¿Qué he hecho yo para merecer esto!
Čo som komu urobila, že sa mi to stalo
What Have I Done to Deserve This?
Režie:
Pedro AlmodóvarScénář:
Pedro AlmodóvarKamera:
Ángel Luis FernándezHudba:
Bernardo BonezziHrají:
Carmen Maura, Ángel de Andrés López, Gonzalo Suárez, Verónica Forqué, Chus Lampreave, Cecilia Roth, Pedro Almodóvar, Jaime Chávarri, Amparo Soler Leal (více)Obsahy(1)
Ústřední postavou příběhu je žena - Gloria, která spáchá zločin, ale je jí odpuštěno, neboť její rodinný a manželský život byl přiliš nesnesitelný. Neorealismu je zde odrazovým můstkem pro vykreslení modulu jedné typické rodiny. Otec je emigrant a bláznivý snílek, matka se může upracovat k smrti, aby je všechny uživila. Jeden ze synů je narkoman a chodí za školu a druhý prožívá poněkud předčasnou homosexualitu. A v neposlední řadě mírně pomatená babička symbolizující střet venkova s městem a návrat ke kořenům... (Hollywood Classic Entertainment (H.C.E.))
(více)Recenze (60)
Vtipná komedie o ženě, které se nevyvedla rodina a stíhá ji jedna potíž za druhou. Almodóvar sice umí i lepší kousky, především scénář se dal ještě dopilovat, ale v kontextu celkové filmové produkce bezpochyby nadprůměrná záležitost. Celkový dojem: 75 %. Minimálně kvůli vynikající Carmen Maura stojí film za vidění, jde o velkolepý herecký koncert Almodóvarovy oblíbené herečky. ()
Jeden z najdivnejších Almodovarových filmov a pritom tak typicky jeho. Chvíľami príjemne absurdné až dadaistické, miestami divné za hranicu mojej tolerancie. Ale samozrejme je to celé to svojou nadsadenosťou iba svojský obraz ťažkého ženského údelu. Aj takto sa dá nakrútiť sociálna dráma, proste ako praštená komédia, kde si ale asi málokoho obľúbite. Je zábavné sledovať rôzne motívy a dejové línie, Almodovar to má zase do detailu premyslené. A to madridské sídlisko, Petržalka 80. rokov totálne Beverly Hills oproti nemu. 70% ()
Film spíše pro sběratele Almodóvara než pro toho, kdo má rád filmy. Komedie bez vtipu, nápady padají pod stůl, vyznívají spíše až když si o nich člověk dodatečně přemýšlí, ale scénáristovi ani režisérovi se nepodařilo je skutečně zpracovat tak, aby vyzněly, jakés takés poslání na závěr je spíše násilím přitažené, než by vyplývalo z děje. Těžko se mi to dokoukávalo. ()
Taková normální rodinka po španělsku. Je neuvěřitelné, že Almodovar dokázal takový film natočit už v roce 1984, většina režisérů se něčemu podobnému nedokáže přiblížit dodnes, byť se o to snaží. Je to jedinečný, velmi zábavný, uvolněný pohled na každodenní problémy bizarních postaviček, které však člověk jakoby znal osobně a potkával denně. Film nenudí ani chvilku, má hloubku, ale i nadhled. /// K Almodovarovi jsem si hledal cestu těžko – Špatná výchova mě nenadchla, poté jsem viděl Vše o mé matce, které už mě nadchlo, ale pořád to nebyla úplně má krevní skupina – tu jsem našel až ve Mluv s ní. Ženy na pokraji… a Volver se mi líbily tak napůl, ale Co jsem komu udělala je opět špička a po (zatím jeho shlédnutých) šesti filmech se Almodovar dostává mezi mé nejoblíbenější a pro mě nejzajímavější a nejoriginálnější režiséry. ()
Galerie (23)
Zajímavosti (1)
- Přibližně v v 16. minutě se v roli operního zpěváka v televizi objevuje režisér snímku Pedro Almodóvat. (rey17)
Přepsáno v březnu 2020. Film Co jsem komu udělala? je baladou standardního údělu obyčejné ženy ve vyčerpávající trojí úloze manželky, matky a živitelky v převažujícím prostředí machistického běhu společnosti. Film "Co jsem komu udělala?" je šarmantním svérázem černého humoru, neposedně škádlivé ironie, úporné žádostivosti i konejšení, svéhlavého stavění halasného osvobození tvůrčího nitra, má lehké sklony k extravaganci vjemů a umíněnosti pro nevyhraněnou zvrhlost jako praktického a svobodomyslného přizpůsobení se realitě života. Existenční nejistota je ideálním prostředím k tomu plnému narušení vnitřních světů, osobní pocit štěstí zdá se být navždy odpíraným stavem, pachuť selhání přebijí i náhlé probuzení ke vzdoru osvobození. Obraz dokáže zachytit nálady vnitřního světa a se satirickým odhodláním předvádí pestrý paví vějíř rozhodné rebelie proti mužskému slabošství a zradě. Humor si i přes své znevažující tendence udržuje vzpřímený postoj, vkusně drsný nadhled a uličnickou rozvernost. Hrdinkou svérázně ztřeštěné balady je Gloria (velmi dobrá Carmen Maura), uklízečka v enormním vypětí ubíjejícího životního koloběhu dřiny bez možnosti chvilky uvolnění. Vnitřní naplnění je zcela neznámým pojmem, život je karnevalovým králem absurdit bytí. Hlavní mužskou postavou je Antonio (zajímavý Ángel de Andrés López), paličatě a povrchně zásadový Gloriin manžel a taxikář, nostalgicky vzpomínající na svůj pochybný vrchol životního uspokojení. Ješitnost a nevěrohodnost mužů dostává za vyučenou. Výraznou postavou je Toni (příjemný Juan Martínez), přizpůsobivě podnikavý čtrnáctiletý syn Glorie s vlastní naplňující představou o budoucnosti uspořádání života. K výraznějším postavám patří také babička (velmi příjemná Chus Lampreave), Antoniova matka se slabostí pro zákusky a bizarní sbírku klacků. Vysvobození cítí v návratu k venkovskému poklidu duše. Důležitou postavou je Cristal (pozoruhodná Verónica Forqué), Gloriina sousedka a také její nejlepší kamarádka. S bezstarostnou veselostí přijala svou životní úlohu animírky a užívá si bezelstně každou příležitost prožitku. Z dalších rolí: Gloriin dvanáctiletý syn s odhodlaně samostatnou cestou života Miguel (Miguel Ángel Herranz), Gloriina sousedka a k vlastní dceři až nenávistně tvrdá švadlena Juani (Kiti Mánver), Juanina dcera s rebelující odplatou telekinetického rázu Vanessa (Sonia Hohmann), nepříliš úspěšný spisovatel s odhodlaně vydírajícím plánem k proražení Lucas Villalba (Gonzalo Suárez), Vilalbova manželka a kleptomanka Patricia (Amparo Soler Leal), Antoniova nostalgická vzpomínka velkolepé minulosti a zoufale osamělá bývalá zpěvačka německé národnosti Ingrid Müller (Katia Loritz), vyšetřující policejní inspektor s nepotřebnou poruchou erekce Polo (Luis Hostalot), nebojácný zubař - pederast (Javier Gurruchaga), či Villalbův bratr a partnerský poradce v kocovině rozpadu vztahu Pedro (Emilio Gutiérrez Caba). Film "Co jsem komu udělala?" je satirizujícím pohledem na svou dobu. Zaměření na bezmocnou beznaděj naplněnosti a spokojenosti ženského vnitřního světa má osobitý výraz. Stylově výstřednější, niterně hluboký a osobitě neposedný! () (méně) (více)