Dva lidi v ZOO

Ve své době to byla vcelku slušná leč i tak průměrná podívaná. Dnes už se tomu většina mladší generace jen zasměje a přepne na jiný kanál. Nicméně příběh jako takový nebyl vyloženě špatný. Dvojčata – rošťáci dokázali občas (no spíš pořád) nadělat dospělým vrásky, zvířata byla roztomilá, zvláště pak malý orangutan, ale nej byla skutečně scéna s Růžičkovou a její novou „číčou“. Na tuto scénku a výraz v její tváři nikdy nezapomenu… (31.12.2018)

Nenucená přirozenost a vzletný nadhled rodinných vztahů, velké přednosti předchozích filmů Marie Poledňáková, dostali v tomto díle pořádnou facku. Na druhou stranu vtip víceméně funguje a sympatická je snaha o sdělení vlastního názoru na nekompetentnost a defraudační podstatu společenských špiček. I převod vnitřních pocitů beznaděje při naplňování vznešené myšlenky zoologa Josefa Vágnera je v souladu s lidským uchopením autorčiných filmových prací. Když se k tomu připočítají vděčné obrázky roztomilých zvířátek, výsledkem je příjemný filmeček, který sice nedosahuje kvalit předchozích režisérčiných výtvorů, ale nemůže ani nikoho urazit. Ústředním bodem příběhu jsou chlapecká dvojčata Martin (Martin Morávek) a Honza (Jan Morávek) uprostřed ústecké zoologické zahrady. A začíná jejich seznamování s chodem i zkostnatělostí oblíbeného cíle rodinných výletů. Vesele, smutně, rezignovaně i odhodlaně a s věčným plamínkem naděje. Hlavní mužskou postavou je veterinář, duchovní autorita zahrady a dědeček neposedných dvojčat Montelík alias Monty (dobrý Miroslav Macháček) se svým bojem s větrným mlýnem a zodpovědností ke svěřené fauně. Hlavní ženskou postavou je Montyho manželka Josefína (sympatická Jiřina Jirásková) s vyčerpaností z nestandardních poměrů v zahradě. Z dalších rolí: prosící maminka dvojčat (Kateřina Macháčková), snažící se idealistická ošetřovatelka Emilka (Marta Sládečková s hlasem Zlaty Adamovské), přátelští a svědomití ošetřovatelé Jára (příjemný Jan Hartl), Simon (Ladislav Mrkvička) a Evžen (Zdeněk Srstka), statná ošetřovatelka a lupička pštrosích vajec Burdová (Helena Růžičková), neschopný ředitel zoologické zahrady (Petr Kostka), zkorumpovaná hlavní zooložka (Jana Štěpánková), či Josefínina kamarádka a pošťačka Růžena (Zdena Hadrbolcová). Film neuráží, ale může se na něj s lehkým srdcem zapomenout. (24.11.2016)

Váhal jsem mezi dvěma až třemi hvězdičkami, nevýrazný snímek Marie Poledňákové o příhodách dvou chlapců - dvojčat v zoologické zahradě s pár dobrými gagy , např. "AHOJ ČÍČO", kterážto slova pronáší Helena Růžičková každodenně, vcházejíc do přípravny krmiva a zdravíc tím automaticky svou kočku, jenž vždy sedává na špalku za rohem, při útěku zvířat ze zoo, na výše zmíněném špalku sedí obrovský tygr, celkově je to však šedivý průměrný nepříliš nápaditý snímek (30.11.2004)

Růžičkový Facial voe SRANDA!!! - aneb - Jeden z vrcholů československé kinedrylomatografie. Babičko, to není spravedlivý, proč se některý mláďátka roděj na svobodě a jiný v zajetí? .... protože některý zvířata i v zajetí šu ... eee .... kopulujou. Tenhle film je taková mizerná strkaná v kleci. Už jenom zkrotit kajmani a je to doma. (22.07.2020)

Dosti bizarní dětský/rodinný film, o kterém je vskutku těžko říct, jakému cílovému publiku byl vlastně určen. Já bych zde ale rád vyzvedl jeden jeho aspekt, který se mi v hlavě uhnízdil už jako robátku a dnes po mnoha letech jsem si ho znovu potvrdil: nejedná se o rodinný film, nýbrž o sportovní, konkrétně běžecký film! Jedná se snad i o světový unikát - neminou dvě minuty, aby někdo někam nepádil, neuháněl, neskákal, nejel, neběžel nebo nešplhal. To vše pochopitelně naprosto nelogicky a zbytečně, avšak s patřičně dramatickým výrazem ve tváři a vytřeštěnýma očima. A když zrovna někdo nepodává běžecký výkon, tak do toho ti dva fakani bez přestání pískají na píšťalky. Jedna hvězda za pana Macháčka, druhá za Hapkovu hudbu při závěrečné scéně. (04.08.2016)