Kolja

"Kolja" je pre mňa dnes už skutočnou českou filmovou klasikou. Ktorú otec a syn Svěrákovci priniesli k životu a dali do toho svoje srdce. Ak mám byť celkom úprimný, tak nebudem nikomu vyhovárať, že im to nemôže prísť gýčovité. Ale zase si myslím, že veľa z toho, čo film prezentuje si buď viem veľmi dobre predstaviť, alebo to dokážeme ako ľudia veľmi dobre pochopiť. A keď sa to okorení o veľmi dobrý humor, ktorý ma aj po rokoch pobaví, tak to je absolútne najlepšie. Nemáte radi, ak sa na filmy pozriete desiatykrát a tešíte sa na jednotlivé fóry? Ako už dnes pamätné: "Náš krásny". Na tom sa vždy musím poriadne smiať. Logika tej scénky nemá chybu. No potom sú tu aj iné veci, ktoré sa mi páčia. Dramatické časti sú podľa mňa veľmi dobré. Je skvelé sledovať ako sa vzťah medzi Františkom Loukom a mladým Koljom vyvíja. Ako to začne, a kde to skončí. A je to práve ten koniec, ktorý je pre mňa najväčším symbolom tohto filmu. Bez toho, aby som spoiloval udalosti (aj keď ste tento film asi videli skoro všetci) tak scénka, kde sa pred Zdeňkom zavierajú dvere na letisku je pre mňa vždy najsilnejší moment celého filmu. A je krásne, že Jan Svěrák nechal tú scénku ešte pár sekúnd v nás doznieť, aby sme si vychutnali tento moment. Toto nie je len môj najobľúbenejší moment filmu, toto je jeden z mojich najobľúbenejších filmových momentov všeobecne. Mysím si, že po tom všetkom čo sme videli je to jedna nádherná a silná scénka. Neviem či mám aj rozoberať ostatné veci, lebo všetko čo bolo treba povedať k tomuto filmu bolo podľa mňa povedané. Stella Zázvorková je vynikajúca, scénka na policajnej stanici je perfektná, Ondřej Vetchý je skvelý, atmosféra filmu a hudba sú absolútne fenomenálne. Nemyslím si, že o filme hovorím niečo nové, no napísal som, čo som o ňom osobne napísať chcel. Pre mňa silný, krásny a emocionálny film, na ktorý nikdy nezabudnem a môžem si ho pozrieť kedykoľvek. Hodnotenie: A+ (18.11.2019)

Tak ja neviem. Na to, aký bol okolo filmu humbuk, je to slabotina na úbohej úrovni. Zdeněk Svěrák je nudný, jeho herecký prejav bezfarebný a trápny, dejovo je všetko príliš vymyslené a nepravdepodobné. Tak tento typ humoru mi nejde pod fúzy. Film rozpráva o malom nevychovanom frackovi, ktorého zhoda nepriaznivých okolností vohnala do náručia starého priadka a ako im to spolu po počiatočných nezhodách klape. Už menej vypovedá o dobe a ľuďoch okolo, vzrušujúcich deväťdesiatych rokoch po páde totality, srandy tam kopec nie je, ale to u Svěráka nebolo na programe dňa nikdy. Smiech porcuje po kvapkách, skôr menej ako viac. Avšak, kto sa chce dojať strateným neposlušným chlapcom v útrobách pražského metra, pre toho je film určený. (04.10.2019)

Už když jsem viděl malého caparta Andreje Chalimona coby Kolju poprvé, získal si mé plné sympatie (myslím hlavně film). Společně se Svěrákem se jim povedlo zahrát své role dokonale, získal si srdce řady diváků a hlavně celý příběh je plný emocí. Nerudný mládenec versus malý rusák, který mu zůstane na krku. Jejich společné prvotní trampoty a nucené soužití se postupně změnilo v nezapomenutelný divácký zážitek, který i po tolika letech má pořád své kouzlo. (15.06.2018)

Když jsem "Kolju" viděla poprvé, zasáhl mě silou rozjetého Pendolína. Chvíli jsem se smála, chvíli dojatě posmrkávala a snažila se přes slzy zaostřit na plátno, chvíli nedýchala napětím (že, Táborský, hnusáku jeden?!:-)), film si mě zkrátka zcela podmanil. Herci, příběhem, hudbou, vším... Soudruzi v USA mi pozlaceným nahatým skinheadem udělali ohromnou radost. Jestli jsem při druhém a třetím shlédnutí odhalila i nějaké ty trhlinky na "Koljově" dokonalosti, pak hodlám předstírat, že neexistují. Když ho miluješ, není co řešit! A "Kolja" si moji pumpičku jednoduše získal. 95% (21.12.2011)

Kolja v sobě ukrývá téměř všechny skutečně důležité životní hodnoty, což jako divák oceňuji čím dál více hlavně s přibývajícím věkem. Navíc je to skutečně vynikající film spojující v sobě jak silný příběh (univerzálně srozumitelný), tak skutečně brilantně napsaný a vycizelovaný scénář (Zdeněk Svěrák je nejlepší český žijící scénárista a jeho řemeslný um je hodně znát především v mistrných dialozích), nádhernou kameru pana Smutného, velmi vhodně volený a fungující hudební podkres Ondřeje Soukupa, díky němuž nejedna scéna často graduje, přesný střih a vypiplané střihové přechody Aloise Fišárka (třeba střih motivovaný dravcem sedícím na sloupu u cesty), který udává ve filmu tempo a určuje dynamiku (např. téměř magická scéna, v níž dostane Kolja teplotu, detaily střihané v rychlém sledu za sebou) a jako všepropojující element bravurní režisérské vedení Jana Svěráka, ze kterého nenápadně vyrostla jedna z velkých osobností československého filmu. Když se to vezme kolem a kolem, on vlastně celý filmový štáb je téměř tím nejlepším, čím dobová česká kinematografie disponovala a disponuje, samozřejmě včetně hereckého obsazení - Svěráci mají svůj stálý okruh herců, který vhodně doplnili roztomile dětským Andrejem Chalimonem (vůbec práce s dětskými herci je Janova velká přednost) a dalšími rusky mluvícími herci (tady bych měl spíše přechýlit), ale třeba i v porevolučním českém filmu (záměrně?) odstavenou Reginou Rázlovou, jejíž minirole sociální pracovnice Zubaté jasně dokazuje, jak skvělou byla herečkou (byť s rozporuplným ideovým názorem). O Koljovi prakticky nelze napsat cokoliv negativního, je to komplexní film hotového režisérské osobnosti, který neoddiskutovatelně obohatil zlatý fond československé kinematografie, což se mnoha snímkům po roce 1989 nepovedlo. Díky rodinnému tandemu Svěráků má český film po čase zase světové, no dobře, tedy evropské parametry... PS: Otázka do pléna - když je podle některých komentujících tak nesnesitelně lehkým kalkulem napsat scénář, natočit podle něj film a získat s ním Oskara, proč Svěráci těch Oskarů nemají více a proč se ho povedlo získat za ty předlouhé roky jen a právě jim? (19.12.2011)