Skalpel, prosím

Film, veľmi silný svojou myšlienkou, ťažkým spracovaním a dá sa povedať, že štúdiou duše lekára a lekárskeho povolania. Ťažký film, v ktorom mi jedine vadila netradičná hudba, ktorá ma dosť iritovala. Zvolil by som inú alebo žiadnu, inak nemám k filmu žiadne výhrady a uvidíme, že byť v koži lekára nie je žiadna slasť. Silný psychologický film a naozaj neviem, ako by som sa zachoval ja... (07.08.2010)

Tomuto filmu jsem se vyhýbal jak čert kříži, jeho sledování bylo doprovázeno občasnými pohledy na hodinky, ale celkový dojem byl kupodivu docela pozitivní. Docela, ne zcela. Ačkoliv je to bezesporu velmi povedený film, který se opírá o psychologii postav, děj je díky mnoha vedlejším postavám roztříštěný a jakýsi tmel v podobě vnitřního monologu (jink by to přece nebylo tak psychologické, že;-) hlavního hrdiny mi v plném prožitku rozhodně nepomáhal. Spíše než o dramatický oblouk tu jde o vykreslení postav, života v nemocnici, náročnosti práce a nároků na lékaře. Ne, není to málo, obzvláště vezmeme-li v potaz skvělé výkony herců. Přesto mám z filmu pocit jako z českých nemocnic - chlad a odtažitost. (25.09.2008)

Pseudofilozoficko-hluboké rozjímání, opocená čela a "národní umělec" Macháček vypouštějící ze svých úst odborné lékařské termíny, tak hrozně křečovitě, kdy prostě nešlo uvěřit tomu, že se jedná o naprostou jedničku ve svém oboru - neurochirurgie. Navíc ta spousta do příběhu (ne)násilně vložených "náhod" (shledání a operace nejlepšího přítele ze studií Mikeše či nemoc a smrt dcery nejschopnějšího kolegy docenta Krtka). Dozajista zajímavě natočené, ale mě to nebavilo. Bohužel. 50% (08.01.2011)

Naprosto skvele ojedinele dilo, ktere pomoci myslenek profesora, vyborne hudby, scenare a velmi kvalitnich hereckych vykonu dotvari maximalne depresivni atmosferu, ktera si vas u obrazovky najde. Plne souhlasim s tim, ze se jedna o nejlepsi film z lekarskeho prostredi, a mozna nejen u nas. Jen je skoda, ze takove filmy se uz u nas nikdy tocit nebudou, nic tomu zatim nenaznacuje. Nejlepsi film roku 1985 ( i pres Vesnicku strediskovou ). (22.08.2009)

Režijní styl Jiřího Svobody mi nesmírně vyhovuje. Absolutní nepodbízivost divákovi, jasný postoj po celý film, scény, které by mohly jednoduše sklouznout k patosu (např. když děda přesvědčuje primáře, aby provedl operaci), ale přitom zůstávají syrovou výpovědí o člověku, jeho strachu a touhách. Pan Macháček naprosto přesvědčivě ztvárňuje stárnoucího lékaře, který začíná pochybovat o svých schopnostech, přitom musí řídit tým lékařů a provádět náročné operace. Navenek musí působit sebejistě a rozhodně, uvnitř je však zmítán pochybami jako každý člověk. Prostřednictvím jeho vnitřních monologů můžeme zkoumat jeho pocity, strach i radosti z malých vítězství pro lidstvo ale velkých pro člověka. Ještě zajímavější je pak tragická postava doc. Krtka (Radoslav Brzobohatý). To, jak zahrál pocity poté, co mu zemřela dcera, jsem dokázal plně docenit až na základě svých zkušeností... Ve filmu se prolíná civilní podání umocněné neustálým odpočítáváním času se syrovou odtažitou kamerou a citově vypjatými okamžiky (smrt Brzobohatého dcery, lékařské spory). Je zajímavé, že snad během celého filmu nezazní hlasitější dialog, emoce jsou vyjádřeny spíše výrazy a kamerou (pro mě je snad nejúžasnějším filmovým záběrem scéna, kdy malý "Uzlík" leze vyplašeně i zvědavě zároveň do tunelu CT). Můžu doplnit, že nemocničního prostředí jsem bohužel s manželkou užil mnoho (a to právě v Motole), takže z porovnání vím, že atmosféra ve filmu se reálu přibližuje velmi. (29.10.2005)