o velmi kontroverzní a tématicky nadčasový film, který by vůbec nebyl špatný jako povinná nauka pro některé méně uvědomělé jedince. Jeden z těch snímků, který rozděluje lidi na dvě skupiny. Velký zážitek. A vlastně je to celé ohromně zábavné:) (18.05.2012)

Dle mého je Jan Švankmajer jedním z nejlepších českých režisérů a tímto filmem to opět potvrzuje. Narozdíl od jeho předchozí filmové tvorby se tento snímek vyznačuje jak delší stopáží, tak výrazným potlačením animačních technik. Samotný začátek filmu, kde jsou zobrazeny erotické rytiny z předchozích století, ukazuje, že půjde o zobrazení slasti (i) v jejích nejbizarnějších podobách. Šestice hlavních představitelů to jenom potvrzuje. Vše je nadneseno v lehce ironickém rytmu, kdy za sexuálními bizarnostmi jednotlivých hrdinů se skrývá jen osamělost jedince neschopného navázat s ostatními lidmi kontakt. Lehké náznaky na Bunuelovo dílo či de Sadeho jen umocňují prožitek z tohoto filmu. (23.06.2003)

Pokud se dostanete do situace, kdy po vás bude náhodný laik chtít doporučení na jakýkoliv Švankmajerův film, ujistěte se že Spiklenci slasti jsou tím posledním filmem, o kterém se mu zmíníte. Pochopitelně to neznamená, že je špatný, proti tomu ostatně svědčí i 5* v mém hodnocení, ale podle mě musí být na tento film divák být připraven dávno dopředu a to soustavným brainwashingem jiných jeho filmů. Jednoduše je to film nejméně stravitelný a to hned z nékolika důvodů. Zatímco jednu skupinu lidí odradí typická úchylnost, tentokrát navíc umocněná silnou sexualitou jako hlavním motivem, další skupina lidí začne ohrnovat rypáčky nad veskrze lacinou vizuální stránku (skutečně podobný obraz produkuje i moje amaterská kamera) a zbytek obecenstva ještě prořídne díky těm, co se nemohou vtěsnat do hereckých výkonů. U Švankmajera jsme zvyklí předevśím na jeho animace a když už se nějaké živé postavy v jeho fimech vyskytují, povětšínou rovněž v bizardních úlohách a málokdy skutečně mluví (výjimkou je např. Zahrada nebo Otrantský zámek), dalo by se proto říct, že režisér s herci patřičně pracovat neumí. To je však základní chyba, je tomu totiž právě naopak. Ano, herci působí naprosto neobyčejně a nepřirozeně především díky tomu, že nemluví když je to třeba, při veškerých stycích a možnostech komunikace jen jaksi mumlají a vydávají podivné zvuky, jenže i toho nejméně inteligentního člověka by to mělo navést na základní myšlenku filmu. Přiznám se, že i já jsem během sledování dost často měnil postoje, film odsuzoval, pak zase vychválil, pak nevěděl co si myslet, jenźe pak pŕišla pointa, poslední scéna, zatmívačka a já pŕestal dýchat. Ne proto, že by to bylo nějak šokující nebo překvapivé, nýbrž extrémně působivé. Zpětně do sebe celý film začne zapadat, chápete do detailu každičký prvek a chrochtáte blahem nad tak dokonalou kompozicí. Znám lidi, kteří Švankmajeru tvorbu pokládají především za interesantní vizuální počin, těm však, kdo mají potíže s odhalováním jejich point lze doporičit právě filmy jako tento. A rozhodně také těm, kdo tvrdí, že Švankmajer nemá na celovečeráky bez animací. (13.10.2006)

Mám dojem, že tohle bylo mé vědomé první setkání se Švankmajerem, možná proto dosud jakýmkoliv předešlým nebo pozdějším dílem, co jsem viděl stále nedostižné. Jeden z mála jeho filmů, kterému rozumím a tak nějak ho chápu, byť se za úchyla nepovažuji (a vlastně ani nepovažuji za úchylné nic, co se ve filmu děje). Kdybych se měl k někomu přiblížit, tak asi k Pavlovi Novému, za nejpůsobivější ale považuji Hrzánovou. Film je pro mě zvláštní, potěšující a zajímavý ještě dvěma věcmi - pornáče v něm jsou ještě s bobrama a Wetlinská v něm čte knihu z mé vůbec nejoblíbenější knižní edice. Občas přemýšlím, který český polistopadový film bych označil jako nejlepší. Spiklenci slasti jsou velmi horkým kandidátem. (10.10.2014)

Člověka tak nějak potěší, když se přesvědčí, že existují i úchylnější lidé, než je on sám... Navíc forma, jakou je tento fakt prezentován je bezpochyby výborná. Švankmajer nepotřebuje berličky v podobě slov. Dokáže perfektně zobrazit náladu a pohnutky postav tím, že ukazuje to, co chce, aby divák viděl (např. pouhé listonoščino cvaknutí propiskou v sobě má několik vět...). (05.02.2007)