Dealer

Hoci je celá trilógia kvalitatívne veľmi vyrovnaná, prvý diel je zo scenáristického hľadiska jednoznačne najlepší. Brilantne natočené a zostrihané, tá "roztrasená, autentická" kamera je skoro až na Greengrassovej úrovni. Skvelí herci. Niečo takéto by sa dalo natočiť aj v Prahe či Bratislave, teplákovo-holohlavo-zlatoreťazovej drogovej mafie je všade dosť, ale som si istý, že by tam niekto vypadol z úlohy a poslal ten realistický dojem pod fialky. Tu sa to nestane. Ani raz. Hlavný hrdina je aj vďaka tomu skvelému hereckému podaniu dokonale nesympatický sráč, ktorému som od začiatku prial, aby mu roztomilí Srbi vykĺbili nožom kolená. (27.06.2010)

Drsné. Syrové. Nemilosrdní. Sehrané a snímané se silnou dávkou autenticity. Ufff... Někteří severští filmaři se vážně s ničím nepářou, jak to vidět i zde. Od počátku jsem byl vtažen do realistické atmosféry dosažené ruční kamerou a zároveň atraktivního dění s neustálým napětím. Ač ono napětí zde někdy nevychází přímo z gradaci zápletky, prakticky neustále se odvíjí z depresivních pocitů, věčné nervozity a strastiplných situací hlavního antihrdiny Franka. Z počátečního nadšení ze skvělého a hutného thrilleru jsem se postupně dostával do fáze menšího šoku a pocitů odpudivosti z vybraných scén či nekonečných dialogů o pervezních koníčcích dealerů, aby mě film v závěrečné třetině hodil do totální úzkosti a stále závratněji zesiloval skličující depresi. Děsivý obraz společnosti v partě mužů, kteří veškerý smysl života zúžili na drogy, prachy, mejdan a sex, propolouvá v obraz psychologický s ukázkou pravidelné destruktivní proměny člověka uprostřed pasti drogového podsvětí, zčásti v cynickou zrůdu, zčásti v oběť marně toužící po úniku. Dodávám, že rovněž snadného úniku nebylo ani pro mě, když mě film po celý čas tak pohltil a vkrádal se mi pod kůži daleko víc, než bych si vzhledem k tématu přál. V posledních 15ti minutách se celý ten kruh úzkosti, cyklicky nekonečných dluhů a problémů a vrcholící brutality roztočil tak závratně, že jsem raději začal občas koukat po bytě i mimo obrazovku, abych u toho úplně nesešílel. Kim Bodnia, kterého jsem viděl teprve podruhé (po komedii V Číně jedí psy), ztvárnil ústřední roli excelentně a zároveň v sobě má charisma, kterým dokáže film táhnout. Za tak pohltivý sugestivní zážitek a zajímavě ztvárněnou hlavní postavu, která ve mně budila už z podstaty odpor, ale občas i sympatie a jindy až lítost, hodnotím film i přes kus hořkosti pozitivně. [85%] (07.11.2022)

Velmi jednoduché, úderné a perfektně vygradované drama, mapující jeden "špatný" týden dealera Franka. Z počátku pomalý rozjezd s nepříliš chytlavými dialogy. Postavy nejsou moc sympatické, všechno hajzlíci, spodina, kterou by člověk nechtěl poznat. Film dokáže zapůsobit svojí autenticitou, bez žádných hollywoodských klišé a především od "středy" začíná houstnout až do otevřeného závěru.......7/10 (12.03.2017)

Tímhle mě Refn naprosto rozsekal a zničil. Od první minuty až do konce se nepřestává tlačit na pilu, Kimovi se posere úplně všechno a postupně přestává jít o fet, přestává jít o love, ale jde spíše o to, jestli je lepší nechat si svoje tělo v garáži rozporcovat srbskou mafií a nebo raději sám skočit do řeky se šutrem u nohy. Je to kurevsky napínavé, rychlé a natočené s nezaměnitelným stylem. Vysmaženej Mikkelsen a Jugoslávec Milo to mají těžce pod kontrolou. Usoplenec Guy Ritchie může akorát čumět. (07.09.2009)

Hledání rytmu a rukopisu v dlouhých kontaktních detailech a (zřejmě) zčásti improvizovaných dialozích dvojice delikventů. Ve druhé části, kdy film opustí model buddy movie a začne sledovat výhradně zoufalý boj Franka o přežití se v neonovém světle nočních klubů a barů rodí Refnova záliba v estetizaci brutality a morálně pochybných postav. Zatímco zpočátku se klasická rudá a fialová světla nepoužívají zásadně příznakově, skvostná závěrečná sekvence rodí režiséra, který svoje hrdiny používá jako projekční plátna svých brutálních vizí. Film na pomezí amatérské kinematografie, zbytkových vlivů Dogma 95 a probouzejícího se vizuálního mostra. (26.10.2010)