Co jsem komu udělala?

Solidní ztřeštěná komedie o jedné šílené rodině z Madridského geta, kde opravdu, ale opravdu nikdo není normální. Takovou skupinku různých sociálních individuí si lze jen těžko představit. První hodina šlape perfektně, dobře jsem se bavil. Spousta šílených rozhovorů a situací. Poslední půlhodinky je trošku pomalejší a ztrácí tempo první hodiny. (03.03.2009)

Taková normální rodinka po španělsku. Je neuvěřitelné, že Almodovar dokázal takový film natočit už v roce 1984, většina režisérů se něčemu podobnému nedokáže přiblížit dodnes, byť se o to snaží. Je to jedinečný, velmi zábavný, uvolněný pohled na každodenní problémy bizarních postaviček, které však člověk jakoby znal osobně a potkával denně. Film nenudí ani chvilku, má hloubku, ale i nadhled. /// K Almodovarovi jsem si hledal cestu těžko – Špatná výchova mě nenadchla, poté jsem viděl Vše o mé matce, které už mě nadchlo, ale pořád to nebyla úplně má krevní skupina – tu jsem našel až ve Mluv s ní. Ženy na pokraji… a Volver se mi líbily tak napůl, ale Co jsem komu udělala je opět špička a po (zatím jeho shlédnutých) šesti filmech se Almodovar dostává mezi mé nejoblíbenější a pro mě nejzajímavější a nejoriginálnější režiséry. (14.02.2009)

Jakoby se Pedro Almodóvar nemohl rozhodnout, zdali chce natočit psychologickou studii osudem těžce zkoušené ženy ve středních letech, nebo grotesku či své obvyklé panoptikum více či méně trhlých postav. Faktem je, že to celé asi dělal záměrně a taky je třeba uznat, že jednotlivé ingredience jsou dávkované přesně. Je evidentní, že ve svých pozdějších filmech cituje své časné snímky, škoda jen, že se k divák k snímkům asi obvykle dostaly v opačném pořadí. Carmen Maura je vskutku krásná ženská, Almodóvar má moc dobrý vkus na ženský. Celkově příjemné překvapení. (02.02.2009)

Rozhodně nevšední a tím sympatickým způsobem, stojí za to vidět. Jak už to tak u Almodóvara bývá, svojsky zábavné jsou i momenty, kde spíš lítost by přicházela vhod. Tenhle zdánlivě banální příběh o ženě, co je lehce jiná a lidi kolem ní ještě o kus divnější, je natočená s hrozně nakažlivou lehkostí, která (aspoň na mě) působí nenuceně. Není pochyb o tom, že znát inspirační zdroje a vědět o komediální tradici ve Španělsku o něco víc, tak nám to tak neulpí na povrchu. Snímek je totiž poměrně odvážný, erotické pasáže a vůbec celá vizuální stránka se drží realistického pojetí a takové zobrazení paneláků by si chválila určitě i Chytilová. Aby to však bylo o to složitější, tak samotný děj je v jednom běhu vyšinutý, uhozený, pak zase normální a posmutnělý. To všechno za sebou proudí jakoby nic. Vadit Vám to nebude, nebučí to, když nepočítám lehce účelově vloženou linku s autorstvím. Sám film je vtipný, v míře melancholický a příliš z něj necítit zásadně ženský prvek, i když se tak může zdát (námětově podobný Volver je v tomhle ohledu úplně jinde). P.S. - Na takové pití kávy se nedá zapomenout... (29.09.2010)

Musím se přiznat, že ranný Almodóvar mi ještě tolik nevoní jako jeho pozdější, vyzrálejší díla. Přesto se jedná o velmi dobrý film, ve kterém lze dobře rozpoznat Almodóvarův rukopis, především v práci s postavami. Určité náznaky a jemné niance, které byly později v dalších dílech rozvinuty k dokonalosti poznáte spolehlivě. Na Almodóvara klasický, ale na rok 1984 v určitých scénách velmi kontroverzní kousek. Dobrý základ na pozdější cestu k dokonalosti. (17.01.2009)