Operace mé dcery

Harapes je možná dobrej brejking performer, ale sledovat jeho herecký výkony je pro mě doslova utrpení. A to snad akorát jeho postava v celym filmu byla aspoň trochu zajímavá. Nechápu, koho napadlo obsadit ho do hlavní role. Navíc ostatní (rozhodně mnohem lepší) herci jako Kačer nebo Kodet nějak neměli moc, co hrát. Pro mě je to tak na rozmezí 2-3 hvězdičky, ale kvůli baleťákovi se tentokrát přiklonim k nižšímu hodnocení. (04.04.2010)

K Operaci mé dcery jsem se dostala přes hledání něčeho dobrého z tvorby Jana Kačera. Mé velké očekávání bylo zklamáno. Jana Šulcová potvrdila své kvality, Harapes dokázal, že není jenom baleťák. Ale Kačerova role chladného primáře, se mi vůbec nelíbila. Herecký výkon opravdu hrozný. Samotnou postavu jsem chápala, ale nedokázal ji dostatečně prodat. Filmy z nemocničního prostředí mám ráda. Myšlenka tohoto kousku byla skvělá, ale jako celek se to příliš nezdařilo. Velká škoda. (17.10.2011)

Vlastimil Harapes nehraje, ale pěkně vypadá. Klára Pollertová s vizáží, že má smrt na jazyku se maskérům povedla. Příběh je citlivě natočený a situace, do které se dostal otec Mileny, byla dramatická a uvěřitelná. Za zmínku stojí také tým lékařů a jejich profesionální nasazení při snaze o záchranu života. A co mě přilákalo před obrazovku? Působivá a dojemná hudba Petra Hapky umocňující sílu příběhu. (18.12.2023)

Na předlohu Stanislava Rudolfa si velmi dobře vzpomínám. Někdy během puberty jsem ji vylovil z rodinné knihovny, začal ji číst a celý den ji neodložil. Kvůli / díky příběhu mladé dívky na mě ohromně zapůsobila a o některých krvavých situacích se mi zdálo tak intenzivně, že jsem od té doby žádnou další Rudolfovu knihu do rukou nevzal. Ale prý můžu být klidný, o nic jsem nepřišel. Film se mi líbil s jednou jedinou, ovšem celkem podstatnou výhradou, a tou je obsazení hlavní role. Vlastimil Harapes by zkrátka neměl hrát nic jiného než bezcharakterní slizké vykuky, protože ty jediné jsem mu schopný věřit. Jo, takhle obsadit třeba Františka Němce, to by byla úplně jiná káva... Škoda. Jinak jsem byl ale spokojený, obzvlášť se mi líbilo charismatické doktorské duo Jan Kačer a Jiří Kodet. Tři a půl. (20.10.2013)

Příliš socialistické, příliš nomenklaturní, příliš normalizační, příliš přikrášlené, ale teď vážně. Jde o pravdivý příběh, který ukazuje slušnou úroveň tehdejšího Československého zdravotnictví se skutečným příběhem o kterém se dokonce psalo v tehdejším tisku. Nehodnotím smutný příběh, ale velmi dobrou úroveň snímku. (20.10.2013)