Zvláštní bytosti

Funkcionář: ,,Někdy si říkám, co tu bude až my tu nebudem! '' --- Zvláštní bytosti jsou hodně artová záležitost, plná všemožných obrazů rafinovaně kritizujících uplynulý život soudruha a jeho sekretářky. Určitě jsem nepochytil všechny obrazy jak Adam Bernau, ale některých jsem si byl vědom. Zvláštní bytosti jsou pro soudruha ti všichni kolem se kterými se setkává na své cestě služební černou tatrovkou, když jede na pohřeb své tetičky. Zvláštní bytostí byl však hlavně on... Fenič prý s filmem otálel a až atmosféra roku 1989 mu prý umožnila dílo dokončit. To samo prý šlo ještě oním nechvalně známým schvalovacím procesem jako každý film, vzhledem kd obě ale už k filmu neměl nikdo připomínky. Soudruzi už totiž stříhali trikoloru a sháněli placky OF. Film je to náročný a nebude pro každého. Je skvělým otiskem své doby a jednou z prvních kritik umírajícího totalitního režimu. Ve filmu se mihne i jarek Nohavica a v hospodě ještě coby mlaďoch zadrnká ,,Mávátka'' :-). Je smutné, že zvláštní bytosti po revoluci nevymřeli. Integrovali se do nové doby a žijí mezi námi dál. Někdy si říkám, jaké to tu bude krásné, až tu opravdu nebudou. Tři pohřební věnce. * * * (11.03.2015)

Pokusem o symbolické pojetí devastace původních ideálů komunistického hnutí připomíná Feničův film hodně Abuladzeho POKÁNÍ. Ale když dva dělají totéž, nemusí to být vždy totéž. Film má nesporně mnoho kladů, vesměs však zaniklých v překonaných předlistopadových sociokulturních i uměleckých kontextech (alespoň zčásti se ve filmu objevují Plastici, poprvé po dvaceti letech zazněl hlas Marty Kubišové, přehlédnout nešlo Jarka Nohavicu), určitě výbornou Brabcovu kameru (noční scény, závěrečný západ slunce), velmi dobře vybrané herecké typy, současně ale i řadu viditelných slabin. Tou nejvýraznější je stupňující se nesoulad obsahu a symbolické roviny. Až nepochopitelně zaniká linie mladé lásky a nepřirozeně působí také autorská snaha stůj co stůj nedobrovolného řidiče na opušťáku (to samo o sobě je notně přitažené za vlasy) vřadit do establišmentu včetně násilné smrti chodce, který má být synem hlavního hrdiny filmu, nomenklaturního rádobydělnického ředitele normalizační éry. Přesto Fenič natočil nevšední film a postaral se tak o hmatatelný důkaz toho, že rozkládajícící se režim nezávisle na sílící opozici akceptoval kroky a projekty, které zasahovaly daleko za - a přes - jeho rámec. I to je poselství, které si zaslouží naši pozornost. (05.07.2010)

Plné skrytých významů a narážek alegorií, oběšenci na chmelnici mě dostali... Protože film obsahuje spousty skrytých i méně skrytých narážek na tehdejší režim, řekl kameraman Jaroslav Brabec že ke konci natáčení se od tvůrců i filmu začali ti méně stateční spolupracovníci odvracet, protože čekali že to bude veliký průšvih z následujícími zákazy, poslední tečkou nejspíš bylo že ve filmu je slyšet hlas Marty Kubišové, po 20. letech zákazu jakékoliv činnosti. Do dokončovacích prací však zasáhl 17.listopad 1989 a film najednou postrádal smysl a veškerá práce šla na zmar. (08.01.2014)

Co na tom po 30 letech vydrželo: tempo, nasycenost obsahem a tedy scénář - velmi solidní, jdoucí od jednoho k druhému, bez plytkostí a bezradnosti devadesátkových debutů, a pak samo kamera, mizanscéna a barevný plán. O naivitě bylo řečeno dost. Vzpomněl jsem si na Helgeho Stud - co ušel “občanský film” za cestu od šedesátek… Pijatika v bunkru mi pripomnela Popel a démant, jinak je v tom hodně z osmdesátkové Chytilové (Vlčí bouda), a Jiřího Svobody a snad i z Jakubiska (Dovidenia v pekle...). A tedy je to stejně jako Džusový román silně eklektická filmařina - Fenič měl vzory a nestihl se v těch dvou filmech úplně vymanit. Jinak skvělí neokoukaní herci. Bavilo. (17.08.2021)

LFŠ 2009. Vidím to jako alegorii na cestu do pekel. Formou road-movie sledujeme osudy tří lidí, charakteristických pro dobu komunismu u nás. V průběhu své cesty se hrdinové střetávají s nepěknými událostmi a osobami, které mají nastoupit na uvolněná místa ve společnosti. Skrze neklidnou kameru místy s růžovým filtrem sledujeme zhnusení a zklamání u funkcionáře i sekretářky, kteří nakonec nejsou vykoupeni a pokračují do záhuby. (29.07.2009)