Zánik samoty Berhof

V první řadě překrásně zasvícená prostředí - některé záběry jsou jako namalovaná plátna. Světlo svíčky nebo petrolejky osvětluje pouze část obrazu a zbytek se utápí ve tmě. V některých momentech působí němečtí vojáci až příliš naivně, ale celkový dojem z naprosté deprese a podivna, kterou tento film umí vyvolat, je na tehdejší filmovou tvorbu velký nadstandard - i z dnešního pohledu je to opravdu intenzivní a nepříjemný zážitek. (07.02.2022)

Silné drama, které myslím velmi dobře vystihuje atmosféru poválečného ČSR. Asi bych ho také přirovnal k Vláčilovu Adelheidu, ale ten mi přišel o něco jasnější (přítomnost Salome a její úděl zde jsem vůbec nepochopil), ikdyž ne tolik mrazivý a naturalistický jako právě Zánik samoty Berhof. Škoda jen, že se nenašla žádná postava, které bych nějak víc fandil, nebo s ní alespoň soucítil (všichni mi přišli dost divní a ujetí, včetně poručíka a té mladé holky). Konec byl zvláštní a bohužel mi docela pokazil celkový pocit ze snímku (Körnerovu předlohu jsem teda nečetl, ale jako diváka nepoznamenaného knihou mě to náhlé oživnutí jedné z postav, řekl bych už dávno mrtvé, docela naštvalo), takže celkově bych to viděl na slabší 4*. (25.05.2010)

Kňažko zhruba v polovici filmu zahrá na kostolnom organe kúsok boogie-woogie rytmu a tým veselá nálada nakrátko zablikne a vzápätí aj zhasne. Inak je to celé dusivé a psychopaticky temné. Až neprirodzene. Ženy na kopaniciach umierajú v pomerne mladom veku. Strhané drinou i chorobou. Lazníci a ich návštevníci sú hrubí a neotesaní. K fľaške tvrdého nikdy nemajú ďaleko. Deti vychovávajú najmä údermi, nie slovami. Po smrti manželky nevadí, že do domu i postele príde obecná radodajka. Pred pár týždňami ešte utešovala nemeckých oficierov. Dnes hľadá azyl uprostred hôr, u čudáka s dcérou. Po lesoch sa potulujú zvyšky úderiek, zložených z mladých mužov a žien - záškodníkov a exnacistov, nazývaných werwolfovia. Hnaní túžbou prebojovať sa do Nemecka, obsadia laz, aby nabrali sily a doliečili raneného. Všetko napísané v scenári je fatálne, osudové a písané veľkými začiatočnými písmenami: Smrť, Potupa, Pomsta, Smrť. Postavy sa správajú zvláštne, akoby boli uhranuté koncom vojny. Akoby odmietali uveriť zmene. Pretože prichádza len pomaly. Pohraničie prinášalo i po ukončení vojny obete. 65% (21.05.2015)

Natočeno s naprosto mrazivou a chvílemi až hororovou atmosférou. Temné lesy a kopce jesenických hor vytváří výbornou, zamlženou a tajemnou kulisu událostí, které se staly, dle předlohy, na konci války. Film sice zpracováním a částečně i dějem připomíná Vláčilovy snímky jako: Adelheid, nebo: Stíny horkého léta, ale i tak ho lze považovat za originál, díky rozdílnému přístupu k tématům i když podobnost je zde nevyhnutelně jasná. Příběh se odehrává na česko- polském pohraničí a líčí dramatický příběh rodiny žijící téměř osamoceně na statku v horách. Již tak těžký život vyhrotí události spojené s koncem okupace, když se na téměř opuštěné usedlosti rozhodne ukrýt několik členů bývalé německé armády, ustupujících po kapitulací. Celý příběh doprovází velmi temná atmosféra, precizně dokreslená horskou, ponurou krajinou a výbornou kamerou. Za zmínku určitě stojí i vynikající herecké výkony všech hlavních představitelů. Jsou filmy na které dlouho nezapomenu a tenhle mezi ně rozhodně patří, obzvláště pak některé scény, jako jsou hrátky s nožem, nebo závěrečné, krvavé rozuzlení příběhu. (06.10.2015)

Zánik samoty Berhof jsem dnes viděl poprvé a celou dobu mě mrazilo po zádech. Jana Brejchová a Ladislav Křiváček předváděli úžasné herectví a režisér Jiří Svoboda navodil drsnou atmosféru. Škoda však zásahu polské cenzury. Jiří Svoboda v jednom dokumentu vyprávěl, jak musel být vystřižen jeden ze závěrečných záběrů, kterak Jana Brejchová drží v ruce křížek. I tak to stálo za to, hlavně díky výbornému scénáři Vladimíra Körnera. Říkám si, že tyhle látky perfektně ovládali právě Körner a Jiří Křižan (Stíny horkého léta, Je třeba zabít Sekala). (26.05.2013)