Ztracené město

Dost dlouho jsem neměl o tom, jak budu hodnotit tuhle hudbou přetékající fresku o (kdysi) velkém a krásném městě, sebemenší představu. Hudebně taneční scény mi zpočátku přišly rušivé a jen vlažně korespondující s příběhem, hlavní postavy málo výrazné a tak nějak akademicky snobské. Ztracené město je ale film, jehož hrdinové, kladní i záporní, vás na popředí dramaticky kulminujících historických událostí oslovují víc a víc, vtáhnou vás do svých osudů a přes své balancování na hraně mezi ultrakonzervativním a levičáckým vám udělí hodně názornou lekci z praktických dopadů politiky (úžasné scény se soudružkou, která má pod palcem osud tanečního klubu). Že tady najdu Billa Murraye v pro něj dosti typické roli (a na druhý den ho s úžasem objevím v Zombielandu) mě nenapadlo ani náhodou, a krásných rolí, které volají po intenzivním hereckém prožitku, je tady celá řada. (05.02.2011)

Legend of The Fall s menším rozpočtem, zasazená o cca 50 let později, do doby převratu na Kubě. Do doby, kde spousta lidí ztratilo množství ideálů o svobodném, nezávislém a demokratickém státu. Jedním z nich je i postava Andy Garcii, který se mimo hlavní role zhostil ještě hudby a režie. Že je to pro něj látka a příběh nesmírně osobní je cítit z prvních záběrů. Čarokrásná Havana, spousta typické hudby, kluby, pláže atd. Je tam toho hodně, navíc s přijemným zrnitým obrazem přpomínající retro vypalovačky minulého století. Samozřejmě je Andy primárně herec, takže některé dramatické pasáže se mu nedaří úplně precizně uchopit, to ovšem nic nemění na faktu, že za vidění tahle rodinná sága rozhodně stojí. Je historicky docela věrohodná a i suchar musí vídět nadšení, s jakým Garcia svůj filmový sen realizuje. (05.11.2017)

Andy Garcia měl pěkný plán a z velké části ho také splnil. Ukázal nám Kubu jako krásnou zemi, Havanu před padesáti lety jako nádherné postkoloniální kreolské město, a také vzorek vyšší kubánské společnosti té doby. A perfektně předvedl typické latinskoamerické problémy - diktatury, násilí, emigraci. Může být něco horšího, než Batistův režim? Ale může, ještě jsou tu Fidelovi a Guevarovi komunisté. A komunisté, ti dokázali vždycky všem naivním snílkům o rovnosti a bratrství nekompromisně a krutě otevřít oči, většinou nakonec překvapili i sami sebe, a to velmi bolestně. Škoda, že Garcia nedonutil nikoho k nějakému hereckému výkonu. Kromě jeho samotného, Murraye a Hoffmana všichni ostatní jen předříkávali naučený text jako snaživé děti základní školy. 65%. (06.04.2010)

Kubánské drama o kabaretu a ženě, jenž za styk s Fidelem obdrží titul "vdova revoluce". Pokud bych tedy byl žena, tak bych obcoval s pohlaváry, abych rovněž obdržel nějakou prestižní přezdívku. Snímek je bohužel stádní a volně plynoucí jako život smíchovského bezďáka Josefa, který už deset let oblažuje cestující svou přítomností. 33% (06.07.2017)

Pohodová práce na tabákových plantážích, mambo, pokuřování doutníků, poklidný rodinný život a to vše se najednou změnilo v "revolución o muerte" a "Cuba libre". Tak intenzivně "libre", že jí to vydrželo do dneška a Andyho Garcíu to očividně pořád hodně štve (samozřejmě není divu). Tahle látka pro něj byla neskutečně osobní a je to na výsledku vidět, v tom nejlepším slova smyslu. Přerod ze svobodné země v cosi, co z vašich nejbližších udělá mrtvoly nebo přisluhovače režimu, ponižující prohlídka na letišti, nucená emigrace, i za cenu ztráty kontaktu s milovanými osobami... V tomhle provedení nezbývá než soucítit a jako třešničku na dortu sledovat skvělého Billa Murraye a poslouchat úžasnou hudbu. (23.05.2007)