Reklama

Reklama

VOD (1)

Název filmu režiséra Jiřího Svobody odkazuje na pokyn, který dávali vězeňští dozorci manželkám politických vězňů, když je upozorňovali, o čem smí hovořit při návštěvách a psát v dopisech. Samotný film totiž pojednává o inscenovaných politických procesech z padesátých let. Hrdinou filmu je stranický funkcionář JUDr. Jan Steiner-Kamenický (J. Bartoška), který je jednoho rána nečekaně zatčen a obviněn ze záškodnické činnosti proti socialistickému režimu. Skutečným důvodem je ovšem jeho židovský původ a emigrace na Západ během války. Podobný osud stihne i tajemníka Krajského výboru KSČ Jaroslava Mrázka (J. Hanzlík). Oba zadržené, stejně jako jejich rodinné příslušníky, čeká tvrdý nátlak, jehož cílem je přimět je k doznání všech údajných zločinů… (Česká televize)

(více)

Recenze (128)

PetrPan 

všechny recenze uživatele

Při sledování tohoto pozapomenutého raně posametového československého filmu mi okamžitě naskočilo vcelku nedávno zhlédnuté Doznání a vcelku mne překvapuje, že tu není v podobných.  Byť  filmové zpracování Londonových zážitků v některých okamžicích volí symboličtější jazyk, tak bych řekl, že se u něj režisér Svoboda rozhodně inspiroval, anžto některé pasáže byly prakticky totožné.   Padesátá léta byla nejtajemnější a zároveň nejhrůzyplnější součástí komunistické éry  nejen v Československu. Paranoidní režim  se začal pod taktovkou stalinské Moskvy  obávat o náladu svých poddaných, poněvadž  se plánovací ekonomický dadaismus přiliš nedařil a  nastal  čas zasáhnout a ustanovit viníky téhle situace. A bylo třeba sáhnout až k obětem nejvyšším a setnout některé své vlastní hlavy, jinak by společnost téhle kamufláži nikdy neuvěřila.  A tak byl vymyšlen a realizován  proces s největším "zrádcem" Slánským a jeho nohsledy.  Doba, kdy si žádný člověk, ale i dříve nedotknutelný pohlavár nemohl být ničím jistý, doba strachu a útlaku a doba, která "zachránila" socialistické zřízení na dalších pár let...    Jako obžaloba hrůzyvlády pak funkční i díky skvělým hercům, Hanzlík, Kňažko, Vančurová, Bartoška ale i v menších rolích Roden či  Mucha naprosto excelentní. Celý příběh pak rámuje bezútěšná temná atmosféra, kde zejména scény z věznice nedávají pražádnou naději. ()

deLaFere 

všechny recenze uživatele

Jak napsal Gudaulin, film je schématický a trochu šablonovitý, za to hvězda dolů, pro mě, jako pro historika na něm nebylo nic objevného a třeba takový Bumerang považuji za mnohem lepší. Bohužel se obávám, že byť by mohl být skvělým výchovným prostředkem, dnešní mládež by se u něj nudila, protože grow je jen o přiznání. Jinak je snímek neprávem zapomenutý, výborné herecké výkony, historická výpovědní forma je na vysoké úrovni, mám pocit, jako bych sledoval něco od Solženicyna. Aspoň jednou to stojí za to vidět. ()

Reklama

Autogram 

všechny recenze uživatele

Keď scenár na tento film vznikal ešte pred revolúciou, tak si niekto koledoval minimálne o trezorový film, prípadne o niečo horšie. Alebo strana prechádzala takou silnou sebareflexiou, že niečo také povolila. Po nežnej revolúcii film mohol byť okamžite hitom, ale akosi v ňom nebolo nič nežné a nesedel by s nežným zaobchádzaním s tými, čo to všetko páchali alebo aspoň schvaľovali. Tá trojica, ktorú skvelo zahrali Kňažko, Roden a Donutil, takí vzoroví eštebáci mali skončiť niekde hlboko v kobke, a pritom dodnes poberajú štedré výsluhové dôchodky. –––– Bavíte se soudruzi, bavíte? A co ty, soudružko, nepiješ? Drazí soudruzi, do dna! –––– Ten film, soudruzi, uvidí miliony lidí. Myslíte, že je důležité, abychom jim ukazovali, co všechno tady ještě nemáme? –––– Nevěřím vám. Chci mluvit se soudruhem Gottwaldem! –––– Nač je nám dvěma věčnost, pane doktore. Než travička doroste, bude po koníčkovi. –––– Máte deset minut. Smíte mluvit jen o rodinných záležitostech. ()

troufalka 

všechny recenze uživatele

Jaromíra Kolárová byla bezpochyby velká soudružka ale byla také veliká spisovatelka a scénáristka. Dokázala odlehčené komedie i silná dramata a vždycky bez hluchých míst. Uměla napsat lidské a hlavně uvěřitené příběhy. Filmy natočené podle jejich předloh a scénářů se právem těší divácké oblibě. Jen o rodinných záležitostech postlihl osud dalších porevolučních filmů - je málo známý a nedocenněný. A je to škoda. ()

Rockerman 

všechny recenze uživatele

O potřebnosti takovýchto filmů zde vždycky píšu vždy, když shlédnu film, který ukazuje ty neuvěřitelné nepravosti, kterých se dopouštěl komunistický režim. Děj se odehrává v 50tých letech v době politických procesů. V době kdy komunisté se rozhodli zařádit si ve vlastních řadách a odsoudili spoustu i vysokých funkcionářů KSČ k dlouholetým vězením nebo i k trestu smrti.Tohle by měli pouštět v parlamentu našim "skvělým" poslancům za KSČM, kteří neustále brání a glorifikují minulý režim. Opravdu nevím, komu rozumnému se ještě může stýskat po takové době a říkat, že za "komunistů" bylo líp. Ne, takhle bylo za komunistů, viz. tento film!!! ()

Galerie (58)

Zajímavosti (3)

  • Natáčelo se ve věznici v Uherském Hradišti, kde v 50. letech docházelo ke skutečným násilným výslechům a věznění politicky nepohodlných osob. Scény z věznice v závěru filmu byly natočené v pevnosti Terezín. (navorski)
  • Ve retrospektivní scéně, kdy Jan Steiner (Jiří Bartoška), coby důstojník americké armády, přijíždí do koncentračního tábora, zní v pozadí vojenský pochod „It's A Long Way To Tipperary“. (majky19)

Reklama

Reklama