Zahrada

A stojí tam až dodnes!!! Zahrada se mi líbí nejen svým zvláštním pojetím, ale i samotnou zvláštní atmosférou. Kamera si vážně vyhrála, divák je po celou dobu držen ve zvláštním napětí, kam že se děj posune, jestli se to nějak zvrtne a to se mi na tom líbilo nejvíc. Stejně jako výkon Luďka Kopřivy, ze kterého šel místy vážně až děsivý pocit. (20.02.2020)

Surpolitické podobenství o panstvu a jeho stafáži... Geniálně prostý metaforický fór se "živým" plotem, hříčka tentokráte řekl bych snad i více patafyzická než surrealistická... Leč pozor! I po těch čtyřiceti letech dílko stále působivé, neboť vskutku nadčasové! Jenom ti dnešní zmrdi používají sofistikovanějších metod >přistřihávání< a nejezdí v savjétskych mašínach Volga... - - - P.S. Docela chápu, že za tenhle v páně Švankmajerově tvorbě docela netypický pamflet bolševici pak za normalizace museli Mistra od srdce nenávidět. A stejně tak i docela chápu, proč ani dnes tenhle filmek nepatří k právě frekventovaným opusům v tom našem malo mocném šašském multimediálním prostoru... :-/ - - - - - (Poprvé viděno ještě v dobách Velkého Zahradníka, co sám si připadal jakéš takéš jako kůl v plotě (tam u D. na videu - díky Míťo... ;-), repete pak 21.3.2009 v cyklu "Zlatá šedesátá" na ČT2, komentář zde jako devatenáctý - 22.3.2009) (22.03.2009)

Zahrada (1968) je jeden z prvních (krátkých) filmů svérázného surrealistického filmaře Jana Švankmajera. Žádný jiný ze Švankmejerových filmů jsem § zatím - neviděla… Zápletku vám neprozradím. Vzhledem k tomu, že se celý film vejde do 16ti minut, bych totiž vylila s vaničkou i dítě. A to přece nechceme. Prozradím vám jen, že na začátku spolu dva pánové středního věku čůrají. Pak spolu odjedou autem. Taky vám prozradím, že na to, v jaké době vznikla, promlouvá Zahrada překvapivě naléhavě i k dnešnímu (náročnému) divákovi. A že na to, jak je krátká, se v ní objevuje překvapivě mnoho herců. Nebo, lépe řečeno, postav. Zkusím vám raději nastínit, jaké pocity budete během sledování filmu mít. A že se jich vystřídá! Na začátku budete hodně zvědaví a trochu napjatí. Potom hodně šokovaní a trochu nechápaví. Postupně šok odezní, a vy budete stále více nechápaví. Nakonec film skončí (prozradím vám, že těsně před koncem pročeše jeden pán středního věku druhému vlasy hřebenem) a vy zůstanete lehce stísnění (v souladu s celkovým laděním filmu), stále ještě hodně nechápaví, a taky naštvaní na toho, kdo vám film doporučil . Budete po něm požadovat, aby vám film vysvětlil. Ale on nemůže. Je na tom stejně jako vy. Leda byste se zeptali samotného režiséra, který na tom ale pravděpodobně není jinak. Když se po nějaké době (minuty, dny, týdny či roky – to podle vašeho temperamentu) uklidníte, budete mít potřebu Zahradu doporučovat, kde se dá. Ať v tom nejste sami. Ať i ostatní vidí, zač je toho loket! Jak to uděláte, to už je na vás. Já ji například doporučuji jako jeden z nejlepších filmů, které jsem kdy viděla, z hlediska poměru délka/působivost. A bez speciálních efektů! (23.06.2008)

Je rok 1968. Přichází Švankmajer, sahá po absurdní povídce Ivana Krause "Živý plot" a předkládá svůj osobitý, detailní a kousavý komentář k tehdejší (a v letech následujících stále aktuální) situaci. Živý plot tak je sbírkou rozličných lidských individuí různého typu, sociálního původu, věku, pohlaví. Hrdě zapadnout a stát jako kůl v plotě je přece přirozené... a očisťující. Ad absurdum by mistr Švankmajer. On sám prohlásil, že Zahrada je jeho prvním surrealistickým filmem. K zhlédnutí a k vlastnímu posouzení zde: část 1 http://www.youtube.com/watch?v=YaEqnf3H6I0 část 2 http://www.youtube.com/watch?v=nogcLqsGd78 (04.03.2009)

Nejprve se mi zdálo, že film je úplně mimo můj terč. Pak si ale stačilo vzpomenout na dobu natočení a hned jsem tušil, oč jde. Na druhou stranu, jeden, byť opravdu geniální, nápad nemůže můj pocit nikterak vylepšit. Narozdíl od jiných si myslím, že Švankmajer měl lepší kousky. Ovšem také věřím, že uživatelka Sunwise má pravdu a já jednou budu moci dílo ještě více docenit. (15.05.2009)