Nuda v Brně

Tak ze všech souloží, které dnes v Brně proběhly, jedna stála opravdu za to. Freud naruby: úkladná vražda ultrastarostlivé matky je jen prvním z drastických kroků, jež musí prosté cudné děvče učinit pro osvobození se k lásce. Není totiž ještě vyhráno: bude také nutno pomocí baseballové pálky vysvětlit vyvolenému (který mi silně připomíná mého nejmilejšího kamaráda), co a jak; což je těžké, když sama neví, co a jak; Olinka však projeví mimořádnou sílu vůle (pomineme-li, že k trpělivosti má vlohy) a všechno je nakonec trochu jinak, než jak radí „zkušený“ brácha (chlapci), resp. kolektiv kamarádek (děvčeti). Láska vítězí a neporazí ji ani dobré rady ani oživlá zombie ve špajzu. Příběh na kontrastním pozadí mozaikovité typologie znalců nudy v Brně, již tématizuje Liškovo „ta soulož, která by tak ráda byla proběhnuta“ a uzavírá fatálně topolující Donutil: „posraná celá zeměkoule aj s posraným celým vesmírééééééém“. Takhle nějak bych si představoval komedii o současných Češích, pane Hřebejk. Na současnosti jí kupodivu nic neubírá ani částečná leč zřetelná sympatická retro stylizace, čímž nemyslím jen černobílý obraz. Jen toho slibovaného Brna tam moc nebylo. Váhám mezi čtyřmi a pěti, na just nízkému průměru dávám pět. Na periferii díla Pecha v roli Pechy, Goldflam v roli Goldflama. Gramotné titulky, výstižný plakát. (05.09.2011)

Příhodný a trochu ironický název pro film. Slovo "nuda" totiž může navodit opravdu nudu a taky to u mě tak nakonec dopadlo i přesto, že ve filmu to rozhodně taková nuda, jako to na první pohled vypadalo, nebyla. Plejáda známých herců od těch opravdu dobrých jako je Donutil k těm opravdu šíleným jako je Liška nebo Budař si nudu určitě užívali, až tak, že divák se občas i pobaví. Mně tam teda ale vadí jedna věc, dost zásadní věc, a to černobílý obraz, který asi měl navodit pocit průměrnosti. Já si nemůžu pomoct, ale autoři museli vědět, že točí normální film, nic extrémně zdařilého. Protože jak to všecko funguje ve filmu a jak to všecko vypadá na venek, to není nic zázračného, a taky by z toho nic zázračného podle mě ani nebylo. Nula od nuly pojde. ---Tady nejde o soulož, jde o lásku, rozumíš. Já třeba hrozně toužím po lásce, jo? A proto bych pořád souložil. (10.05.2008)

Viděn poprvé není tento film zdaleka tak zajímavý jako napodruhé či napotřetí. Nevím, není-li i tohle rafinovaný úmysl tvůrců, ale ať ano či nikoli, skvěle to harmonuje s tématem filmu. Stejně jako nervozita, trapnost, nepolapitelnost či spousty zbytečných řečí... Zajímavý je Morávkův režijní přístup. Zatímco film většinou usiluje o nestylizovanost a autenticitu, divadlo je a nutně musí být stylizované. Herci mluví nejen nepřirozeně nahlas, ale také víc než by se v běžném životě slušelo, mají zbytečně veliká gesta a vždycky je obklopují kulisy. Film není divadlo a Morávek to dobře ví. Jeho filmová omezení jsou jiného druhu, ale fungují stejně spolehlivě. Nebarevnost, dialogičnost, nadsázka. Také zájem o detail. Morávek si totiž ve filmu užívá přesně toho, co v divadle nemůže. Za všechny třeba odraz nápisu BRNO ve slunečních brýlích, detailu krájených rohlíků, smažených řízků či pohledu klíčovou dírkou... Bohužel, pro nepřipraveného diváka je to všechno možná až moc veliká porce jinakosti. Sama nebarevnost je už dnes natolik "divná", že může hodně lidí odradit. (jak dokazují i mnohé ohlasy zde) Ne že by mělo smysl vkládat na úvod "instruktážní film" či "varování nelaskavému diváku", ale možná by nebylo úplně od věci nezahazovat docela pozornost těch, kteří přišli do kina omylem nebo náhodou, i když... léčba šokem je prý v některých případech účinnou terapií ;o) Zajímavé komentáře: dewy, francis, Richie666, numi (09.03.2008)

Rád bych dal *****, ale film bohužel trpí pro debuty klasickými chybami jako ne-úplně zvládnutou režií a dramaturgií a taky mě přišlo neopodstatněné použití černobílého materiálu. Ale kladů je mnohem více - skvělý scénář tandemu Budař-Morávek, přesvědčivé herecké výkony (ústřední dvojice Budař-Holánová jsou vynikající), spoustu zábavných nezapomenutelných scén a chytlavá ústřední píseň ("Všechno se stane dneska v noci"). Už se na Hrubeše a Mareše nemůžu dočkat! (05.04.2004)

Silně nostalgická postmoderní ozvěna České nové vlny a černobílých 60. let. Morávek pojmenovává něco, co většina českých filmařů ignoruje, totiž prázdnotu životů nejen současných Brňanů, ale i Moravanů, Čechů a Evropanů, dělá to ovšem tou nejchytřejší možnou cestou, tedy vypíchnutím absurdního a komického. Nuda v Brně, spolu s Tycovým Vojtěchem, řečeným sirotkem a Reifovou Postelí, tvoří triumvirát výjimečných filmových retro stylizací, kterým se jako jediným podařilo ve 21. století vyvolat ducha a atmosféru legendární české nové vlny šedesátých let, tedy toho nejlepšího, co česká kinematografie kdy zažila... (19.11.2006)