Pád nebes

Zaujalo ma to menej ako som čakal. Taký priemerný a hrozne povrchný film, ale niektoré momenty v súvislosti s hlavnou hrdinkou sa vydarili. Film si zakladá hlavne na vykreslení jednotlivých postáv, z ktorých ani jedna nepôsobí normálne, vrátane Kima Bodniu. Keby to malo nejaký väčší zmysel a význam určite by to zaujalo viac. Takto len priemer. 60/100 (27.05.2018)

"Každý z nás je tak trochu blázen. Všechno záleží na společensky tolerované míře bláznovství." Severská kinematografie mě málokdy zklame a v tomhle případě to platí dvojnásobně. Skvělé herecké výkony snad úplně všech, kteří se v rolích ztracených lidiček v psychiatrickém ústavu, ale i mimo něj potýkali s nějakou bolestí svého srdce, nebo s nějakým jiným problémem. Úžasně lidské a citlivé, chvílemi až absurdní (jediné, co mně dost vadilo, byla Riedarova mamka s Ottou), nicméně souhlasím s tím, že do komedie a rodinného žánru bych to osobně nezařadila. Velmi příjemné překvapení od neznámého Gunnara Vikeneho a já to určitě všem doporučuju. (07.12.2012)

HIMMELFALL? To jsou (v nejlepším slova smyslu míněné) civilní výkony hlavních představitelů. Film, který by se v určitém ohledu dal atmosférou přirovnat k české tvorbě 90. let (viz s prominutím "inťošský feeling", důraz na psychologickou stránku snímku, mozaika lidských osudů atd.), netrpěl přehráváním a afektovaným pobíháním po place. Kvalitní herecké výkony tomuto snímku nesmírně slušely a byly jeho nezbytnou součástí. A další charakteristiky snímku? Pomalu se linoucí děj, který pravděpodobně odradí zaryté závisláky blokbasterové produkce ;o), ale potěší ty, kterým nevadí pomalejší tempo. Shrnuto a podtrženo: Pokud chcete u snímku přemýšlet a nenudí Vás "tak_trochu_hlemýždí_tempo", pak HIMMELFALL vřele doporučuji. Pokud máte rádi více akce, tak tento norský opus pro Vás asi nebude to pravé ořechové. Poznámka: Vím, že mně asi ukamenujete, ale já si nemohu pomoct. Vedle toho, že mi připomíná již zmiňovanou českou tvorbu 90. let, tak jsem si při jeho sledování párkrát vzpomněl na Andersonovu MAGNOLII. Promiňte, ale pro mně je to taková norská MAGNOLIE. (01.10.2004)

Celkem prijemny film v poklidnem ( skandinavskem ) tempu. Filmy tohoto typu mam moc rad, cerny humor, absurdni situace, kvalitni herecke vykony. Komu se tento snimek libil, at se podiva na dansky film Adamova jablka ( nekolikanasobne lepsi ). Trosku mi zde vadila az prilisna predvidavost deje, co se stat melo, stalo se ( vyhorela benzinka, Juni se nekoho dotkne-koho asi?, micek proleti skrz zed... ). Nebyt vynikajici postavy pani Ruud a nemit slabost pro seversky film, hvezdicku uberu. (21.03.2009)

Psychiatrická léčebna a v ní blázni. Blázni, kteří touží, přemýšlí, milují, fantazírují, jednají přímočaře pod vlivem svých stavů. A pak jsou tu ještě ti na druhé straně, ti "normální". Taky touží, přemýšlí, milují .... ale i podvádějí, lžou, opouštějí. Dva světy sami pro sebe se někdy řízeně někdy náhodně proplétají .... jako míček, který podle Reidara může za určitých okolností proletět zdí. Laskavé, křehké a odzbrojující norské překvapení a možná jím ani není, možná záleží jen na míře divácké deformace "popcornem" a ochotě nechat se okouzlit něčím novým. Maria Bonnevie (pacientka Juni) mi byla strašně povědomá a teprve po nahlédnutí do její filmografie, jsem si vzpomněla, jak mě kdysi zaujala její fatální Dina (v Dině) a vím, že půjdu po dalších filmech s touto skvělou herečkou. (05.05.2006)