Zahrada

Je rok 1968. Přichází Švankmajer, sahá po absurdní povídce Ivana Krause "Živý plot" a předkládá svůj osobitý, detailní a kousavý komentář k tehdejší (a v letech následujících stále aktuální) situaci. Živý plot tak je sbírkou rozličných lidských individuí různého typu, sociálního původu, věku, pohlaví. Hrdě zapadnout a stát jako kůl v plotě je přece přirozené... a očisťující. Ad absurdum by mistr Švankmajer. On sám prohlásil, že Zahrada je jeho prvním surrealistickým filmem. K zhlédnutí a k vlastnímu posouzení zde: část 1 http://www.youtube.com/watch?v=YaEqnf3H6I0 část 2 http://www.youtube.com/watch?v=nogcLqsGd78 (04.03.2009)

Malý film délkou, velkofilm obsahem a formou. Švankmajer jinak, než ho známe, bez animací, zato jednoznačně politický ve stylu Československé nové vlny. Mrazivý příběh, který tu někdo vhodně přirovnal k "O slavnosti a hostech", je propracovaný do nejmenších detailů, přeneseně i doslova. František se v autě bleskurychle probere čtyřmi erotickými fotografiemi, než najde fotku své rodiny, a Maruš se začne potutelně hihňat při zmínce o Frantově působení Hradci: důvod, proč se Franta automaticky staví do plotu, je nasnadě... (01.04.2021)

"Víš doma...doma jsem sedlák!" Švankmajerovo štvrťhodinové podobenstvo o živom plote, kontrole a podriadenosti. Výnimočne chýbajú animované pasáže a zábery na jedlo, ale sú tu režisérove trademarky ako detailné zábery na ústa alebo nosy. Vynikajúci Kopřiva ako sebaistý pán domu. Za päť čistokrvných králikov. (27.01.2024)

Poprvé česání vlasů, poprvé se mluví. Zahradu jsem viděl už dávno, šokován, ale teprve teď vedle silné političnosti rozpoznávám i její švankmajerovštinu. A ještě něco: Na začátku, poslouchaje Kopřivovy řeči, mě napadlo, že si ostatně nezaslouží nic jiného než být kůlem v Hálkově živém plotě. Než jsem si uvědomil, že je to obráceně... „Už tam budem.“ „To budeš koukat, to jsi ještě neviděl!“ „Čistá rasa, jakous ještě neviděl.“ Co věta, to hláška. „Vrstva hlíny, vrstva hnoje“: po hlíně přejíždí prstem jen náznakově, ale do hnoje pokaždé vytlačí pořádnou rýhu. Kopřiva o zahradě, o pěstování, Hálka zajímá jenom to jedno. „Co je to za lidi?“ Kopřivovo zděšení: „ Kde?“ S láskou a péčí chová králíky (čistá rasa), kdežto ze zajíců má obavy (ti jsou volní a ožírají stromky) - všimněte si zastřižených zátylků. Spojené ruce stojících a co všechno (totiž všechno) se mezi nimi děje, komentovat netřeba. Tehdejší divák tomu rozuměl až příliš jasně. A Hálek? Dobrovolně. Raději přijímá status a existenci článku řetězu živého plotu, čímž získá iluzi života ve vzájemnosti, než aby............................... člověk je sám jako kůl v plotě. A dobře si vybral, zahradník už ho přičísne. (16.09.2011)

Výpověď o jedné době, z které tuhne krev v žilách: "Víš, řeknu ti, takovej živej plot, ten má něco do sebe. Ono je v tom něco takovýho opravdovýho, živýho. Jenže aby byl plot dobrej, tak se musí sem tam přistřihnout, musí se pěstovat, jako všecko. Já už mám na to svůj systém. Víš, třeba takovýho inženýra sázím mezi dva řezníky a naopak." (07.09.2014)